Vždycky se najde někdo, kdo vám zkazí aspoň den, když už ne celý život. Uhasil jsem doutník, nasadil si klobouk, šel ke dveřím, otevřel je, zamkl je, šel k výtahu a sjel dolů. Pak jsem stál na ulici a díval se, jak kolem chodí lidi. Začal se mi zvedat žaludek, a tak jsem přešel půl bloku do baru „Zatmění“, vešel a sedl si k pultu. Musel jsem přemýšlet. Měl jsem spoustu případů, které jsem musel vyřešit, a nevěděl jsem, kde začít. Objednal jsem si whisky sour a pivo na zapití. Ve skutečnosti jsem měl chuť si někam lehnout a několik týdnů spát. Tahle hra mi už šla na nervy. Dříve v ní bývalo trochu vzrušení. Ne moc, ale trochu. To by vás však nezajímalo. Byl jsem třikrát ženatý, třikrát rozvedený. Narozen a připraven umřít. Neměl jsem nic na práci kromě toho, že jsem se snažil řešit případy, kterých by se nikdo jiný ani nedotkl. Ne za můj honorář. Nějaký chlápek na druhé straně baru se na mě díval. Cítil jsem jeho pohled. V baru nebyl nikdo kromě mě, něho a barmana. Vypil jsem svůj drink a zavolal barmana, aby mi přinesl další. Byla na něm zajímavá jen jedna věc: byl celý vousatý. „To samý?“ zeptal se. „Jo,“ řekl jsem, „akorát silnější.“ „Za stejnou cenu?“ zeptal se. „Cokoli půjde,“ řekl jsem. „Co to má znamenat?“ „Vy nevíte?“ „Ne...“
CHARLES BUKOWSKI [škvár]
„Lidi se nepřipravujou. Zapomínají, smrt ignorujou nebo jsou příliš hloupí na to, aby o ní dokázali přemejšlet.“ „To mě nezajímá, Belane.“ „A co vás zajímá?“ „Moje práce.“ „Mě taky, mě taky zajímá moje práce.“ „Dobře ti tak, tlouštíku. Volám ti jen proto, abych ti řekla, že jsem na tebe nezapomněla...“ „Za to vám mockrát děkuju, opravdu jste mi zvedla náladu.“ „Na shledanou, Belane...“ Zavěsila.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205119
CHARLES BUKOWSKI [škvár]
„Tak zatímco mi to budete míchat, přemejšlejte o tom.“ Odešel. Chlápek na konci baru na mě zamával a zařval: „Jak se máš, Eddie?“ „Já nejsem Eddie,“ řekl jsem mu. „Vypadáš jako Eddie.“ „Na to ti seru, jestli vypadám jako Eddie,“ odpověděl jsem. „Ty si o něco koleduješ, co?“ „Jo,“ řekl jsem, „a ty mi to dáš?“ Barman mi přinesl drink, vzal si pár drobných, které jsem nechal na pultu, a řekl: „Myslím, že nejste moc příjemnej člověk.“ „Kdo vám řekl, abyste myslel?“ zeptal jsem se. „Já vás nemusím obsluhovat,“ řekl. „Když nechcete moje peníze, tak si je nechám.“ „Nechci je zas tak moc...“ „Jak moc je chcete, řekněte mi...“ „PŘESTAŇTE HO OBSLUHOVAT!“ zařval ten chlápek z druhého konce baru. „Ještě slovo, a narvu ti nohu do prdele! Pak ti z ní budou odsávat červený bubliny gumovou hadicí.“ Chlápek se chabě usmál. Barman tam pořád stál. „Podívejte se,“ řekl jsem mu, „přišel jsem se sem v klidu napít a každej mě jenom otravuje! Mimochodem, neviděl jste Červenýho vrabce?“ „Červenýho vrabce? Co to má bejt?“ „To poznáte, až ho uvidíte. Ale na tom nezáleží...“ Obrátil jsem panáka do sebe a odešel. Na ulici to bylo lepší. Jen jsem se tak procházel. Něco musí povolit, říkal jsem si, ale já to nebudu. Začal jsem počítat hlupáky, které jsem potkával. Za dvě a půl minuty jsem jich napočítal padesát a pak jsem vešel do dalšího baru.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205119
Vstoupil jsem a posadil se na barovou židli. Přišel ke mně barman. „Ahoj, Eddie,“ řekl. „Já nejsem Eddie,“ řekl jsem mu. „Já jsem Eddie,“ řekl on. „Nezahrávej si se mnou,“ řekl jsem mu. „To ty si zahráváš,“ řekl. „Podívej se, člověče, jsem pokojnej člověk. Docela normální. Nečuchám lidem k podpaží ani nenosím ženský prádlo. Ale všude, kam přijdu, mě někdo provokuje a nikdo mi nedá pokoj. Čím to je?“ „Myslím, že si to tak nějak zasloužíš.“ „Eddie, přestaň myslet a namíchej mi dvojitou vodku s tonikem a trochou citronu.“ „Citron nemáme.“ „Ale máte. Támhle ho vidím.“ „Ten není pro tebe.“ „Jó? A pro koho teda je? Pro Elizabeth Taylorovou? Hele, jestli chceš dneska v noci spát ve svý posteli, tak mi ten citron dáš. Do mýho drinku. A hned.“ „Jó? Nebo co? Co uděláš?“ „Ještě slovo, chlapče, a budeš mít potíže s dejcháním.“ Stál tam a díval se na mě, rozhodoval se, jestli mě má vzít za slovo. Zamrkal, pak moudře odešel a začal mi připravovat vodku. Dobře jsem ho pozoroval. Žádné triky. Přinesl mi sklenici. „Dělal jsem si legraci, nerozumíte vtipu?“ „Záleží na tom, jak je podanej.“ Eddie odešel a zůstal na druhém konci baru. Zvedl jsem sklenici a obrátil ji do sebe. Pak jsem vytáhl bankovku. Vzal jsem citron a vymačkal ho do ní. Pak jsem citron omotal bankovkou a kutálel ho po pultu k barmanovi. Citron se zastavil před ním. Podíval se na něj. Pomalu jsem vstal, protáhl
CHARLES BUKOWSKI [škvár]
[29.] - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205119