Když bude vaše dítě v nějaké situaci očividně vystresované nebo mu, jak se říká, „rupne v bedně“ (ano, to se stává i u introvertních dětí!), zůstaňte sami pokud možno v klidu (zhluboka dýchejte, případně si zajistěte prostorový odstup). Až se dítě uklidní, společně si danou situaci projděte. Co se stalo? Co můžeme příště udělat lépe? Při tom hodně pomáhá aktivní naslouchání („Takže sis myslela, že Terezka nechce, aby sis s ní hrála, a proto ses…“) a kladení otevřených otázek – tedy takových, které vyžadují vysvětlení či komentář, nikoliv prostou odpověď ano/ne: „Co byste mohli udělat pro to, abyste příště, až si budete hrát, přišli na řadu všichni?“ Introvertní děti dokážou obvykle velmi dobře přijít na to, co oni a druzí potřebují. Dávejte si dobrý pozor na to, abyste potřeby svého dítěte nijak nehodnotili. Když jste sami tichý člověk a bude na vás působit určitá situace, může to být velmi těžké. Názorně svému dítěti ukažte, jak může své potřeby objevit. V tom vám pomohou otázky jako: Co můžu udělat? Co teď potřebuji? Zároveň platí, že když se tiché dítě nebude zapojovat do rodinné diskuse, měli byste se ho zeptat na jeho mínění. Pokud má vaše dítě extrovertní sourozence, dávejte pozor na spravedlivé rozdělování projevů náklonnosti, doby hovoru a rozhodnutí. Čím dříve se děti naučí, že úspěšné mohou být nejrůznější formy komunikace a povahové rysy, tím lépe! Rovněž svému dítěti ukažte, že si kontakty může uzpůsobit podle svých vlastních představ. V tomto ohledu je nejlepší působit jako vzor. Když budete sami dobře a uvolněně komunikovat s rodinnými příslušníky, přáteli a známými (a v případě potřeby se stejně uvolněně stáhnete do ústraní), dokáže si z toho vaše tiché dítě díky tendenci všímat si věcí kolem sebe odnést mnoho pozitivního a inspirovat se. Bude-li to třeba, pomozte svému dítěti i s hledáním kamarádů na hraní, kteří se k němu povahově hodí. 4. Oceňujte zvláštní vlohy svého dítěte Toto doporučení jde ještě nad rámec tipů uvedených v bodě 3. Oceňování znamená vědomé vyjadřování předností vašeho dítěte pomocí slov. Podívejte se znovu na seznam obvyklých předností tichých lidí. Které z nich vidíte buď v náznacích, nebo již naprosto zřetelně i u svého dítěte? Dlouhodobě je vždy lepší být při oceňování předností dítěte konkrétní a využívat příslušný kontext. Neříkejte tedy: „Ty jsi vždycky tak hezky opatrný!“, ale raději: „Koukala jsem, že než jsi skočil do vody, zjistil sis, jak je tam hluboko. To mi přišlo skvělé!“ Tímto přístupem navíc svému dítěti pomáháte rozvíjet jeho sebevědomí a překonávat pochyby o vlastní osobě. Introvertní děti propadají pochybám o vlastní osobě snáze než děti extrovertní a snadno se nemilosrdně odsuzují („Jsem totální loser!“). Proto byste se vždy, když to bude jen trochu možné, měli vyhýbat přenášení vlastního stresu na své introvertní dítě – například netrpělivostí nebo tlakem. V takovém případě by dítě vinu
98
Síla introvertů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS192523