98 Upíří deníky
útočili psi? A co se to dělo večer mezi ním a Eleninou tetou? Alaric Saltzman – Proč se tolik vyptává? Proč ho povolali do Fell’s Church? Paní Flowersová – Proč se chová tak divně? Proč nás nepustila dovnitř tu noc, kdy byl Stefan zraněn? „Dobře,“ řekla Elena. „Myslím, že bychom taky měli zjis tit, čí přesně psi byli dneska u kostela. Taky můžete zítra sledovat Alarika ve škole.“ „Já budu sledovat Alarika ve škole,“ oznámila Bon nie rozhodně. „A očistím ho od všeho podezření; ještě uvidíte.“ „Dobře, tak to udělej. Dostaneš ho na starost. Mere dith může prověřit paní Flowersovou a já si beru Roberta. Co se týče Stefana a Damona – ty můžeme nasadit na všechny, protože dokážou využívat svoje Síly k prozkoumávání lidských myslí. Ale tenhle seznam ještě není ani zdaleka úplný. Požádám je, aby prošli město a pátrali po jakýchkoli známkách Síly, nebo po čemkoli neobvyklém. Dokážou to určitě rozeznat líp než já.“ Elena se opřela a bezděky si olízla rty. Opravdu je vyprahlá. Všimla si něčeho, co nikdy dřív nezaznamenala: jemného přediva žilek zevnitř Bonniina zápěstí. Bonnie ještě pořád držela blok a pokožku na ruce měla tak průsvitnou, že se skrze ni modré žilky rýsovaly úplně zře
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179795
Zášť 99
telně. Elena si přála, aby bývala dávala pozor, když ve škole probírali anatomii člověka; jak se asi tahle žíla jmenuje, ta veliká, která se rozvětvuje jako strom? „Eleno. Eleno!“ Elena s leknutím vzhlédla a uviděla Meredithiny ostražité tmavé oči a Bonniin vystrašený výraz. Teprve teď si uvědomila, že se sklání blízko k Boniině zápěstí a tře tu největší žílu palcem. „Omlouvám se,“ zamumlala a odsedla si. Ale stále cítila, že má špičáky prodloužené a připravené. Bylo to jako nosit sponky – zřetelně vnímala rozdíl váhy. Uvědomila si, že uklidňující úsměv, který věnovala Bonnii, neměl kýžený účinek. Bonnie vypadala vyděšeně, což bylo hloupé. Bonnie by měla vědět, že by jí Elena nikdy neublížila. A dneska nemá velký hlad; nikdy toho moc nesnědla. Mohla by získat všechno, co potřebuje, z té žilky na zápěstí… Elena vyskočila na nohy a vyrazila k oknu. Opřela se o okenní rám a nechala si obličej ovívat chladivým nočním větrem. Cítila závrať a nemohla popadnout dech. Co to proboha dělám? Otočila se a uviděla Bonnii, jak se tiskne k Meredith a obě vypadají vyděšené k smrti. Nedokázala snést, že se na ni takhle dívají. „Je mi to líto,“ řekla. „Tohle jsem nechtěla, Bonnie. Podívej, už nepůjdu ani o krok blíž. Než jsem sem šla, mě la jsem se najíst. Damon říkal, že později dostanu hlad.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179795
100 Upíří deníky
Bonnie polkla a vypadala ještě vyděšeněji. „Najíst?“ „Ano, samozřejmě,“ odpověděla Elena kysele. Všechny žíly ji pálily; tak takový je to pocit. Stefan jí to popisoval, ale nikdy tomu doopravdy neporozuměla; nikdy si neuvědomila, čím musí procházet, když se ho zmocní touha po krvi. Bylo to příšerné, nedalo se tomu vzdo rovat. „Čím myslíš, že se teď živím, vzduchem?“ dodala vzdorně. „Teď je ze mě lovec a radši bych měla vyrazit na lov.“ Bonnie a Meredith se s tím snažily vypořádat; po znala, že se pokoušejí, ale viděla i odpor v jejich očích. Soustředila se na své nové smysly, otevřela se noci a hledala Stefanovu nebo Damonovu přítomnost. Bylo to obtížné, protože žádný z nich ,nevysílal‘ svou myslí tak, jako té noci, kdy spolu zápasili, ale přesto měla dojem, že zachytila záchvěv Sil kdesi ve městě. Ale nedokázala komunikovat, a to zklamání jí způsobilo ještě žhavější pálení v žilách. Právě se rozhodla, že si poradí bez nich, když se jí záclony vzedmuly do tváře závanem větru. Bonnie sebou škubla leknutím a shodila lampičku z nočního stolku, takže se pokoj ponořil do tmy. Meredith zanadávala a začala ji hledat. Záclony divoce povlávaly v záblescích podivného světla a Bonnie neměla daleko k hysterii. Když se jim podařilo našroubovat zpátky žárovku, světlo odhalilo Damona, jak ležérně sedí na okenním
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179795