4.6
Přechod ze školy do praxe, zaměstnanost mládeže
Ve srovnání se zeměmi OECD je v České republice zatím nižší věková hranice přechodu ze školy do ekonomicky aktivního života. Přesto se i u nás – podobně jako ve vyspělých zemích západní Evropy – zvětšuje věkové rozmezí, v němž mladí lidé vstupují do zaměstnání. Zvyšuje se také počet lidí, kteří kombinují zaměstnání a vzdělávání. Obtíže mladých Čechů na startu profesní dráhy nevyplývají jen z transformačních procesů, ale nesou společné rysy a tendence s dalšími vyspělými zeměmi (Kuchařová, 1998). V průběhu devadesátých let docházelo u nás i v západní Evropě k celkovému poklesu zaměstnanosti ve věkové skupině do dvaceti let. Také „příjmový handicap“ mladých lidí ve srovnání se střední a starší generací je v české mladé populaci obdobný jako v dalších evropských zemích – to, co naše adolescenty a mladé dospělé spíše zasahuje, je tedy absolutní úroveň příjmu, ne srovnání s jinými věkovými kategoriemi. Diferenciace v příjmech mladých je dána spíše socioprofesním postavením, v menší míře vzděláním (tam se diferenciace objeví až v pozdějším věku). Jestliže na počátku devadesátých let byla nezaměstnanost mladých lidí v České republice nižší než v západoevropských zemích, v roce 1997 se přiblížila situaci, která byla na Západě v polovině devadesátých let. Dramatičtěji narůstala v nejmladší věkové kategorii zaměstnaných (do 20 let) spíše u dívek než u chlapců. Míra nezaměstnanosti s rostoucím vzděláním obecně klesá, neplatí to však v posledních letech pro adolescenty do 20 let (Kuchařová, 1998). V roce 2000 (kdy byla celková nezaměstnanost 8,4 %) byla třetina všech nezaměstnaných právě z této věkové skupiny, dalších 15 % bylo z věkové skupiny 20–25 let (Možný, 2002).
4.7
Budoucí cíle a očekávání
Když v roce 1994 provedla agentura Faktum rozsáhlé dotazovací šetření ve věkové skupině 15–24 let, nezjistila nic neočekávaného. Mezi nejbližšími životními cíli mladých lidí v České republice (v horizontu 3–5 let) dominovaly přání dosáhnout vzdělání a najít si dobrou práci, u čtvrtiny souboru se objevilo přání založit rodinu a mít děti. Asi desetina dotázaných uvedla přání mít hodně peněz, dostat se na vysokou školu a mít vlastní byt (viz Hanuš, 1994). Podobnou preferenci zdraví, kariéry, partnerství a rodiny zjiš ujeme i v našich výzkumech24. Je třeba říci, že důraz na výše uvedené hodnoty 24 Výsledky jsou v plné šíři uvedeny jinde (Osecká, Macek, 1987; Macek, 1998b, 2000), nyní uvádíme jen stručný přehled.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207065
tu byl již v osmdesátých letech a ani pod vlivem nových společenských podmínek v devadesátých letech se v zásadě nezměnil (viz např. Osecká, Macek, 1987). Neznamená to ovšem, že by všechny představy o budoucnosti a přání dospívajících byly uniformní a neměnné. I zde na různých rovinách analýzy můžeme najít řadu specifik. Začněme mezinárodním srovnáním. Ve výzkumu 11 evropských zemí v rámci projektu Euronet v roce 1992 se ukázalo, že podle celkového profilu důležitosti budoucích cílů a očekávání nejde české adolescenty zařadit jednoznačně ani do skupiny tzv. postkomunistických zemí, ani do skupiny Západoevropanů či Skandinávců (Nurmi, Licceanu, Liberska, 1999). S vrstevníky ze západní Evropy a ze Skandinávie spojovala Čechy velká důležitost cílů vztahovaných k budoucí profesionální kariéře a k dosažení určitého vzdělání, dále důležitost trávení volného času (zejména u chlapců). Na druhé straně, stejně jako to bylo typické pro adolescenty z dalších postkomunistických zemí, zdůrazňovali čeští dospívající na počátku transformačního období důležitost materiálních cílů (peněz), úspěchu a prestiže, dále kladli větší důraz na cíle spojené s užitečností a zodpovědností (vzhledem k rodičům a k vlasti). Pokud budeme hledat nějakou konkrétní charakteristiku, kterou se mladí Češi odlišovali na počátku devadesátých let od většiny ostatních Evropanů, byla to velká důležitost pozitivních vztahů s druhými lidmi, přání být pro druhé užitečný a od druhých oceňovaný. Tato potřeba, vyjadřující interpersonální orientaci a závislost, se konkrétně promítala do představ o budoucím partnerském a rodinném životě, do potřeby postarat se v budoucnosti o vlastní rodiče a manifestovala se rovněž jako potřeba sociálního schválení a uznání vlastní hodnoty (Macek, 1998b). Dále jsme hledali odpově na otázku, zda je současná generace dospívajících z hlediska budoucích cílů a očekávání stejná jako zmíněná „posttotalitní“ generace z počátku devadesátých let. Srovnání analogických dat z let 1992 a 2001 některé rozdíly ukázalo. Současná generace dospívajících přisuzuje vyšší důležitost trávení volného času s přáteli, dosažení dobrého vzdělání a cíli vydělat hodně peněz. Všechny tyto změny jsou markantnější u skupiny mladších adolescentů (tj. u skupiny čtrnáctiletých). Na druhé straně statisticky významně poklesla u současné generace adolescentů důležitost přání mít děti, mít dobré vztahy s druhými a být užitečný pro vlast. Opět platí, že pokles důležitosti je výraznější u skupiny mladších respondentů (Macek, 2002). V předpokládaném věku dosahování jednotlivých cílů byl největší posun mezi generacemi zjištěn v cílech, které se týkají osobního života. Průměrný věk předpokládaného uzavření sňatku se zvýšil o dva roky (nyní 25,5 roku), o ještě větší hodnotu vzrostl předpokládaný věk rodičovství (v současnosti 27 let). O prosazujícím se trendu nemusíme příliš pochybovat (zejména odklad rodičovství dokládá řada autorů, viz např.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207065
Rabušic, 2001), přesto je třeba uvedené statistické údaje přijímat s opatrností. Jednak tu zjiš ujeme velký rozptyl ve výpovědích jednotlivců, jednak se zdá, že v souvislosti s měnícím se životním stylem se významně mění i výklad slova partnerství. O něco se také zvýšil průměrný věk, v němž adolescenti předpokládají, že seženou dobré zaměstnání (v současnosti 22,5 roku), a výrazně se snížil věk, kdy předpokládají, že v povolání získají patřičný význam (necelých 27 let). Celkově můžeme shrnout, že představy o budoucnosti a osobních perspektivách současných českých adolescentů odpovídají dříve uvedeným poznatkům o měnícím se životním stylu mladých lidí. Projevil se zde odklad rodinného života, zvýšený důraz na cíle spojené s profesí a také na narůstající důležitost volného času. Tento trend je výraznější zejména u mladších adolescentů (ve věku okolo 14 let), kteří prožili velkou část svého dětství v průběhu devadesátých let a kteří již nemají přímou zkušenost s obdobím totality. V mezinárodním pohledu se výrazně přiblížili svým západoevropským vrstevníkům (Macek, 2002).
4.8
Aktivity v běžném školním dni
Informace o běžném chování a typických aktivitách během školního dne mohou být důležitou vstupní informací pro lepší porozumění subjektivnímu světu dospívajících. V rámci výzkumu Euronet Pilot Study měli dotazovaní adolescenti zaznamenat (v patnáctiminutových časových úsecích) své aktivity během posledních 24 hodin. Hromadným zpracováním těchto časových snímků bylo možné zjistit, kolik času v průměru věnují jednotlivým činnostem a jaký by mohl být typický průběh jejich školního dne. Získané výsledky vcelku odpovídají běžné představě o životě dospívajících, nabídly však i některé nové pohledy. Vycházíme opět z dat z let 1992 a 2001 a popisujeme rozdíly tam, kde jsou statisticky významné. Jejich podrobnější analýzu je možné najít jinde (Macek, 1998a, 2002). Doba spánku činí v průměru osm a půl hodiny. Před šestou hodinou vstává obvykle jen pětina dospívajících, v následující půlhodině již téměř polovina. Denní hygieně a oblékání věnují v průběhu celého dne něco přes půl hodiny (dívky více času než chlapci), jídlu asi tři čtvrtě hodiny. S výjimkou snídaně však bylo velmi obtížné určit typickou dobu jídla. Oběd nemá jasný čas, koná se v různou dobu většinou až po skončení školního vyučování, podobně se různí i čas večeře. Cesta do školy a ze školy zabere v průměru hodinu, jsou zde však velké rozdíly podle typu navštěvované školy – mladším adolescentům navštěvujícím většinou základní školu trvá cesta logicky kratší dobu než
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207065