13 12
Sestra a stres
13
Mít pro co žít
Hovoříme-li o životě jako o cestě, může tato cesta života nabývat dvojí podoby. Na jedné straně se může podobat té cestě, kterou loď Bludného Holanďana křižovala světová moře (odnikud nikam) nebo letu letadla – např. z Amsterodamu do Tokia. Rozdíl v těchto dvou cestách je v tom, že ta první nemá cíl a bloudí od ničeho k ničemu (i když se vždy při vyplutí zdá, že se někam pluje a dopluje. Druhá cesta cíl má – a s ním i naději a víru, že se k cíli blíží. Není divu, že o té první cestě – cestě Bludného Holaďana – bylo řečeno: „Kdo nemá proč žít, nenachází ani moudrý způsob pro to, jak žít“. Viktor E. Frankl Byl to Viktor E. Frankl, vídeňský lékař, který v poslední době upozornil na to, jak je důležité mít v životě pro co žít – mít cíl a s cílem i smysl života. Na jednom místě říká: „Schopnost nacházet smysl v životních situacích patří k základním schopnostem člověka“. A dodává: „Žít smysluplně znamená, že jsem se zaměřil na něco hodnotného. To zůstává pro mne smysluplným, i když jsem třeba tohoto cíle nedosáhl nebo když jsem svou práci nedokončil. Neexistuje člověk, pro něhož by život neměl přichystaný smysluplný úkol. Neexistuje situace, v níž by nám život přestal nabízet smysluplné možnosti.“ A F. Hebbel k tomu dodává: „Život není jen tak něco. Život je vždy příležitostí k něčemu.“ Kde ale vzít cíl, k němuž by bylo dobré a moudré svůj život zaměřit? V. E. Frankl odpovídal na tuto otázku jednoznačně: „Nečekejme, že nám život nějakým způsobem takovýto cíl dodá – asi jako nadřízený přidělí podřízenému pracovní úkol. Tento cíl, který dá našemu životu smysl, si musíme stanovit (zvolit) sami.“ Otázkou je jak? Volit můžeme v případě, kdy máme několik možností. A jaké možnosti zde máme? Odpověď na tuto otázku znamená ujasnit si nejprve, o kterou oblast cílů jde. Odpovědí zde je, že jde o oblast hodnot. A jaké hodnoty zde máme? Na tuto otázku odpovídá Viktor E. Frankl poukazem na tři skupiny hodnot.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181362
Mít pro co žít
13.1
13 12
Pro co stojí za to žít?
Zážitkové hodnoty Zážitkem se rozumí to, co subjektivně prožíváme v určité situaci. Takovým zážitkem může být třeba situace, kdy se zamilujeme nebo když zažijeme to, že nás někdo má rád, že se nám snaží pomoci, že je ochoten pro nás něco nezištně udělat, že mu na nás záleží, že se někdo projeví jako důvěryhodný (nezklame naší důvěru), že nám projeví úctu (respekt), když vidíme, že si nás někdo váží, že nám věří (důvěřuje) apod. O určitý druh zážitků jde i tam, kde máme možnost naslouchat hudbě, kde se setkáme s uměleckým dílem různého druhu, dokonce i tam, kde se setkáme s určitým vědeckým poznatkem, případně i s „problesknutím“ jiskry moudrosti apod. Do této sféry patří i zážitky, které prožíváme v přírodě – setkání s krásou květin, stromů, krajiny atd. Tyto zážitky mají jedno společné – mohou být chápány jako „nezasloužený dar“ a vedou k vděčnosti. Obvykle jsou spojeny s výrazným emocionální nábojem. Prožíváme při nich radost. Hodnoty, které svou vlastní činností vytváříme Zatímco zážitkové hodnoty jsou nám jakoby „zadarmo dávány“ (spadnou nám nezaslouženě do klína), druhá skupina hodnot vzniká naší vlastní tvořivou činností. Pochopitelné to je např. tam, kde umělec vytváří své dílo – ať to je sochař, spisovatel, skladatel, vědecký pracovník apod. nebo vychovatel či matka, která se stará o své dítě nebo paní, která se stará o něčí postižené dítě. Patří sem i lékaři a zdravotní sestry, kteří svou aktivitou „tvoří“ hodnoty, které spadají do oblasti zdraví – a nejen zdraví těla! Ti všichni – a je jich mnohem víc – vlastní aktivitou obohacují svět (kulturu). Naši otcové to vyjadřovali po svém. Říkali že, „vkládají svůj obolus (haléř) do pokladnice lidstva“. Dělají to přitom v prvé řadě ne pro vlastní zisk a slávu, ale protože jsou přesvědčeni, že by to dělat měli, že mají na to, aby tu či onu hodnotu vytvořili – že jsou k tomu povoláni (jako by je někdo „vyšší“ k tomu pověřil). A dělají to často v situacích, kdy tento postoj zůstane nepovšimnut nebo dokonce i tehdy, když jsou za to trestáni. Dává jim to dobrý smysl života a ujištění o tom, že nežijí marně.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181362
13 12
Sestra a stres
Postojové hodnoty Hodnotu má nejen určitý zážitek nebo čin (aktivita). Hodnotu má i to, jaký postoj zaujmeme k tomu, co se děje. A co je to postoj? Je to něco, co stojí nad nižšími psychickými jevy. Kterými? ■ V přízemí je představa. A představa je to, co si v mysli utvoříme, když se s něčím či někým seznámíme. Máme např. určitou představu o tom, co je to za člověka, který se nastěhoval do vedlejšího domu. Určitou představu si uděláme i o tom, oč asi jde určitému člověku, co se děje u sousedů, jindy zase o tom, o jakou nemoc jde apod. V prvním patře (nad představou) je názor. Ten představu spojuje s hodnotícím soudem. Můžeme se třeba domnívat, že lék, který lékař danému pacientovi předepsal, mu pomůže. ■ Ve druhém patře (nad naším názorem) stojí postoj. Ten je v podstatě citově (emocionálně) zabarveným názorem. Mohou se nám např. určité šaty líbit nebo naopak se nám může určité jednání nelíbit. Něco je nám protivné a naopak z něčeho máme radost. S tím, co se v určitém oddělení děje, můžeme osobně souhlasit nebo naopak být proti tomu. Někdo může např. zaujmout výrazně negativní postoj k tomu, co ředitelství podniku právě zavádí, jiný s tím naopak výrazně souhlasí. V tom se jejich postoje od sebe liší. Ve zdravotnictví se setkáváme nejen s postoji k vedení, ale i k různým formám jednání jak zdravotního personálu, tak pacientů. A u pacientů se jedná o jejich postoje k jejich zdravotnímu stavu. Jak se staví pacient, který je v běžném životě ředitelem podniku, k situaci, že jako pacient musí být trpělivý a dělat to, co je mu nařizováno? A jak se staví pacient k tomu, že se jeho zdravotní stav zhoršuje, nebo dokonce k tomu, že kauzální léčba je neúčinná? A právě ve schopnosti snášet věci nadmíru těžké se ukazuje kdo je kdo.
13.2
Smysluplnost práce
V. E. Frankl napsal: „Povolání dává člověku příležitost žít smysluplně.“ Platí to pro povolání lékaře stejně jako pro povolání zdravotní sestry – a nejen pro tato povolání. Na jiném místě V. E. Frankl píše: „Nejde ani tak o to, kde člověk pracuje a co dělá, ale kdo pracuje, tj. co to je za člověka. To je rozhodující. Jen dobrý člověk může být dobrým lékařem. Nezáleží na tom, jak velký 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181362