IV. Medicína a náboženství
107
Kněz mu prohlédne postižené místo na kůži: Když chloupky na postiženém místě zbělely a ono je napohled hlubší než okolní kůže, je postižen malomocenstvím. Kněz ho prohlédne a prohlásí jej za nečistého.
Předpokládalo se, že schopnost vyléčit takovéto nečisté nemoci má pouze Bůh, což také vedlo některé Židy k úplnému odmítnutí medicíny provozované člověkem a ke spolehnutí se výhradně na Boží moc. Vzpomínali přitom na příběh, který zažil král Asa (914–874 př. n. l.); ten totiž nehledal pomoc Boha, nýbrž lékařů, a tak se vředy na jeho dolních končetinách stále zhoršovaly, až jej nakonec usmrtily. V židovských posvátných knihách proto nemají místo nejen lékaři, ale ani kněžští léčitelé. Za jediného léčitele byl považován Jahve. Prorok Elíša doporučoval Naamánovi, postiženému leprou, aby se sedmkrát denně omýval v řece Jordán, a tak se očistil. Jediným chirurgickým výkonem, o němž se zmiňuje Starý zákon, byl rituální obřad obřízky. Převládajícím přesvědčením tehdy bylo, že utrpení sesílá na člověka Bůh, a to buď jako zkoušku, nebo jako trest. „Blahoslavený ten, koho Bůh zkouší,“ prohlašuje Jób, jehož si Bůh vybral, aby na něj seslal velká utrpení. Navzdory tomu však i v hebrejštině existovala díla zabývající se lidským organismem a jeho chorobami. Krev v nich byla chápána jako nositel duše (odtud ostatně vychází zdůvodnění pro přípravu košer masa, z něhož musí být odstraněna krev, nebo pro odmítání transfuzí krve Svědky Jehovovými), zatímco život byl podle tehdejších názorů ukryt v dechu. Na základě představy, že čistota těla odráží i čistotu ducha, byla formulována pravidla osobní hygieny, shromažďování i sexuálních styků a byl vydán zákaz požívání masa nečistých zvířat. Třebaže někteří moderní apologeti židovských zásad tvrdí, že zákaz požívání vepřového masa a mořských plodů ve Třetí knize Mojžíšově měl zabránit přenosu chorob, jako je trichinóza, ve skutečnosti jsou židovské rituály (košer jídlo) v zásadě výsledkem respektování přikázání o nečistém a o očistě. V každém případě ovšem platí, že očistné rituály nepřímo přispívaly k lepšímu veřejnému zdraví; bylo např. zakázáno pojídat pokrmy v blízkosti míst, kde se pohřbívali mrtví nebo skladovaly odpadky, voda se musela před použitím převařovat a odpadky bylo nutno zahrabávat nebo pálit jen daleko za městy či vojenskými leženími. Podle judaistického učení platila povinnost pečovat o nemocné stejného vyznání a kolem roku 400 n. l. bylo doporučeno, aby každá židovská obec měla vlastního léčitele. Křesťané velmi často lidmi židovského vyznání pohrdali za to, že se řídí více zákony než vírou. Tento rozdíl se projevoval i v různých přístupech ke zdraví. Bylo by však chybou nadměrně zjednodušovat;
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189476