„Zkoušel jsem to. Poklop je moc těžký.“ „Udusil byste se tu.“ „Ne.“ Joffo ukázal na světle pistoli. „S tímhle ne.“ Stoupal po schodech. „Oni zase přijdou.“ Šel jsem za ním. „Kde je Chantal?“ „Pryč.“ „Kde?“ Stáli jsme vedle sebe, zavřel poklop a natáhl přes něj koberec. „Moji dceru už neuvidíte, monsieur.“ „Já nemůžu za to, co se stalo!“ Joffo postavil pohrabáč na místo. „Musím své knihy nechat na holičkách,“ povzdychl si. „Za to můžete.“ Sfoukl svíčku a vedl mě k pultu. Tápali jsme ke dveřím. Než jsem odešel, pověděl jsem mu, co se stalo s holičem. Mučení jsem zamlčel. Joffo se sklonil, zvedl urvaný dveřní zvonek. Jen tupě zaťukal. „Nepokoušejte se nás najít, pane.“ Ohlédl se na zpustošený knižní svět. Bez rozloučení jsem vyšel ven. Na okamžik se zastavil u balvanu, na kterém jsem poprvé uviděl Chantal. Jakou knížku to tehdy četla?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185727