Partonyma ( ročník
„Věděl jsem to!“ vykřikl Darek rozhořčeně, uchopil paži, která ji objímala, a odstrčil muže stranou. Vzápětí zůstal stát jako opařený. „Pro miňte, spletl jsem se. Moc mě to mrzí.“ Co se to s ním jenom děje? Taková ostuda! Teprve když obešel jezero a loudavě se vracel z druhé strany, konečně Venuši spatřil. Tentokrát se nemohl mýlit, světla ze zahrady dopadala až k ní na chodník, ale ona ho neviděla. Jako by v něm za tu dobu hledání všechny city vyhořely, hlavou mu dokonce bliklo, jestli se má u ní vůbec zastavit. Žena stála nehybně u areálu dětského domo va a civěla na hřiště obehnané plotem, kde si děti hrály s míčem, skákaly panáka a všelijak dovádě ly. Jednou se mu dokonce svěřila, že rodiče
první
/
číslo čtvrté )
nebyli způsobilí ji vychovávat a nějaký čas musela strávit v dětském domově. Ani pak, když se k nim vrátila, to nezvládali a vyhrožovali, že ji tam znovu odloží… jako smetí. Proto je tak závislá na věcech. Bez nich by se v tomhle světě ztratila. „Volal jsem ti, proč to nebereš?“ vyjelo z Dar ka. „Hledám tě už čtyři hodiny!“ „Prosím?!“ Zmýlená neplatí. Zase vedle. Byl si jistý, že to je ona. „Ztratila se mi žena, Venuše,“ zakoktal na omluvu a bezmocně rozhodil rukama. Tma byla čím dál hustší. Zdálo se, že opět prší smog.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194877