A B C Č D E F G H CH I J K L M M N O P R Ř S Š T U V W X Y Z Ž MILÍŘ
Milíř
Na vaření a topení v peci stačilo dřevo, ale pro potřeby řemeslníků, stejně jako hamrů, bylo málo výhřevné. Proto se ze dřeva vyrábělo dřevěné uhlí. Zpočátku se pálilo v nezakrytých ohništích nebo malých jámách, protože však po něm v souvislosti s bouřlivým rozvojem řemeslné výroby ve 13. a 14. století rostla poptávka, začalo se pálit ve velkých milířích. Touto prací se zabývali uhlíři. Káceli stromy (především listnaté) a na mýtinách nebo okrajích lesa skládali nařezané klády a nasekané dřevo do velkých homolovitých hromad. Ty pak pokrývali vrstvou drnů, chvoje, mechu či rákosí, zasypávali mourem (uhelným prachem) a nakonec zakryli hlínou. Hoření dřeva v milíři za minimálního přístupu vzduchu vedlo k jeho zuhelnatění (teploty uvnitř homole dosahovaly až 350 °C). Milíř hořel, či lépe řečeno doutnal, několik dnů, a teprve když hrozilo, že prohoří, odkryli uhlíři vrchní drnovou vrstvu a začali vybírat hotové dřevěné uhlí. Výroba dřevěného uhlí v milířích se na mnoha místech udržela až do 20. století.
MISÁL
Tištěný misál
Název odvozený z latinského missale napovídá, že jde o liturgickou knihu, která se používá při mši. Jen na okraj je třeba připomenout, že slovo mše první křesťané nepoužívali, vzniklo až později zkomolením závěrečných slov mešní liturgie, která latinsky znějí „Ite, missa est“. Těmito slovy kněz vysílá shromážděné křesťany, aby šířili Kristovu pravdu (v překladu „Jděte, jste vysláni“, v české liturgii se používá „Jděte ve jménu Páně“). Misál obsahuje modlitby, které pronáší kněz během nejdůležitější části mše, označované jako slavení eucharistie (večeře Páně nebo lámání chleba). Slovo eucharistie pochází z řeckého eucharistein, což znamená děkovat. Jde o základní kámen křesťanského rituálu, protože během něho dochází k proměně hostie a vína v Tělo a Krev Páně. Misály byly zavedeny na tridentském koncilu (v polovině 16. století), který sjednotil římskokatolickou liturgii. Od té doby se bez této důležité příručky neobešel žádný kostel. Poslední oficiální český misál byl vydán v roce 1983 a latinský v roce 2000.
MISNÍK
Misník (skanzen Přerov n. Labem)
Misník je policová skříň na nádobí. Nejstarší dochované exempláře jsou renesanční a pocházejí ze severní Evropy. Od počátku sloužil jako reprezentační nábytek k uložení pěkného a drahého nádobí, které mělo být vystaveno na odiv. V interiérech zámožných šlechticů a městských patricijů ho však záhy vystřídaly honosnější příborníky, naopak v chudším městském a zejména venkovském prostředí se misníky uchytily a používaly se velmi dlouho. Lidový misník, jak jej známe z 18. a hlavně 19. století, si konzervativně udržel původní renesanční tvar (takové jsou známé z Chodska, kde se jim říkalo sudeny). Ve spodní části má nižší skříňku s dvířky, do které se ukládalo horší keramické nebo plechové nádobí, případně chléb a další potraviny, v horní pak otevřené police, někdy doplněné lištami, o které se opíraly kolmo postavené parádní
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205026