98
Bůh stál při Anglii
dělostřelci na lodích, které útočily jako první, měli nyní dostatek času na znovunabíjení svých děl. A hned poté se jejich loď opětovně vrhala po větru a ve fakticky „nekonečném kolotoči“ bušila do španělských plavidel. Výhodou bylo i to, že dým po výstřelu vítr odvál směrem ke španělským lodím a bránil jim částečně ve výhledu. I když tato taktika sama o sobě ještě nemohla stoprocentně zajistit rozdrcení nepřítele, přesto mu podstatně narušovala bojovou morálku.
Hawkinsovy lodě (vpravo) měly podstatně nižší nástavby a i díky tomu byly obratnější a lépe stoupaly proti větru
Dobře připravená Howardova flotila byla schopná již od samého začátku vést úspěšné dělostřelecké souboje s Armadou. Loďstva totiž zpočátku plula v podstatě „bok po boku“, což bylo výhodné pro Angličany, neboť se tak mohla lépe prosadit jejich dělostřelecká převaha. To se pak samozřejmě negativně projevovalo v růstu španělských ztrát. Proběhlo několik větších střetnutí, avšak bez nějakého zřetelného výsledku. Kromě toho mohli Angličané po každém větším boji využívat na rozdíl od Španělů možnost průběžně doplňovat čerstvou vodu, další zásoby a především munici, které na rozdíl od nepřítele spotřebovávali troj- až čtyřnásobné množství. V průběhu prvního bitevního dne Ark Royal udeřila proti pravému boku španělské sestavy a lodě pod vedením Revenge a Triumphu vedli svůj útok proti levému křídlu Armady, které tvořila Biskajská eskadra v čele s Juanem Martínezem de Recaldem. Sám de Recalde se dopustil jistého hazardu, když nechal svoji loď San Juan de Portugal až příliš odpoutat od hlavního proudu Armady a společně s lodí El Gran Grin napadl anglické plavidla u břehu. Záhy se obě španělská plavidla dostala do značných obtíží, ze kterých je pak musel „vysekat“ samotný vévoda Medina Sidonia se svojí vlajkovou lodí San Martín. Bilance na sklonku prvního dne bojů ukázala, že navzdory ostrým střetnutím byly poškozeny jen dvě lodi, a ne anglickou zásluhou. Odborníci na dějiny námořních válek se vesměs shodují, že výsledek bojů prvního dne možno označit jako nerozhodný.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184932
I I . Vá l k a v L a m a n š s k é m p r ů l i v u
99
„Někdy kolem čtvrté hodiny odpoledne téhož dne, když se znovu seskupovala španělská obranná formace ve tvaru půlměsíce a andaluská eskadra se přiblížila k pravému boku vévodova plavidla, tak se vlajková loď Dona Pedra de Valdése, Nuestra Seňora del Rosario, srazila s dalším andaluským plavidlem a přišla o svůj čeleň. O pár minut později, po levém boku vévody, došlo k obrovskému výbuchu. Oquendova San Salvador začala hořet, její záď a horní dvě paluby zadního kastelu prostě zmizely. Zřejmě vyletěl do povětří střelný prach uskladněný v zadní části plavidla,“ píše americký historik Garrett Mattingly a pokládá si v této souvislosti otázku, jak a proč se to mohlo stát. Ve snaze najít odpověď na záhadu, jak ke zmíněné explozi asi došlo, se nevyhýbá se ani možnosti, že mohlo jít nejen o nešťastnou náhodu, ale dokonce o sabotáž, i když tomu nakonec sám moc nevěří. „Ve svých osobních zápiscích i v lodním deníku o své cestě, který Medina Sidonia poslal 21. srpna králi Filipovi II. stojí strohá věta, že na palubě lodi San Salvador vybuchlo několik sudů s prachem,“ uvádí Mattingly a pokračuje: „Vévoda zřejmě provedl nějaké vyšetřování a měl na palubě své lodi San Martín několik mužů, kteří přežili katastrofu San Salvadoru. Ale jestliže on nezjistil nic víc než to, co podal ve svém hlášení, pak by sotva mohlo ještě něco být nějak překvapující. Každý v blízkosti exploze musel být zabit. Přirozeně se objevily různé dohady, které se šířily po flotile. Bernardo de Gongora, jenž skončil
Velké španělské válečné galeony se postavily mezi útočící Angličany a transportní plavidla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184932
10 0
Bůh stál při Anglii
celé válečné tažení Armady na palubě lodi San Martín slyšel, že k výbuchu došlo kvůli nedbalosti jednoho z dělostřelců, což se zdá být přijatelná úvaha. Na jiné lodi se zase říkalo, že dělostřelec zapálil sud s prachem z neznámých důvodů. Asi to byl Angličan. Někteří dezertéři – ale nikoliv ze San Salvadoru – které Angličani vzali na paluby svých lodí po střetnutí u Gravelines – také měli svůj výklad, který se zdál mít určitější podobu. Holandský dělostřelecký poddůstojník, pokáraný za neopatrnost, zapálil zápalnou šňůru vedoucí ke skladu se střelným prachem a skočil do moře. O jeho dalším osudu nebylo již nic známo.
K přesnému nastavení náměru děl se používaly dřevěné klíny
V Amsterdamu zase jeden agilní roznašeč novinek dostal lepší nápad. Dělostřelecký poddůstojník (samozřejmě Holanďan, který byl k vojenské službě donucen), vyplísněný Qquendem za kouření na ubytovací palubě, měl nedokouřený zbytek tabáku v dýmce nenápadně vyklepat do sudu se střelným prachem, a tak vyhodit loď do povětří. Qquendo samozřejmě na palubě lodi San Salvador vůbec nebyl. A co měl vlastně pohledávat sud s prachem na ubytovací palubě, bylo jen dalším otazníkem. O několik týdnů později se zase z tohoto dělostřeleckého poddůstojníka stal najednou Němec, kterého španělský důstojník udeřil hůlkou.“
1. srpen Jedno z elitních španělských plavidel – třístěžňová capitana Rosario – na jejíž palubě byl admirál Don Pedro de Valdes, se předchozího podvečera srazila s další španělskou lodí a v nastalé vřavě došlo ještě k další kolizi, tentokrát s lodí Santa Catalina, která při této srážce přišla o přední stěžeň. Počasí se neustále zhoršovalo, a tak Don Pedro poslal malou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184932