Odborně se tomu říká pohlavní dimorfismus. Jindy obě pohlaví vypadají stejně, ale lze je odlišit jednoduchým způsobem. U housera je například možné vypalpovat penis v kloace prstem. Existují však ptáci, u nichž obě pohlaví vypadají navlas stejně. Problém to může činit u papoušků, především u těch velkých a hodně drahých. Teoreticky použitelným způsobem je vypuštění hejna papoušků téhož druhu do voliéry. Za několik dnů či týdnů se často stane, že dvojice ptáků k sobě zahoří láskou, což je u papoušků nepřehlédnutelné. Takto utvořený pár chovatel oddělí a použije k dalšímu chovu. Teprve pak dostanou ptáci budku či dutý kmen. Přítomnost těchto míst k hnízdění by v kolektivu mohla vést ke rvačce a papoušci si dovedou zobáky vážně ublížit. Výhodou tohoto způsobu je, že získáme ptáky, kteří jsou k sobě jednoznačně pozitivně naladěni. Problém je však v tom, že u vzácných druhů tolik jedinců prostě neseženeme. Těžko lze takto experimentovat s hejnem arů hyacintových. Pokud by je chovatel dokázal sehnat, bude v nich mít uloženo několik milionů korun. Zkušení chovatelé tvrdí, že dokážou pohlaví rozeznat po dle tělesných znaků – robustnosti ptáka, tvaru hlavy, velikosti zobáku a jiných subtilních ukazatelů. Často se však také mýlí. Měli jsme v zoo dvojici arů koupených jako zaručený pár. Ptáci si prokazovali různé něžnosti, tak jak to arové umějí. Trvalo to několik let a pak každý z nich snesl vajíčko, což prozradilo, že jde o dvě samice. Při prokazování příslušnosti k určitému pohlaví je proto lepší uchýlit se k objektivnějším metodám. Jde o záležitost teprve několika posledních desetiletí, alespoň co do komerčního využití. První se o slovo přihlásila endoskopie. Při ní se otvorem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190098
v tělní stěně vsune dovnitř sonda, obsahující svazek optických vláken. Ta dovnitř přenesou světlo z vnějšího zdroje a pozorovatel s jeho pomocí zjistí, zda jedinec má vaječník, nebo varlata. Tyto orgány se u ptáků nalézají uvnitř tělní dutiny. Vyšetření se provádí v narkóze. Výhodou je skutečnost, že si lze prohlédnout i ostatní orgány a posoudit jejich kvalitu. Uspání a vlastní metoda je však přece jen pro pacienta poněkud zatěžující. Sáhlo se tedy k vyšetření genetickému. Jde v něm o rozlišení pohlavních chromozomů, jelikož samice má chromozomy ZW, zatímco samec pár ZZ. K vyšetření se používá jakákoli tkáň ptačího těla, obsahující živé buňky s jádrem. Obvykle jde o nezralé pero nebo kapku krve. Tyto vzorky se ve speciálním médiu zašlou do laboratoře, kde buňky donutí k dělení. V tomto stavu se zafixují a zkušený pracovník laboratoře odečte tvar přítomných chromozomů. Metoda je to pro pacienta šetrnější, i když také nikoli absolutně bezpečná. Někteří ptáci vložení rukou prostě nesnášejí a už po několika vteřinách mohou dostat šok. Endoskop je drahý přístroj a já ho nevlastnil. Když se nám v zahradě nahromadilo několik neurčených papoušků, pozvali jsme kolegu, který vyšetřování prováděl rutinně. Nutno dodat, že u nás vyšetřil několik desítek papoušků i jiných ptáků, aniž by se přihodila jakákoli nehoda. Pochopitelně jsem využíval možnosti nahlédnout do ptačích útrob a se mnou i další pracovníci zoo. Potom kolega přijal zahraniční angažmá a zmizel. Téměř současně začala v odborném tisku nabízet své služby genetická laboratoř a my je nadále využívali. Zmíněný kolega, který se profesně zajímal o ptáky a byl i aktivním sokolníkem, se zúčastnil konkurzu na místo zvě-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190098
rolékaře v Saúdské Arábii. Uspěl a odjel na několik let plnit nové úkoly. Sám – jeho manželka i děti zůstaly v tuzemsku. Život ženy v muslimské zemi není jednoduchý a kromě toho jeho paní měla zajímavou práci ve velké české zoologické zahradě. Když jsme se s kolegou opět potkali, přiznal se, že pečuje o lovecké dravce saúdského krále a nejbližších členů jeho rodiny. Má k tomuto účelu k dispozici veterinární nemocnici, srovnatelnou se špičkovými humánními zařízeními. K tomu pobírá štědrý plat a kromě péče o nemocné či poraněné dravce má jediný úkol – být králi kdykoli k dispozici a doprovázet jej na oblíbeném lovu s dravými ptáky. Po nějaké době jsem v časopisu viděl reklamu na originální šperky z běžných kovů. Pravilo se v ní, že je mimo jiné celebrity nosí i manželka sokolníka saúdského krále. Velmi mě pobavilo pomyšlení na čtenáře, kteří netuší, že jde o děvče z jedné naší zoo.
Tarbíci Tarbíci připomínají miniaturní klokánky. Tvoří samostatnou čeleď, do níž ještě patří tarbíčci, frčkové, frčíci a myšivky. Uvedení hlodavci žijí hlavně v Asii, tarbík egyptský pak ještě v severovýchodní Africe. Náš pár dovezl jakýsi turista z Tunisu a podařilo se mu ho provést všemi letištními kontrolami. Ono by se mu nejspíš nic nestalo, jen by o zvířátka přišel. Tarbík totiž není nijak zvlášť chráněný, a tak by turista pouze postrádal osvědčení o zdravotním stavu zvířat. To vše nejspíš ten člověk nevěděl, a proto hodně riskoval. Pašování chráněných živočichů se trestá dosti přísně a nejeden český občan skončil
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190098