96
recenze
Západní humanismus ve východní válce Román‑dokument o zapomenutých obětech jedné války ★★★★ Autor románu Rekviem za Nanking Cha Ťin se českým čtenářům představil v roce 2001 románem Čekání na Lina. Za ten obdržel National Book Award (1999) a o rok později i cenu PEN/Faulkner Award. Ve Spojených státech, kde Cha Ťin žije od roku 1985, je znám svými šesti romány, ale také jako autor povídek a pěti svazků poezie. Rekviem za Nanking je opravdu vypovídající název — pocta obětem války, na něž se jakoby zapomnělo. Nanking byl v minulém století hlavním městem Číny, proto se také stal cílem japonské armády v čínsko‑japonských válkách. Přesnější je ale psát o nankingském masakru, protože japonská armáda za sebou nechávala spálené domy a zavražděné a znásilněné civilisty. V Nankingu v roce 1937, kdy tažení Japonců na hlavní město začalo, zůstalo pár
západních intelektuálů. Mezi nimi i zastupující ředitelka dívčí univerzity Minnie Vautrinová. A právě její deníky se staly inspirací románu. Minnie ale není vypravěčkou nankingských událostí, tou je fiktivní postava, její zaměstnankyně, Číňanka An‑Ling. Vyprávění začíná obléháním hlavního města, kdy Minnie začne měnit univerzitní kampus v uprchlický tábor pro ženy a děti. An‑Ling pozoruje a popisuje mravní dilemata, která Minnie zažívá. Minnie se rozhodne pro čistě ženský tábor a musí dál žít s výčitkami svědomí, že mohla zachránit i muže. Ale opravdu mohla? V průběhu dalších bojů a krutostí války se Minnie podobně musí rozhodovat ještě mnohokrát a nejen An‑Ling obdivuje a nechápe její vytrvalost. Občas se Minnie tvrdohlavě snaží zachránit osobu, která o pomoc ani nestojí nebo je její záchrana nemožná. Minnie využívá všechnu svou moc plynoucí z toho, že je Američanka. Nakonec ji stále více a více trápí výčitky svědomí a na duševním klidu jí nepřidá ani její americká zaměstnavatelka, která nechápe dobročinnou snahu své podřízené. Zápas Minnie Vautrinové o každou jí svěřenou osobu se odehrává na pozadí nelidských bojů. Cha Ťin si nelibuje v barvitém a metaforickém popisu násilí, styl románu je takřka dokumentární. Jedno znásilnění střídá druhé, jeden umučený voják dalšího, poprava popravu. A přesto čtenář nezabředává do krve a slz. Může být otřesen, ale týraní lidé jsou
bezejmenní, tragédie pro něj není osobní. Přestože se románem vinou osudy vypravěčky An‑Ling, je utrpení jaksi odosobněné. Jako by ani sama vypravěčka neměla po celodenním napětí sílu emotivně zaznamenat zármutek a strach. Dokumentárnost knihy je jejím kladem. Absentuje zde citové vydírání. Na druhou stranu je četba knihy zároveň v jistém smyslu obtížná: kombinace popisovaného utrpení a beznaděje s nedostatečnou dějovou gradací, záchranné akce běží téměř mechanicky, obětí jako by bylo nekonečně. Až v závěru — s příjezdem nadřízené — se Minnie dostává bližšího zkoumání její psychiky. Což je důležité, protože už v anotaci na obálce románu se dozvíme, že hrdinka spáchá sebevraždu. Náhle vystupují na povrch její deprese: vyčítá si neúspěch, i když zachránila víc lidí, než „musela“, že zůstala na místě utrpení, i když se může vrátit domů. Syrovost zážitku podporuje i vědomí, že čteme o událostech, jež se doopravdy staly, a vystupují zde lidé, kteří žili. Cha Ťinův styl je čistý, jednoduchý, a přesto sugestivní. Vynecháním hodnotících úvah autor nechává vše na čtenářích. Cha Ťinův román je důstojnou snahou o vyrovnání se s utrpením, které mělo být zapomenuto.
Jitka Culková Cha Ťin: Rekviem za Nanking, přeložil Ladislav Šenkyřík, Odeon, Praha 2013
Využijte možnost elektronického předplatného revue host Vyplňte jednoduchý formulář na našem webu: www.casopis.hostbrno.cz/cs/predplatne
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS193160