Partonyma ( ročník
„Věděl jsem to!“ vykřikl Darek rozhořčeně, uchopil paži, která ji objímala, a odstrčil muže stranou. Vzápětí zůstal stát jako opařený. „Pro miňte, spletl jsem se. Moc mě to mrzí.“ Co se to s ním jenom děje? Taková ostuda! Teprve když obešel jezero a loudavě se vracel z druhé strany, konečně Venuši spatřil. Tentokrát se nemohl mýlit, světla ze zahrady dopadala až k ní na chodník, ale ona ho neviděla. Jako by v něm za tu dobu hledání všechny city vyhořely, hlavou mu dokonce bliklo, jestli se má u ní vůbec zastavit. Žena stála nehybně u areálu dětského domo va a civěla na hřiště obehnané plotem, kde si děti hrály s míčem, skákaly panáka a všelijak dovádě ly. Jednou se mu dokonce svěřila, že rodiče
první
/
číslo čtvrté )
nebyli způsobilí ji vychovávat a nějaký čas musela strávit v dětském domově. Ani pak, když se k nim vrátila, to nezvládali a vyhrožovali, že ji tam znovu odloží… jako smetí. Proto je tak závislá na věcech. Bez nich by se v tomhle světě ztratila. „Volal jsem ti, proč to nebereš?“ vyjelo z Dar ka. „Hledám tě už čtyři hodiny!“ „Prosím?!“ Zmýlená neplatí. Zase vedle. Byl si jistý, že to je ona. „Ztratila se mi žena, Venuše,“ zakoktal na omluvu a bezmocně rozhodil rukama. Tma byla čím dál hustší. Zdálo se, že opět prší smog.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194877
Rozhovor Rozhovor
Pět otázek pro Anetu Čamovou a Lukáše Bínu
--------------------------------aleš misař
V jakém městě jste vyrůstali, studovali? Do jaké míry jej necháte prolínat do své tvorby? Aneta Čamová: Vyrůstám na periferii Prahy a má lokdy popisuji konkrétní místa. Lukáš Bína: Narodil jsem se v Ráji, což je poměrně úsměvný název městské části statutárního města Karviné, která se po celý můj život potýká s dů sledky hlubinné těžby uhlí a „benzopyrenovým ovzduším“. Kniha Genesis popisuje Rajskou za hradu jako zázračnou parcelu s dostatkem kvalit ního zlata a vonné pryskyřice. V tomto směru je celé Karvinsko (potažmo Ostravsko) vskutku „je den velký eden“… Akorát zlato je tu černé a prys
kyřičnou vůní střídá aroma těžkého průmyslu. Do osmnácti let jsem žil v nedaleké Orlové, kde jsem prožíval veskrze maloměstskou nudu. Je to velice zvláštní, protože Orlová svým imanentním způsobem „žije“ pořád. Nezná odpočinek, pro tože se nikdy neunaví. Silnice, cesty, ulice, pěšiny a stezky. Jemné cévy, jež se navzájem spojují, za uzlují a zase rozplétají, aby propouštěly živou mízu anonymní a účelové existence… Vidím to až s od stupem času skrze texty, které napíšu. Reflexe rod ného města nebo celého kraje u mě hraje velkou roli.
Ze kterých jevů odchytáváte genia loci města? Jsou pro vás inspirativní spíše jeho lidé nebo objekty? Oslovuje vás více město ve dne, či jeho noční tvář? AČ: Město mě oslovuje ve dne i v noci, občas mě inspirují lidé, občas objekty; nejčastěji mě ovšem inspiruje něco úplně jiného. Město je pro mě spíše kulisa. LB: Zajímavá otázka, na kterou nemám jednoznač nou odpověď. Na Ostravsku si všímám více lidí. Jejich nejasných obličejů, ve kterých se mísí hoř ká spokojenost po prostopášné noci na Stodolní ulici s rezignací, únavou a smutkem – tedy vyhlíd kou příštího dne. V Praze mě zase fascinuje „orga
nizovaný chaos“. Nemůžu se tam důkladně soustře dit ani na lidi, ani na prostorové entity, jenom na to „něco“, které kulminuje nad obojím a kvůli obojí mu. Pardubické Polabiny mě zase nutí, abych si více všímal okolních objektů. Koneckonců, stačí se podívat z okna mé garsonky a vidíte jedenáct mo numentálních panelových domů. Co se týče druhé části otázky, jsem toho názoru, že ranní světlo odhaluje skutečnost minulé noci. Ale přiznávám, že ona noční tvář města, ať už je považována za kli šé či nikoli, se v mé starší tvorbě objevuje častěji.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194877
Partonyma ( ročník
první
/
číslo čtvrté )
Je nějaké město, na které nedáte dopustit, kam se budete stále po celý život vracet? AČ: Zatím je to Praha, protože zde bydlím; s měs ty mě poutají spíše osobní vztahy nebo prožitky, vazba na místa vzniká až sekundárně a je mi spíše na obtíž; na světě existuje příliš mnoho míst na to,
aby se člověk pořád někam vracel; ale je asi dobré mít nějaké útočiště. LB: Jsou to hned dvě města. Ostrava a Pardubice.
Co spíše dodává impulsy pro vaši tvorbu? Velkoměstský ruch či poklid menšího města / vsi? AČ: To je různé, jak se mi to hodí; příliš se neo mezuji.
LB: Jednou to a jindy ono.
Je pro vás lákavá představa trávit nějaký čas života na samotě? AČ: Občas mě to láká, ale zatím v tom nelze setr vávat příliš dlouho, možná až budu starší, budu někde v přírodě na zahradě pěstovat zeleninu, uvidím.
LB: Jsem bojácný člověk, samota mě děsí, ať už o ní mluvíme jako o místě, kde není žádná civili zace (tudíž ani nepatrná možnost mezilidské inter akce), nebo jako o nežádoucím jevu psychohygi eny – osamění. Takže ne, taková představa pro mě rozhodně není lákavá.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS194877