A tak jsem křičela. A on se rozpovídal. Je jí devětadvacet. O šest let mladší než já, o jedenáct let mladší než Leander. „PEDOFILE!“ „ALIO!“ Křičela jsem. Mlčel. Křičela jsem hlasitěji. Mluvil dál. Je z Brazílie. Moje pěsti dopadaly na jeho hrudník jako víření bubnů. Chytil je. Odstrčila jsem ho, byla jsem ta nejsilnější žena na světě. Tmavá pleť, oujé, no to je super, jasně, ocitla jsem se ve špatným filmu, masitý rty, pořádný kozy a prdel, co se extaticky vrtí v rytmu samby. Tohle už je rasismus, Alio. Zfackovala jsem ho. Pevně mě sevřel a pak se rozplakal. Leander. Můj Leander. Můj. Objala jsem ho a přitiskla ho k sobě. Chtěla jsem ho nějak utěšit. Bylo mi to tak líto. Pevně mě sevřel. Ali, moje malá Ali. Leandere, můj Leandere. Plakali jsme oba.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202536
26 Sbíječka Doma. Sama. A k tomu tohle bušení na prsou. Bušení, ne, údery kladiva, údery sbíječky, které mě div nerozdrtily na prach. Mohlo to přijít každou chvíli. Pokud něco neudělám. A tak jsem křičela. V myšlenkách jsem vyběhla na ulici a křičela jsem. Škubala jsem sebou. A křičela. Strašně nahlas, pronikavě, bezmocně. Na lidi okolo toho najednou bylo moc. Čtyři z nich mě popadli. Jeden za levou ruku, jeden za levou nohu, jeden za pravou nohu, jeden za pravou ruku. Každý mě táhl jinam. Do všech čtyř světových stran. Visela jsem ve vzduchu a křičela dál. Křičela jsem jako na lesy. Ti čtyři měli obrovskou sílu. Nemohla jsem se z jejich sevření vyprostit. Křičela jsem. Nechtěli mi ublížit, chtěli jen, abych přestala křičet. Konečně se jim to podařilo. Křik umlkl. Roztrhal mě na kusy.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202536
27 Banány Krčila jsem se na podlaze. Slyšela jsem, že někdo zvoní. Ale nedokázala jsem se pohnout. Všechno mě bolelo a navíc jsem si nevzpomínala, jak se to dělá. Jak se zvednout. Jak jít ke dveřím. Jak je otevřít. Dotyčný nepřestával zvonit. A klepat. Nedalo se nic dělat, vstala jsem. Na vratkých nohou jsem opatrně došla ke dveřím, jako bych pod sebou neměla podlahu z prken, ale vaječné skořápky. Možná to je Leander. Celé to bylo jen nedorozumění. Pochopitelně. Že mi to nedošlo dřív! Skrytá kamera speciál. Nebo je ta coura mrtvá. Přejelo ji auto. Otevřela jsem dveře. Můj soused Kolja. Zavřel za sebou a pokračoval do kuchyně, kde už to znal. „Vajíčka by měla být v ledničce,“ řekla jsem. Podíval se na mě. Zelenýma očima. Uvnitř měly tečky. Byl stejně vysoký jako já. Zvláštní. S Leanderem jsem vždycky musela zaklonit hlavu, abych na něj viděla. Zaklonila jsem hlavu. Žádný Leander. Nic. „Zdi jsou sice silný, ale ne tolik, abych neslyšel, jak křičíš. Co se stalo?“ Podívala jsem se na něj. Byl vážně milý. Koutky úst se mi roztřásly. Zavřela jsem oči a kousla se do rtu. Teď jen nebrečet. Cizí člověk. Ta záležitost se ho ani trochu netýká. Koukej se vzchopit. „Stalo se něco tvojí holčičce?“ V puse jsem ucítila krev. Rozkousnutý ret. Katie.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202536