demokracie by převážil a rozpustil by sovětskou rozpínavost. Ingrid projekt ohrožuje, aniž o něm ví. A její ženy nerozlišují ná rodnosti a státní příslušnost a náboženství, neuvěřitelná naivita. Na Dianina manžela dotírají. Max dotírá na Dianu. „Zjistíš, co se to vlastně děje, o co té holce jde. Mám jí plné zuby.“ „Kde ji najdu?“ „Chtějí ji zatknout. A mají pravdu. Vždyť je šílená.“ „Chytá válečné zločince.“ „Válečné zločince? Je to blázen.“ „Léčím ji a vyléčím ji.“ Tehdy o Ingridině plánu mluví s Maxem otevřeně poprvé. Ingrid je dravec a máma má maso, Diana má Maxovy kontakty. Max jí do konce života pomáhá. Ingrid spáchá sebevraždu. Diana s tím nepřestane.
◊ Pärtova hudba opakovaně umlká, tón dodýchá. Policista sedí v tichu. Počítač vypne; počítač dopípá. Po licista zhasne světlo oblé lampy i mdlé skomírání nafialovělých zářivek. Zamkne dveře. Nechce nic vědět. Vrátí se do přívětivého bytu s pánskými tvářemi na zdech. V klopě mají místo karafiátu nebo kopretiny úspěch. Stlačené hudební nahrávky dotírají na Policistovu představi vost; hříšná zmenšenina leskle kovových krabic a červených šanonů a papírových složek v přízemí. Rozmýšlí se. V ruce neklidně potěžká mobilní telefon.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199289