98
Přivezli jsme dvě mražený kachny, nějakou krkovici, vodku, buřty a vůbec všechno, co maminka s pečlivostí střádala v mrazáku na horší časy. Tatínek se v kuchyni rozhlídl a já věděl, že má pokušení dál řezat špalíky a podkládat postele, ale pak se podíval z okna, kde se lhostejně valila voda, a kývl ke dveřím, abychom šli. Popadl jsem ještě spacák a deku pro tátu. Začalo se smrákat a na veliký terase u Květů bylo živo. Z kuchyně bylo cítit pečený maso a gril byl plný. Některý sousedy jsem viděl prvně. Třeba pana továrníka Viniče, co obýval velkou vilu na kraji ulice a z Běloruska si nechal přivézt bednu černýho kaviáru z jesetera. Jeho dcera si nabírala lžící černý kuličky a střílela je po harantech Čalouníků, co na oplátku stříkali limonádu. Jenomže mě ani trochu nebavili. Chtěl jsem pozorovat pana Nejtka. Jeho klid a jistotu, s jakou rozdával rady a rozhodoval, co už má přijít na gril a co počká. Teta Květa se ujala muziky. Hladinu ulice roztrhl vysoký hasičský vůz. Zastavil a vyplivl muže s kufříkem. „A je to tady…“ zamumlal naštvaně Nejtek. „Jak jsme na tom?!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204827