Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196163
Hotel Imperial je v podstatě obrovský zámek na kopci (je zde přes dvě stě pokojů), který shlíží dolů na město. Ta velikost mi však občas dělala problémy a nebyl jsem zdaleka sám. Nejednou se mi stalo, že jsem bloudil dlouhými hotelovými chodbami a hledal svůj pokoj. Na vině tomu byl jednak můj orien− tační smysl a jednak potměšilý výtah, který mne občas vysadil v jiném patře. Když jsem tak bloudíval hotelem s vytasenou čipovou kartou, připraven ji okamžitě použít, často jsem potkával podobně zmatené turnajové kolegy. Většinou jsme poklábosili, popřáli si lovu zdar a každý vyrazil na svou stranu chodby.
LÁZEŇSKÉ HOVORY s Vlastimilem Babulou V kolika letech jsi začal hrát šachy? Začal jsem hrát někdy mezi 7. a 8. ro− kem. Tehdy se u nás na základní škole otevíraly všechny možné kroužky. Já jich prý většinu vyzkoušel a nejvíce mne za− ujaly šachy, a tak jsem u nich zůstal. Vystudoval jsi vysokou školu? Ano. Vystudoval jsem přírodovědeckou fakultu v Brně, obor Matematika. Jak jsi spokojen s životem šachového profesionála? Pokud bych si měl znovu vybírat, tak bych šachy nejspíš znovu nehrál. Raději bych se věnoval informatice, což je mo− mentálně pouze můj koníček. Šachy sice hraji pořád rád, ale život profesionálního šachisty není právě jednoduchý. Možná někdy v budoucnu šachy trochu omezím, ale zatím to v plánu nemám. Co tvé šachové cíle? Já si žádné šachové cíle nedávám. Neza− bývám se myšlenkami jaké budu mít ELO. Sice bych jednou rád měl 2600, ale to není nejdůležitější. Důležité je, jak člověk hraje a jak se cítí. Moje ambice je sehrát dob−
ře nějakou zajímavou partii. Nemusí být ani vítězná, stačí když si při ní dobře za− hraji. Proč je momentálně ve světě o šachy menší zájem? To je těžké. Nějakou „zásluhu“ na tom mají organizace, které šachy vedou. Za další je to také absence vrcholné soutěže o mistra světa. A také prostě proto, že je taková doba. Šachy nejsou tak atraktivní. Je spousta jiných sportů a oborů, ve kte− rých se dá vyniknout. Kdo je podle tebe momentálně nejsilnější hráč na světě? Počkáme si na letošní Lineares a uvi− díme. Tam má snad hrát celá světová špič− ka, včetně Kasparova. Kdybych musel od− povídat teď, tak bych váhal mezi Anan− dem a Kasparovem. Určitě by to nebyl Kramnik. Jak má člověk studovat šachy, aby se zlepšil? Nejdůležitější je, aby měl šachy rád a ba− vily ho. Pokud je k něčemu nucen, tak to nemá žádný smysl. Velmi důležité je ze
— 99 — Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196163
začátku pracovat bez pomoci šachových programů, protože ty budou za tebe mys− let a analyzovat. Potom je důležité stu− dovat klasiky, analyzovat vlastní partie. Aby se hráč zlepšil v taktice, tak by měl řešit denně diagramy a nemělo by se také zapomínat na koncovky. Jak se vyrovnáváš s napětím a nervozi− tou před či při partii? Já se snažím nebrat partii moc vážně. Přece nejde o život. Na výsledku mi samo− zřejmě záleží, ale není nic horšího, než pro samou nervozitu nebýt schopen hrát par− tii. Dbáš nějak na životosprávu? Tak tu se snažím dodržovat. Nekouřím, nepiji, snažím se jíst docela zdravě. Zhru− ba třikrát týdně chodím běhat. Myslím si, že doplňkový sport je pro šachy velmi dů− ležitý. Dodává při partii energii. Co nějakou zajímavou historku? Možná vám to už říkal Zbyněk, ale stalo se to na šachové olympiádě. Hráli jsme s Ruskem. Já hrál bílými s Drejevem a ve− dle mne hrál Zbyněk černými s Kasparo− vem. Zbyněk hrál nějakou sicilku a v jeden moment mu Kasparov potáhl e5, což byla tenkrát novinka. Když Kasparov ten tah prováděl, tak docela silně tím e−pěšcem klepl o šachovnici, což mne vyrušilo a tak jsem se pootočil k vedlejší desce. A co nevidím. Kasparov postavil pěšce na e5, dost se naklonil nad šachovnici a několik sekund se na Zbyňka upřeně díval zdrcu− jícím pohledem. Bylo to až neuvěřitelné, ale mne ta energie, kterou jsem z Kaspa− rova cítil, úplně vmáčkla zpátky do židle. Sám jsem potom nebyl schopen hrát a ra− ději jsem rychle remizoval. Zbyněk po par− tii tvrdil, že se v ten moment cítil, jako by
měl v nohách pětisetový zápas. Tu partii nakonec Kasparov lehce vyhrál. Když už jsme u Kasparova, jak probíhala simultánka, kterou jste s ním hráli? Zpočátku jsem z toho měl trochu obavy, říkal jsem si: To bude hrůza, něco jako na olympiádě, on nás bude psychicky deptat. Ale pak to bylo docela příjemné. Myslím si, že to bylo tím, že té simultánce Kaspa− rov nepřikládal takovou váhu. Choval se docela sympaticky a příjemně. Několikrát pobavil také diváky. Například v jeden moment se stalo, že jsme byli všichni čtyři na tahu a usilovně jsme přemýšleli. Kaspa− rov si nás ve stoje chvíli prohlížel a pak to začalo – udělal kratičké teatrální gesto, rozhodil rukama a potřásl hlavou jako – co je? To na mě ani čtyři nestačíte? Kolik bys− te chtěli, aby vás na mě bylo? Také jsem mu v průběhu dvou partií dvakrát skočil na tu samou psychologic− kou léčku. V první partii jsem měl černé a vznikla koncovka věž + dva střelci proti věži, střelci a jezdci. Myslel jsem si, že jsem úplně vyrovnal a byl jsem s pozicí celkem spokojený. Kasparov seděl, pře− mýšlel, kroutil hlavou, šklebil se. Jako, že tam doopravdy nic není a že je otrávený z remízy. Úplně mne to ukolébalo, zahrál jsem trochu povrchně a pak to přišlo, Garri přešel překvapivě do koncovky věž a stře− lec proti věži a střelci (nestejnobarevní) a tam jsem to dostal. V druhé partii to bylo podobné. Měl jsem bílé a dosáhl jsem dobré pozice a stál o něco lépe. A on nasadil úplně stejné gri− masy a já se nechal znovu nachytat. Říkal jsem si, stojím výborně, teď to někde bude a přehlédl jsem jeden tah a už jsem stál hůře. Legrační byl závěr partie. Kasparov mne přehrál, neustále vytvářel nějaké hroz−
— 100 — Ukázka elektronické knihy, UID: KOS196163