A tak jsem nikdy neměla odvahu se podívat na to co napsal lekala jsem se toho a on sám mi nikdy nenabídnul ty svoje stránky a tak jsem se naučila nikdy nemít zájem se podívat na ty jeho napsané improvizace s pedálem Jen jedno jsem viděla a tedy věděla že když dopsal v tom slunci skoro všechno když přehrčel všechno co bylo v něm tak tak míval odvahu že se na mne zadíval dlouze se na mne díval a i já jsem byla schopna se mu podívat do očí a tuhle chvíli jsem byla šťastna že jsem se za něj vdala Avšak můj muž tak jak jsem se na něj dívala já jak se na něj dívala i jeho maminka tak jak se na něj dívala paní Slavíčková a i Lizaj zrovna tak se uměl dívat i sám na sebe Všechny ty svoje nectnosti znal a věděl o nich hroutil se nad nimi aby ale opakem shledával že vlastně všechny ty jeho nectnosti že to je jeho styl a že nemůže se od něj odpárat Tak nějak tušil že tohle tempo a tenhle svůj rytmus s pedálem až na podlahu že když to vydrží pár let tak že něco zachytí něco co bude jen jeho a čím prokopne ten buben jak říkával o tom svém psaní Můj muž ale uměl se dívat kolem sebe a v tom co viděl v tom shledával příbuznost se sebou Když jsme chodívali podle Rokytky tak všechno to co lidé naházeli do říčky všechno to shledával můj muž že se to podobá tomu jeho psaní Když jsme se dívali na dvory fabrik ve Vysočanech a Libni tak v bordelu můj muž viděl že vlastně on není jiný že se docela to jeho psaní podobá všem těm poházeným krámům a nářadí strojům Když můj muž se mnou nahlížel přes plot tam u bufáčku La Paloma tam kam za ohradu chodějí jak říkával s velkým smíchem píchat vojáci tak všechny ty rozházený prkna a všechny ty zborcené štosy trámů a fošen to všechno přirovnával sám k sobě že ve své duši má zrovna takový bordel jako jsou rozházené prkna a fošny na tomhle dvoře Kamkoliv jsme vešli do dvorů a tam byly nesmyslně poházené krámy jakoby připravené na železnou neděli převrácené popelnice tak na všechno můj muž ukazoval prstem a lekal se toho že tohle je přesný obraz nejen jeho psaní ale i jeho myšlení že patří do téhle epochy že je vlastně dítě-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185265
tem svého věku A když jsme postávali vracejíce se z procházky ze Šlosberku před krámy tak nejraději můj muž se díval na krámy s polotovary a tam co viděl to jej naplňovalo radostí a poznáním že vlastně i on cokoliv dělá tak všechno je jen a jen v polotovarech že čtenář je ten kupující polotovarů které si doma ochutí a dodělá že všechny ty polotovary jsou nejen symbolem ale i šifrou moderního umění ale hlavně že to co chce on napsat po čem touží aby to napsal nebude nikdy víc než tenhle krám s polotovary… A já jsem nikdy nedovedla pochopit že můj muž když ještě byl mladým mužem tam v Nymburce že rád chodil na korze že na to korzo si sám žehlíval jak říkala jeho maminka kalhoty aby měl puky sám si čistil boty a musel mít ty nejlepší boty od Kabeleho jedny černé perforované a druhé semišové taky perforované že můj muž měl celé sady kravat a košil a když se oblékal na nedělní korzo tak dlouho si vybíral košili a ponožky a když se oblékal tak měl síťku na vlasech protože míval ten čas vlasy tak husté že musel lít do nich olej aby se učesal a stahnout se síťkou kterou sundal opatrně před zrcadlem když už byl oblečený podle doby do šatů podle módy a barvy a vždycky jeho kravata musela ladit s košilí a botami a smál se na sebe do zrcadla a dlouho si upravoval bílý kapesníček do kapsičky saka kabátu zastrčený s elegancí doby a pak si vybíral klobouk který musel vždycky být od Čekana a potom vždycky rukavice jelenicové s maličkou dírkou na hřbetu a když bylo horko tak ty rukavice vždycky jen tak držel složené v hrsti a pak teprve vyšel z pivovaru a kráčel do města na korzo a v těchhle šatech se vracel z korza a odpoledne rád jezdíval na lodičkách s krásnými dívkami nebo chodil na procházku do Tyršových sadů na Ostrov a večer do hotelu na Knížecí nebo do Grandu nebo hrát karty k Šafránkům pořád takhle oblečený jen když v létě bývalo v poledne horko tak se vracel jak říká maminka se sakem přehozeným přes loket… Tak tohle bývalo viděla jsem to i na fotografiích mladého pána s rukavicemi a neuvěřitelně krásně oblečeného… zatímco teď byl naposle-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185265
dy pěkně oblečený na své svatbě a tenkrát na té svatbě už ty krásné šaty a klobouk nosil jako kostým a byl v těch šatech nesvůj… Ale ono se něco stalo i s těmi dvorky a dvory ve fabrikách a u lidí taky tenkrát v naší fabrice na dýhy všechno bylo v sobotu večer vlastně už v pátek vlastně každý den všechno navečer bylo srovnáno a zametené a když přišla sobota tak všichni lidé jak na vesnici tak ve městech vycházeli pěkně oblečení a scházeli se na návsích a na náměstích a v restauracích a hospodách a tenkrát všude bylo na dvorech a ve staveních čisto a kdo chodil jako můj muž nyní a vlastně skoro jako každý člověk kterého potkávám tak když by takhle někdo šel tak by to byl pobuda a brdunc protože každý člověk tak jako můj muž tenkrát když byl mladý nemohl vyjít v sobotu i v neděli bez kravaty bez klobouku bez vyčištěných bot… Vlastně jsem musela uznat že můj muž má pravdu že vlastně on není nic jiného než dítě své doby a že se podobá přesně tomu prostředí ve kterém žije ve kterém ale žiju i já… Můj synáček vyprávěla mi ta moje nymburská maminka když chodil na tu vysokou školu Karlovy univerzity tak po čtyřech letech ho to přestalo bavit ty práva a tak jako na zavolání přišli Němci a když obsadili Čechy a Prahu tak zavřeli i ty vysoký školy a můj synáček byl šťastný a radoval se že školy jsou zavřený a on se může vymlouvat že nemohl ty práva dokončit protože ti zlí Němci obsadili Univerzitu a zabránili mu dostudovat a tak místo aby po dostudování se stal někde právníkem tak začal u pana notáře a tam opisoval lustra z pozemkových knih… a potom šel do Železničního družstva a tam dělal šrajbra a dělal uzávěrky s ostatníma účetníma a když byl s prací hotov tak jen seděl a díval se z okna a seděl a držel tužku a naučil se celý hodiny bejt připravenej kdyby vešel zničeho nic předseda družstva a jak jen cvakla klika tak můj synáček začal psát číslice a byli s ním spokojení protože předstíral že je pilný a dokonce dovedl takhle s tou tužkou na lejstru i spát dával si odpoledne šlofíky ale jak někdo vzal za kliku tak jakoby
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185265