Jenomže jsem se spletla. Když měla Angelina míň vlasů, naše oči se soustředily na její obličej – který, jak se ukázalo, byl mnohem hezčí, než jsme si předtím všimly. Tohle rozzuřilo Isabellu víc, než bych čekala, a začala na Angelinu křičet. „Proč sis nechala ostříhat vlasy???“ zeptala se naštvaně. „Prostě proto,“ odpověděla Angelina. „Nezeptala ses nás, co si o tom myslíme,“ vyštěkla Isabella. Angelina vystrčila bradu a zamračila se. „Jsou to moje vlasy, Isabello. Můžu si s nima dělat, co chci.“ „To se pleteš, Lociko,“ odsekla Isabella naštvaně. „Když se to týká jiných lidí, nemůžeš prostě jít a udělat něco takovýho.“ Neměla jsem tušení, že ty vlasy Isabellu takhle rozzuří. Ale no tak, Isabello, vždyť to jsou jen vlasy. Lesklé, jiskřivé, oslňující, nádherné, fantastické vlasy. Nic víc. „Kromě toho, Isabello,“ pokračovala Angelina, „ty nosíš svoje vlasy ostříhaný nakrátko. Proč bych je tak nemohla nosit i já?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199100