Helena, jeho sestra, malá sestřička, si uhnala s někým dítě, s někým neznámým, tedy to se tak říká, ona ho samozřejmě zná, ale nechce prozradit jméno, otec hrozně křičel, ona mu odpověděla drze. Raději prý zemře. Matka bez ustání pláče, Helena neprozradila jméno „padoucha“, nejde jinak označit lotra, který zneužil dívenku sotva sedmnáctiletou, vlastně před třemi týdny jí bylo osmnáct, čekala ji skvělá budoucnost, teď ovšem zničená, naděje na pěkný sňatek je ta tam, mohla mít takové hezké věno, a nedostane nic, její škoda, žádný muž si ji teď nebude chtít vzít, je docela možné, že toho lumpa znají, otec netuší, kdo by to mohl být, takže vidíš, že není k ničemu holkám poskytnout dobré vzdělání, mají neřest v krvi, to je to. Hlupák doktor si myslel, že jde o chudokrevnost projevující se přírůstkem tukové tkáně, prý je strašlivě tlustá. Kdyby to aspoň řekla včas, přiznanou chybu lze napravit, jenže ta koza čekala půl roku. „Já myslel, že jste věřící katolíci?“ „Proč to říkáš?“ „Cožpak není potrat církví přísně zakázán?“ „V tomhle případě to je jiné. Stejně je ale pozdě.“ Maurice byl tak zničený, tak smutný, že se bál, aby se nerozbrečel jako ženská. Nechtěl nějakou chvíli vidět ani Christine. Než ho zármutek přejde. Josef jí měl vyřídit, že je nachcípaný. „Copak?“ znepokojila se. Možná Josef neuměl už dobře lhát nebo si to přečetla v jeho pohledu či snad sám chtěl, aby to poznala? Pomyslela si: „Nechce mi říct pravdu, s Mauricem je to zlé“, nic nechtěla slyšet a rozběhla se k Mauriceovi domů. Našla svého miláčka celého zničeného, třásl se vzteky a zároveň i ponížením. „Chápeš, v naší rodině nemůže být o potratu ani řeči.“ Otec se rozhodl poslat Helenu na venkov, aby zabránil ostudě a řečem, jeden strýc podniká ve dřevě v Périgueux. Tam sestra porodí docela skrytě. 103
GENASIA_CHE408.indd 103
15.4.2014 18:19:46
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194706