čekat, že tu dnes Pavlovi neuniknu, pomyslela si Táňa. „Ahoj,“ pozdravili Táňu oba současně v dobrém rozmaru. Tereza dokonce dodala: „Jsem ráda, že se to vysvětlilo s těmi vitamíny.“ A Pavel: „Nevyjedeš si se mnou ven?“ Táňa s chutí zapomněla, jak byla na Pavla naštvaná a nadšeně zakývala hlavou. Tak moc byla šťastná, že Blesk je opět v pořádku a po dlouhé době si na něj opět sedne. Kvůli vyjížďce na Bleskovi i Pavla přežiju, pomyslela si. Otočila koně a vyrazila za Pavlem a Terezou do stáje. Oba velcí koně už byli zavření. Zavedla Bleska a sáhla si pro čištění. Pavel mezitím čistil hnědáka. Když ale zamířila s čištěním zpět k Bleskovi, Tereza ji zarazila. „Bleska ne, ten pod sedlo nepůjde, vezmi Černou.“ „Černou?“ zarazila se Táňa. O tu nestála, chtěla Bleska. Navíc velké koně sice občas někomu opracovala, ale rozhodně se necítila na to na nich plnohodnotně jezdit. Byla drobná a štíhlá a věděla, že jsou na ni ještě stále příliš velcí a že když si postaví hlavu, ona na ně zatím nemá. A v terénu na velkém koni nikdy nebyla. „Jasně, Černou,“ potvrdila Tereza. „Snad se nebojíš, tu zvládnu i já,“ dodala s ohrnutým nosem, když viděla Tánino váhání. Táňa trhla hlavou. „Proč bych se měla bát? Chci jet na Bleskovi, toho mám ráda, jiných koní mám dost všude.“ Znělo to ale dost nepřesvědčivě, nemohla ale říct, že hlavním důvodem, proč nemá nejmenší chuť jet na vyjížďku, je Pavel. Snesla by ho kvůli Bleskovi, ale kvůli Černé ne. „Blesk se bude prodávat, je tady nevyužitý a jsou s ním potíže, když nemůže být na pastvě. Takže se na něm už jezdit nebude,“ pronesla Tereza nadřazeně. To Táňu zamrzelo, měla Bleska ráda. „Rozhodlo se to teprve včera, ale půjde do dobrých rukou, “ dodal Pavel na uklidnění. Táňa mu věřila, alespoň v tomhle ještě ano. Uznávala, že pro Bleska to bude dobré řešení a přeci jen, nepřirostl jí k srdci zdaleka tolik jako Horalka nebo Grácie. Bezděčně si vzpomněla na Grácii – kde je jí chudince asi konec? Jsou tam na ni hodní? „O Grácii něco nevíš?“ zeptala se Pavla. Ale ten buď neslyšel, nebo slyšet nechtěl. Tereza si ji opovržlivě změřila. „Tak si nejezdi, když se bojíš. Ale nesváděj to na Bleska. Černá je nejlepší kůň, kterého tu máme, má za sebou vyhraných několik dostihů, kam se hrabe Blesk. Ale jasně, je to dobrej kůň pro dobrý 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195619
a odvážný jezdce. A to ty, jak vidím, nejsi.“ Tohle Táňa nehodlala poslouchat. Zbabělce z ní nikdo dělat nebude! Vzala čištění a vyrazila do boxu ke kobyle. Přitom si uvědomila, že s sebou nemá žádné jezdecké vybavení, ani chapsy a helmu. Zaváhala a už už viděla, jak Tereza opět zvedá obočí. To tak, pomyslela si, takovou radost ti neudělám, pro jednou to zvládnu i bez helmy a chapsů.
Černá Vyjeli mlčky, Táňa opravdu nevěděla, co by si s Pavlem měla ještě povídat. Koneckonců jestli jí chce něco vysvětlit, může začít. Ale i on mlčel. Po chvíli jí to nedalo: „Proč jsi chtěl, abych s tebou jela?“ „Abych nemusel jet dvakrát,“ odpověděl Pavel nadřazeně, s ironickým úsměvem. Táňa si z něho ale tentokrát na zadek nesedla. „Škoda, že už ti nevěřím ani slovo,“ řekla vážně. Pavel také zvážněl, ale ironie ho neopustila. „Opravdu škoda, mohla by ses dozvědět leccos, co by tě mohlo zajímat. Ale jestli tě zajímá jen tohle, tak tedy chtěl jsem, abys se mnou jela proto, že jinak by se mnou jela Tereza. A o to nestojím. Plácá nesmysly, jezdit neumí, akorát se bojím, že ji někde ztratím. S tebou se jezdí líp.“ Táňa chvíli mlčela. „Vidíš, a já myslela, že jste kamarádi. Copak asi povídáš o mně?“ „O tobě? Asi, že jsi bláznivá členka ještě bláznivějšího detektivního spolku… ale jinak nic.“ Další ironické ušklíbnutí. „Náhodou si tě docela vážím. Na rozdíl od ostatních jen nekecáš, ale makáš na sobě. A taky umíš vzít za práci, to dneska málokdo.“ Táňa nevěděla, co si myslet. Jednu chvíli ji uráží a pošklebuje se jí, pak zase říká, že si jí váží… čert aby se v tom vyznal. „A co bych se mohla ještě dozvědět, co by mě mohlo zajímat?“ zeptala se po chvíli. „Jsi chytrá holka, nezamyslela ses nad důvodem, proč jsem ty věci bral? Pro svého koně jistě ne, žádného nemám, a že by se daly prodat, tomu určitě nevěříš.“ Táňa potřásla hlavou. „Zamyslela… ale na nic jsem nepřišla.“ „Dobře, zeptám se ještě jinak. Je velký hřích, vzít něco tam, kde ztrátu téměř nepocítí, a donést to jinam, kde to hodně pomůže?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195619
Poté Pavel, jakoby se sám lekl toho, co řekl, rychle pobídl hnědáka do klusu a už nic neřekl. Černá za ním poslušně naklusala. Táňa nemusela dělat vůbec nic, jen se vezla jako vagónek. Přemýšlela nad tím, co Pavel řekl. Může mu věřit? „Jak mám vědět, že mi říkáš pravdu?“ zeptala se konečně, když přešli do kroku. Pavel se otočil přes rameno. „Nijak. Prostě mi buď budeš věřit, nebo ne, to je na tobě.“ „Chtěla bych ti věřit,“ přiznala Táňa upřímně, „ale musíš mi říct víc. Kam to nosíš, kde to pomůže?“ „Víc ti neřeknu,“ utnul rázně rozhovor Pavel a bez varování nacválal. Tuhle lesní cestu Táňa znala. Také po ní ráda cválala, byla měkká a vedla do mírného kopečka. Věděla, že o kousek dál je rozcestí. A ji právě přestalo bavit dělat vagónek a nechat si se sebou hrát jako kočka s myší. To byl zase on. Napřed to strašně chtěl vysvětlit, když se Táňa rozhodla mu dát šanci a upřímně projevila zájem, zase se stáhl a div jí za ten zájem nevynadal. „Víš co, tak si trhni nohou!“ houkla na něj a na rozcestí Černou strhla na cestu vpravo, zatímco Pavel na hnědákovi cválal doleva. Jenže Táňa udělala strategickou chybu. Zapomněla, že nezná koně, na kterém sedí. Až dosud byla Černá naprosto hodná a bezproblémová, takže Táňa nečekala žádnou zradu. Jenže zrada nastala. Černá kobyla totiž byla zvyklá chodit pouze za svým stájovým druhem, na kterého byla hodně fixovaná. Nikdo po ní nevyžadoval samostatnost. S tím Táňa neměla zkušenost. Když Černá zjistila, že její druh před nimi není, začala panikařit a zmatkovat. Táňa zkrátila otěže a pokusila se ji zastavit. Klisna zpomalila, až cválala skoro na místě, ale cválat nepřestala. Přitom se opírala do otěží a řehtala. Cval na místě Táňu nadhazoval tak nad sedlo, že měla co dělat, aby nespadla. Zdáli dozníval dusot kopyt hnědáka. Klisna znovu zaržála a vzepjala se. Poprvé v životě Táňa vyzkoušela, jaké to je, když pod ní kůň stojí na zadních. Příjemné to nebylo a Táně hrozilo, že každou chvíli sjede po zádi dolů za zadní nohy klisny. Instinktivně se oběma rukama přitáhla ke hřívě. Jak se má zachovat jezdec na vzpínajícím se koni?
Docela uvítala, když se klisna zase spustila na všechny čtyři a nacválala. Pochopila, že není rozumné klisnu brát zpátky, vyhne se tak nepříjemnému „štosování“. Nechala ji tedy cválat, ale za chvíli cítila, že jí Černá bere ruku a zrychluje víc, než je zdrávo. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS195619