Vždycky se najde někdo, kdo vám zkazí aspoň den, když už ne celý život. Uhasil jsem doutník, nasadil si klobouk, šel ke dveřím, otevřel je, zamkl je, šel k výtahu a sjel dolů. Pak jsem stál na ulici a díval se, jak kolem chodí lidi. Začal se mi zvedat žaludek, a tak jsem přešel půl bloku do baru „Zatmění“, vešel a sedl si k pultu. Musel jsem přemýšlet. Měl jsem spoustu případů, které jsem musel vyřešit, a nevěděl jsem, kde začít. Objednal jsem si whisky sour a pivo na zapití. Ve skutečnosti jsem měl chuť si někam lehnout a několik týdnů spát. Tahle hra mi už šla na nervy. Dříve v ní bývalo trochu vzrušení. Ne moc, ale trochu. To by vás však nezajímalo. Byl jsem třikrát ženatý, třikrát rozvedený. Narozen a připraven umřít. Neměl jsem nic na práci kromě toho, že jsem se snažil řešit případy, kterých by se nikdo jiný ani nedotkl. Ne za můj honorář. Nějaký chlápek na druhé straně baru se na mě díval. Cítil jsem jeho pohled. V baru nebyl nikdo kromě mě, něho a barmana. Vypil jsem svůj drink a zavolal barmana, aby mi přinesl další. Byla na něm zajímavá jen jedna věc: byl celý vousatý. „To samý?“ zeptal se. „Jo,“ řekl jsem, „akorát silnější.“ „Za stejnou cenu?“ zeptal se. „Cokoli půjde,“ řekl jsem. „Co to má znamenat?“ „Vy nevíte?“ „Ne...“
CHARLES BUKOWSKI [škvár]
„Lidi se nepřipravujou. Zapomínají, smrt ignorujou nebo jsou příliš hloupí na to, aby o ní dokázali přemejšlet.“ „To mě nezajímá, Belane.“ „A co vás zajímá?“ „Moje práce.“ „Mě taky, mě taky zajímá moje práce.“ „Dobře ti tak, tlouštíku. Volám ti jen proto, abych ti řekla, že jsem na tebe nezapomněla...“ „Za to vám mockrát děkuju, opravdu jste mi zvedla náladu.“ „Na shledanou, Belane...“ Zavěsila.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205119