Deník úúúplně obyčejného upíra
lepší bylo, že suplovat přišel starý učitel na penzi, pan Pilkington, který prohlásil, že mediální nauka není
pořádný předmět a že s ní všichni jenom mrháme čas.
Prý rosteme jako dříví v lese a on že nás pro změnu
bude jednu hodinu učit důležité věci. Hodinu pak strávil tím, že se nás vyptával na Britskou říši.
Odpovědi jsem znal jenom já, protože jsme se tyhle
věci učili ve škole před padesáti lety. Pan Pilkington se nechal slyšet, že jsem jediný opravdový vlastenec
ve třídě, a já jsem byl na sebe vážně hrdý. Pak jsem
ale dostal strach, že mi ostatní dají nakládačku za to,
že jsem šprt, a zmlkl jsem.
Strašně se bojím zítřejších třídních schůzek.
Doufám, že nás neuvidí Chloe a nepozná, z jaké vyšinuté rodiny pocházím.
Čtvrtek, 24. března
Mamka s tátou šli na třídní schůzky v mimořádně
hrozném oblečení. Táta si vzal sametový oblek a košili s náprsenkou z devatenáctého století a mamka měla
na sobě plesové šaty z předrevoluční Francie. To už mohli rovnou přijet v kočáru z dýně taženém netopýry.
Jejich nadpřirozená krása na druhou stranu
zapůsobila na učitele natolik, že si nechali pro sebe
slabší stránky mých výkonů. Panu Wilsonovi se zjevně
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184798