R IZIK A V K OMERČNÍ PRAXI
a platebního chování subjektů ve sledovaném portfoliu. Certifikát kvality garantuje přesné, úplné, aktuální a konzistentní informace z celého světa. Portfolio Manager klientům poskytuje čtyři druhy analýz společně s možností zhlédnutí detailních informací o jednotlivých obchodních partnerech ve formě Hospodářské zprávy. Portfolio Manager je využíván jak pro řízení kreditních rizik, tak i v oblasti řízení klíčových dodavatelů. Analýza Evaluations (hodnocení zákaznického portfolia) poskytuje přehled vyhodnocení kompletní struktury rizika dle definovaných parametrů a obecných charakteristik zákaznického portfolia. Analýza Anticipations (prediktivita) díky prediktivnímu skóre úpadku dokáže kvantifikovat výši očekávaných ztrát ve sledovaném portfoliu firem v horizontu následujících dvanácti měsíců a identifikuje nejrizikovější obchodní partnery včetně těch, u kterých je pravděpodobnost pozdních plateb. Analýza Accumulations přináší souhrnné přehledy pohledávek rozdělené dle mateřské společnosti (celosvětově) či hlavního oboru podnikání. Identifikuje největší pohledávky a možné budoucí ztráty podle jednotlivých firem v rámci koncernu. Těží přitom z unikátního globálního propojení firem v rámci korporátní skupiny a uživatelům tak lépe pomáhá porozumět riziku v rámci této skupiny, ale také lépe identifikovat „cross-sell“ možnosti v rámci jednotlivých korporátních skupin. Analýza Distributions (vlastní rozčlenění) je další nadstavbou nad uživatelem nadefinovaných oblastí, která umožňuje spolu s dalšími nástroji hodnotit účinnost strategie vymáhání pohledávek. Samozřejmostí jsou rovněž Alerty, které sledují významné změny v zákaznickém portfoliu v čase a automaticky na ně upozorňují. Jedná se zejména o identifikaci subjektů, u kterých došlo ke změně ratingu, nebo jejichž pohledávky ve sledovaném období výrazněji vzrostly. Doporučení pro praxi Pro snížení rizik, spojených se sjednáním a realizací vývozních a dovozních operací v zahraničním obchodě, by měl výrobce i exportér věnovat velkou pozornost získávání objektivních informací o svých obchodních partnerech. Analýza získaných informací a hodnocení partnerů „ratingovou známkou“ je dobrou informací, mnohdy rozhodující k vyloučení řady komerčních rizik. Využívání aplikace D&B Portfolio Manager potom znamená značně účinnější a především levnější řešení řízení rizik ve srovnání s pojištěním pohledávek nebo snahou o řízení v rámci interních zdrojů.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185385
4 RIZIKA, VYPLÝVAJÍCÍ Z CHYB PŘI SJEDNÁVÁNÍ OBCHODNÍ OPERACE
Chybovost ve sjednávání obchodní operace je rizikem, které může mít hluboký dosah na plnění povinností vyplývajících ze smlouvy, a to jak pro prodávajícího, tak pro kupujícího. Nesprávně sjednaná či neúplná smlouva, kdy může dojít k rozdílnému výkladu povinností obou smluvních stran, je potom v praxi velmi obtížně řešena mnoha způsoby (viz kapitolu 4.5) a vede často ke sporům. Možností jejich řešení (viz kapitolu 4.6) je sice řada, ale obvykle jsou poměrně nákladné a mohou vést i ke ztrátě obchodního spojení a zájmu smluvních partnerů v obchodní spolupráci dále pokračovat. Proto je v celé publikaci kladen takový důraz na důslednou přípravu obchodní operace (viz zejména průzkumy), její sjednání a vlastní realizaci obchodu. Významnou pomocí ve snižování rizik, vyplývajících z chybovosti a nedůslednosti ve sjednávání smluvních dokumentů, je používání standardů, vzorů smluv a mezinárodních zvyklostí a pravidel (viz souhrn v kapitole 10).
4.1
Zásady řádného smluvního vztahu
Jednou z důležitých zásad, kterou by měl respektovat každý obchodník (jak v tuzemském, tak samozřejmě i v zahraničním obchodě), je vznik kupní smlouvy jako bezvýhradného akceptu závazné nabídky prodávajícího – kupujícímu. V praxi to znamená přesné sjednání a uzavření kupní smlouvy. Obchodní zákoník České republiky v ustanovení § 263 odst. 2 a § 269 odst. 1 stanoví, že k tomu, aby vznikla platná smlouva, musí dojít (mezi prodávajícím a kupujícím) k: přesné identifikaci smluvních stran (určení smluvních stran) a dále po tom v díle I. – „Kupní smlouva“ (a to v základním ustanovení – viz § 409 obchodního zákoníku) k: stanovení předmětu koupě, tedy zboží, závazku prodávajícího dodat movitou věc (zboží), 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185385
R IZIK A V K OMERČNÍ PRAXI
závazku prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo ke zboží, závazku kupujícího zaplatit kupní cenu, sjednání ceny (cena musí být dohodnuta nebo musí být stanoven způsob jejího dodatečného určení – viz § 409 odst. 2 obchodního zákoníku). Pokud budou předmětem plnění kupní smlouvy věci movité, použijí se v obchodních závazkových vztazích ustanovení o kupní smlouvě dle občanského zákoníku a ustanovení obchodního zákoníku, konkrétně § 261 odst. 6. Určení smluvních stran ve smlouvě Určení smluvních stran ve smlouvě (obchodních partnerů, tj. prodávajícího a kupujícího) se ve většině smluv uvádí v úvodní části smluvního ujednání (obvykle v tzv. preambuli). Zejména ve smlouvách tzv. formulářového typu – tedy na předtištěných firemních formulářích, do nichž se pouze doplňují dohodnuté údaje. Určení by mělo být přesné, tedy v souladu s tím, jak jsou partneři zapsáni v obchodním či firemním rejstříku. Snižuje to rizika spočívající v tom, že při nepřesném či chybném zapsání smluvních partnerů do textu smlouvy by platnost smlouvy mohla být později jedním z partnerů zpochybněna a napadena se snahou prohlásit ji za neplatnou. Případně i to, že smlouva vůbec nevznikla. V době přípravy smluvního ujednání – mimo jiné i ve fázi „výběru smluvního partnera“ (viz kapitolu 3.9) je nezbytné ověřit vhodným způsobem základní údaje o smluvním partnerovi. K těm nezbytným informacím nesporně patří: název společnosti, její sídlo, identifikační údaje obchodního partnera – jako je v ČR a zemích EU – DIČ a IČO, jména pracovníků oprávněných jménem společnosti sjednávat smluvní ujednání. Šetření o tom, zda firma skutečně existuje, zda je to perspektivní a bonitní subjekt, schopný za budoucí dodávky zboží či služeb zaplatit, lze provést různými způsoby. Základním zdrojem těchto informací jsou banky (a některé druhy pojišťoven) a informační společnosti (viz kapitolu 3.9). 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185385