Zákon o pohřebnictví (Ukázka, strana 99)

§ 17

Pohřebnictví

5. V podané žádosti o vydání územního rozhodnutí musí žadatel uvést způsob, jakým se bude na veřejném pohřebišti pohřbívat. V případě, že se na veřejném pohřebišti má pohřbívat i do hrobů, je provozovatel veřejného pohřebiště povinen přiložit i výsledek provedeného hydrogeologického průzkumu. Na základě výsledků hydrogeologického průzkumu a vyžádaného stanoviska příslušné krajské hygienické stanice určí provozovatel délku tlecí doby. Ta nesmí být kratší než 10 let. Bez hydrogeologického průzkumu a stanovení tlecí doby nelze veřejné pohřebiště (pokud na něm má být umožněno pohřbívání do hrobů) provozovat v souladu se zákonem o pohřebnictví, protože není možné uvést v řádu pohřebiště zákonem stanovený požadavek na tlecí dobu (k problematice hydrogeologického průzkumu srov. Šeda a kol., 2002).

6. Jakmile je vydáno územní rozhodnutí ke zřízení veřejného pohřebiště, není nutné ke zřizování hrobů, hrobek, jednotlivých náhrobků a dalších hrobových zařízení (např. kolumbárií) povolení nebo ohlášení podle stavebního zákona. Tím ovšem nejsou dotčeny povinnosti provozovatele veřejného pohřebiště a nájemníků hrobových míst postupovat podle schváleného řádu pohřebiště (srov. § 19 zák. o pohřebnictví). Je třeba uvést, že hrobovým zařízením není například oplocení veřejného pohřebiště, nadzemní kaple, toalety a další zařízení, která nejsou primárně určena k pohřbívání, proto je ke stavbě takového zařízení nutné stavební povolení nebo ohlášení podle stavebního zákona.

7. Veřejné či neveřejné pohřebiště se zapisuje do katastru nemovitostí v souladu s vyhláškou č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), jako hřbitov nebo urnový háj. Pozemek, na kterém je pomník, pietní místo apod. a jenž není v katastru nemovitostí veden jako hřbitov nebo urnový háj, není veřejným ani neveřejným pohřebištěm.

8. Hydrogeologický průzkum je typem geologického průzkumu, který je vymezen zákonem č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, a který podle § 2 tohoto zákona zahrnuje účelově zaměřené geologické práce, jimiž se zkoumá území v podrobnostech přesahujících geologický výzkum, jímž je soubor prací, jimiž se zkoumá vznik a působení geologických procesů, zkoumá, hodnotí a dokumentuje geologická stavba území, její prvky a zákonitosti.

K odst. 2 9. Obdobně jako kolem krematoria (srov. § 12 zák. o pohřebnictví) vymezuje se i kolem veřejného pohřebiště ochranné pásmo. Ochranné pásmo je ohraničené území, v jehož prostoru je zakázána či omezena jiná činnost než ta, pro jakou bylo toto území vymezeno (určeno) (blíže viz Hanák, 2009, s. 44). V případě ochranného pásma okolo veřejného pohřebiště lze zakázat nebo omezit provádění staveb, jejich změny a činnosti, které by byly ohrožovány provozem veřejného pohřebiště nebo by mohly ohrozit řádný provoz veřejného pohřebiště, jakož i zachování jeho důstojnosti (např. provozování restauračních a pohostinských zařízení či diskoték). K vymezení pojmu „ochranné pásmo“ se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3010/2011, když zdůraznil, že existence ochranného pásma může vyplývat přímo ze zákona nebo z příslušného správního aktu, nikoliv z faktického stavu, kdy jsou některé činnosti v blízkosti některých zařízení z logiky věci vyloučeny (např. manipulace s otevřeným ohněm apod.).

10. Ochranné pásmo okolo veřejného pohřebiště se zřizuje obligatorně, a to v šíři minimálně 100 m. U dříve zřízených veřejných pohřebišť zpravidla není možné dodržet 76

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202547

§ 17

Veřejné pohřebiště

podmínky ochranného pásma, pokud už jsou ostatní plochy zastavěné či jinak využívané.

Ochranné pásmo, resp. jeho důsledky, nelze absolutně vztáhnout na činnosti provozoven zřízených a povolených před účinností zákona o pohřebnictví. Lze se ztotožnit s názorem veřejného ochránce práv, že rušení piety místa veřejného pohřebiště v souvislosti s legálním provozem pohostinských či zábavních podniků lze postihovat prostřednictvím policie či úpravou místních záležitostí veřejného pořádku prostřednictvím obecně závazné vyhlášky (Varvařovský, Gregorová, Hanák a Bělohradová, 2013, s. 56). Stavební úřad může některé činnosti v tomto pásmu omezit i u již současně provozovaných pohřebišť.

11. Ochranné pásmo stanovuje stavební úřad formou územního rozhodnutí o ochranném pásmu [§ 77 písm. e) stavebního zákona]. Územní rozhodnutí o ochranném pásmu se nevydává, pokud jsou podmínky ochranného pásma stanoveny zvláštním právním předpisem či na jeho základě (srov. § 83 odst. 3 stavebního zákona). Tato výjimka se však nevztahuje na ochranné pásmo okolo veřejného pohřebiště, neboť kromě minimální vzdálenosti nejsou bližší podmínky stanovení ochranného pásma upraveny (srov. § 8 a násl. zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách, v němž je vymezeno ochranné pásmo dráhy).

K ochrannému pásmu je v odborné literatuře uvedeno: „Rozhodnutí o ochranném pásmu vedle vymezení samotného ochranného pásma (např. vzdáleností od předmětné stavby nebo zařízení, výčtem dotčených pozemků nebo geometrickým plánem) stanoví zejména omezení činností, resp. jiné povinnosti vlastníků a uživatelů nemovitostí v ochranném pásmu.“ (Roztočil, Hrůšová, Lachmann a Potěšil, 2013, s. 346).

12. Provozem veřejného pohřebiště rozumíme takový stav, kdy jsou řádně a bez problémů zajišťovány a realizovány všechny typy činností určené řádem veřejného pohřebiš­ tě pro konkrétní veřejné pohřebiště. Důstojností veřejného pohřebiště rozumíme takový respekt a zachování důstojnosti veřejného pohřebiště jakožto celistvého prostranství přístupného veřejnosti, určeného k pohřbívání a ukládání lidských ostatků.

K odst. 3 13. Ustanovení § 17 odst. 3 zák. o pohřebnictví upravuje nároky vlastníků pozemků v ochranném pásmu okolo veřejného pohřebiště za prokázaná omezení v užívání pozemku. Možnost omezit výkon vlastnických práv je dána za splnění několika kumulativních podmínek, a to za podmínky, že k omezení vlastnického práva dochází ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (srov. čl. 11 odst. 4 Listiny).

14. Jsou-li v ochranném pásmu nutné technické úpravy, je provozovatel veřejného pohřebiště povinen jak k úhradě nákladů technických úprav, tak k úhradě náhrad za prokázané omezení užívání pozemku v ochranném pásmu.

Z judikatury: 1. Ochranným pásmem se rozumí zvlášť vymezené území, v němž se zakazují nebo omezují určité činnosti z důvodu veřejného zájmu a jehož existence může vyplývat přímo ze zákona nebo z příslušného správního aktu (srov. Staša, J. In Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 514). Jsou-li přitom ochranná pásma stanovená přímo na základě zákona, upravují příslušné předpisy zpravidla i právo vlastníka pozemku na náhradu za omezení jeho vlastnického práva. Tak je tomu např. v případě ochranných pásem vodních zdrojů (§ 30 odst. 11 zákona č. 254/2001 Sb.), vodovodů a kanalizací (§ 7 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb.), přírodních léčivých zdrojů (§ 34 odst. 1 zákona č. 164/2001 Sb.), podzemních ropovodů (§ 2 odst. 1 vládního nařízení

77

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202547

§ 17

Pohřebnictví

č. 29/1959 Sb.), průzkumného území pro ložiskový průzkum (§ 16 odst. 4 zákona č. 62/1988 Sb.), zvláště chráněných území (§ 58 zákona č. 114/1992 Sb.), nemovitých kulturních památek (§ 17 odst. 4 zákona č. 20/1987 Sb.), krematorií a veřejných pohřebišť (§ 12 odst. 3 a § 17 odst. 3 zák. č. 256/2001 Sb.) apod. Dovolací soud však dospěl k závěru, že pro objekty čerpacích stanic pohonných hmot [ve smyslu § 2 písm. d) zákona č. 311/2006 Sb.] ochranná pásma stanovená právním předpisem nejsou; ochranná pásma nejsou upravena zákonem č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, ani relevantními protipožárními předpisy (tj. zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, vyhláškou č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, zákonem č. 59/2006, o prevenci závažných havárií, ani zákonem č. 240/2000 Sb., krizovým zákonem). Ochranné pásmo tak může být v souzené věci stanoveno toliko na základě správního rozhodnutí, a to zejména územního rozhodnutí ve smyslu § 77 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 83 zák. č. 183/2006 Sb., stavebního zákona. V této souvislosti dovolací soud uvádí, že v souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. mohly soudy nižších stupňů vycházet v souzené věci toliko z tvrzení a důkazů předložených účastníky řízení. Jak však vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně netvrdila a soudu ani nedoložila, že by ochranné pásmo čerpací stanice, jež mělo zatěžovat přilehlé pozemky, bylo založeno rozhodnutím správního orgánu, tím spíše pokud i v rámci podaného dovolání namítala, že existence ochranného pásma čerpací stanice je založena „protipožárními předpisy“. Z uvedeného důvodu dovolací soud dospěl k závěru, že námitka žalobkyně ohledně existence ochranného pásma na přilehlých pozemcích je nedůvodná. (NS 28 Cdo 3010/2011) 2. Stavební úřad disponuje odbornou znalostí jen v části hledisek uvedených v ustanovení § 37 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 a ve vztahu k hlediskům zbývajícím se tak musí obracet na dotčené orgány státní správy. Ty pak nejsou v pozici účastníka řízení, nýbrž zaujímají zvláštní postavení, jehož podstatou je odborná pomoc stavebnímu úřadu, který územní řízení vede, a dále hájení zájmů, jež jsou svěřeny do jejich věcné působnosti. Zmíněná pomoc se projevuje ve formě vyjádření, stanovisek, závazných stanovisek či rozhodnutí, jimiž se dotčené orgány státní správy vyjadřují k umístění stavby do území. Jejich stanovisky je stavební úřad podle § 126 stavebního zákona z roku 1976 vázán, neboť sám nedisponuje působností ani odbornou kompetencí v oblastech veřejné správy, které dotčené orgány zastupují. V tomto ohledu tak stavební úřad plní roli koordinátora a jeho úlohou je mezi jednotlivými stanovisky zajistit soulad (§ 37 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976). (NSS 6 As 38/2008-123) Související ustanovení: § 2 – vymezení základních pojmů, § 16 – provozování veřejného pohřebiště, § 17 – zřízení veřejného pohřebiště, § 18 – provozování veřejného pohřebiště, § 19 – řád veřejného pohřebiště, § 20 – povinnosti provozovatele pohřebiště, § 21 – evidence související s provozováním veřejného pohřebiště, § 22 – ukládání lidských pozůstatků a jejich exhumace, § 23 – zákaz pohřbívání, § 24 – zrušení veřejného pohřebiště, § 25 – užívání hrobového místa, § 26 – přestupky Související předpisy: čl. 11 odst. 4 Listiny, – § 136 odst. 1 spr. řádu, – § 77, § 83, § 86 stavebního zákona, – § 86 zák. o ochraně veř. zdraví, – vodní zákon, – zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, – vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) Z literatury: HANÁK, Marek. Ochranné pásmo v blízkosti hřbitova. Moderní obec. Praha: Economia, 2007, roč. 13, č. 10, s. 44.

ROZTOČIL, Aleš, Klára HRŮŠOVÁ, Martin LACHMANN a Lukáš POTĚŠIL. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2013, XVI. 816 s. Beckovy komentáře.

STEJSKALOVÁ, Maria. Správa pohřebiště: Zřízení veřejného pohřebiště. In STEJSKAL, David a kol. Pohřbívání a hřbitovy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 35–68.

78

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202547