Pokračovala jsem ve svých úvahách nahlas, abych ho snad uklidnila, utišila. „Prostě když my se měníme, mohou se měnit i lidé kolem. Víš, já měla jeden čas také pocit, že kolem mne nikdo není. Měla jsem pocit, že mám jen jednu kamarádku, kterou jsem měla ráda, ale trochu mě využívala. Tak jsem si jednou řekla, že jí odpouštím a propouštím ji. Dokonce s tím rizikem, že přijdu o jedinou dobrou kamarádku. Během jednoho roku jsem potkala hned několik přátel, tak blízkých, že jsou mými nejbližšími několik let. A ta původní kamarádka nakonec taky zůstala, jen mě už tak nevyužívá.“ Ten napůl ještě kluk a napůl muž se najednou vzpamatoval. „Ty jsi někdy měla pocit, že jsi bez přátel? Já měl pocit, že ty nikdy nemůžeš mít pocit, že jsi sama.“ Podíval se na mne s očima široce dokořán. „Myslíš to vážně? Vždyť ty jsi měla kolem sebe vždycky spoustu lidí,“ povídal a já viděla, že z něj smutek rychle vyprchává. Věděl totiž, stejně jako vím já, že mám nejlepší přátele, jaké si může člověk přát. Stejně tak jako s přáteli je to i s partnerem. Někdy ve strachu z osamělosti nenecháme prostor pro někoho nového. Někdy odpuštění a propuštění naopak staré vztahy vyčistí a ony se zjeví v nové podobě, kvalitnější a pevnější. Přátelství totiž stejně jako láska je křehké a musíme o ně pečovat, ale pokud je třeba, nenajdete na světě věc pevnější. Cítit se sám (rozjímání) Osamění v temných nocích, opuštění nad časným ránem či nepochopení uprostřed mnoha za svitu poledne, tlačící se tiše v hlučném davu, ano i Ty jsi jen další podobou Samoty Duše. Odešel, odešel a nic nezůstalo, snad mohl zůstat, snad na něj někdo čekal, tu na Zemi, či někde tam, kam naše oči nedohlédnou, odešel a ona zůstala sama. Světlo střídá tmu a ona čeká, jestli se vrátí, jen aby necítila Tebe, Samoto Duše. Tančí tak lehce, tak jemně jako všechny ty ladné dívky kolem, jedna z nich v souznění pohybu i hudby. Mohla by snad nožku vyhodit výše než ostatní, ale ne, neudělá to, snad bojí se. Přesto ta samá, co zdá se být tak stejnou, a i přesto Tě zná, Tebe, Samoto Duše. Právě vešel On, všichni ho vidí a všichni ho slyší a chtějí být jako on, výjimečný lev salónů, krasavec, chytrák, kam vstoupí, rozzáří svět kolem, aplaus a obdiv. Tolik přátel pravých i ne a žen, ty střídá jednu po druhé a všude jich má dost, aby ještě víc pocítil svou ojedinělost a chtěnost, ale nic nepomáhá, neboť někde uvnitř ví, že ve výjimečnosti je i samota. Tam pod vším i u něj sedí ona Samota Duše.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180644