[ 98 ]
ky uvolňování napětí v Evropě. Sovětský zásah z osmašedesátého roku je učinil patrně nejprotisovětštější zemí ve střední Evropě, a v Moskvě i v Praze tohle velmi dobře vědí. Proto by právě ve chvíli uvolnění nejraději postavili za každého Čecha a Slováka ne jednoho, ale dva policajty. Jenže kde je vzít? Na nahánění strachu není doba, procesy z minulého léta přinesly víc škody než užitku, doma musely být maximálně tajeny a v zahraničí jen znovu sovětskou politiku poškodily. A konstruktivní, reálná, se skutečnou situací v zemi počítající politika je nebezpečná, riskantní a ostatně, kdo by ji dělal? Jediným lékem, který Moskva zná proti odstředivým tendencím, je nový nacionalismus a šovinismus. Mimo ruskou oblast došly pokusy v tomto směru nejdál v NDR, ale i tam první vlaštovky sblížení se západním Německem ukázaly křehkost nového, pro změnu „socialistického nacionalismu“. Pokusy o jeho vytvoření v Maďarsku či v Polsku nedošly příliš daleko, navzdory urputným snahám jeho propagátorů. Snad jedině v Rumunsku, jenže tam je zas příliš cítit belzebubem. Ale kde na něj vzít v Československu? Z čeho ho uplést, s čím jej ztotožnit? K smíchu. Pomalu už i na Slovensku. Ale s Čínou v zádech nezbývá než uvolňovat v Evropě. Samozřejmě pod zostřeným policejním dozorem. Nebylo však ještě takového uvolnění, ani kdysi, ani nedávno, které by se dřív nebo později nevymklo z téhle kontroly. Normální mezinárodní život je totiž metlou policejních diktatur, termitem samoděržaví, ryzí zvůle, polnicí v klidu hřbitovů. A do Československa, v samém středu Evropy, je ze všech stran tak dobře vidět, cokoli se tu šustne, je slyšet na všech stranách, nic tu neschováš. Takže do období uvolňování napětí vstupujeme s důvěrou. Ovšem jen a jen ve vlastní síly. Listy, ročník III., číslo 4, srpen 1973
Liehm_tisk_1_680n.indd 98
26.7.2013 10:00:57 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192427