řekněte mu, ať mi vrátí mého Grimoda. Pochopí.“ Mathilde právě procházela kolem vrátných u vchodu a teď cítila, že sem nepatří. Že by měla zrychlit krok. Že sem je vstup zakázán, jak si vzpomínala, všem výběrčím příspěvků, podomním obchodníkům, kolportérům a ostatním vetřelcům ve světě přesycených. Táhni, holka! Už mířila ke svému krásnému Astonu Martinovi s rozbitým dynamem, když se jejího lokte dotkl mladík, který jí podal první informaci: „To jste vy?“ „Prosím?“ „Ta holka od Vítězného oblouku, to jsi ty?“ K té bolesti, kterou jí působil jeho úsměv, si uvědomila, že se ještě kousla do rtu, až jí tekla krev. „Myslel jsem si to. Je na venkově… Sbalil se a odjel ke svému strýci… do Périgueux.“ Ježíšku. Périgueux. Proč ne zrovna Austrálie, když už jsme v tom? „Má nějaké telefonní číslo?“ „Já ho neznám. Máš čím psát? Napíšu ti název tý hospody. Není to tam jako tady, uvidíš. Tam ho najdeš snadnějc.“ Pečlivě si poznamenala jeho instrukce a zvedla hlavu, aby mu poděkovala. „Proč na mě takhle zíráš?“ zeptala se udiveně. „To nic, jen tak.“ Obrátil se, udělal pár kroků a pak se znovu otočil:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199763