Ne, uvědomil by si pravdu. Jak procházela šatnou se zmačkaným psaním v sevřené pěsti, místo před sebe upírala zrak na dveře koupelny. Vtom vrazila do stojanu a na poslední chvíli zachytila džbánek a umývadlo. Ozval se ohlušující rachot. „Emily…,“ dolehl k ní Matthewův tlumený hlas. „Ano?“ křikla. Horečně se rozhlédla a přemýšlela, kam by dopis ukryla. „Zapomněl jsem ručníky. Můžeš mi je prosím přinést?“ Honem strčila papír dozadu do své skříně. Pak vzala malou hromádku ručníků a tiše zaklepala na dveře koupelny. „Emily, jsi to ty, že?“ prohodil Matthew pobaveným hlasem. Emily sebou trhla a s vypětím všech sil uvolnila napjaté rysy. Otevřela a spatřila jeho hlavu a ramena. Jako jeho žena by ho takhle neměla vidět poprvé. Přistoupila k vaně, odložila ručníky a usmála se na něho. Mokré tmavé vlasy měl uhlazené dozadu. Vtom si všimla jizev. Tři čtvrtiny jeho levé paže pokrývala nepřirozeně bílá pokožka zbrázděná jizvami, které hyzdily také jeho bok a mizely pod vodní hladinou, jako by plameny přeskočily mezeru mezi paží a trupem a v blízkosti levého ramene se rozptýlily. Pravá strana jeho těla se zdála zdravá. Emily se neovládla a vyjekla. Nikdy nic podobného neviděla, ani si to nedokázala představit. Zadívala se mu do očí – jeho pohled byl klidný, bez sebemenšího náznaku emocí. „Ach Matthewe,“ hlesla. Dotkla se jeho mokré paže. Prsty se jí chvěly. „Bolí tě to?“ Matthew zavrtěl hlavou. „Ani ne. Jsou ošklivé, že?“ Nevyjádřil jasně, že nemá bolesti. Při pohledu na jizvy, které se táhly přes kosti a svaly… „Nejsou. Jsou známkou tvé odvahy.“ Matthew zvedl hlavu a smutně se usmál. „Nebýt schopen unik-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207780
nout z místa smrtelného výbuchu nelze nazvat odvahou,“ řekl, jako by hovořili o počasí. „A nezapomínej na bodnutí bajonetem, před kterým jsem nestihl uhnout.“ Ta jizva je tedy pod vodní hladinou – nebo ji zakrývají ostatní. „Byl jsi statečný, když jsi cestoval přes půlku zeměkoule, abys bojoval za svoji vlast, a vystavil ses nebezpečí. A strašlivě jsi kvůli tomu trpěl. Určitě trvalo dlouho, než ses zotavil. Říkal jsi, že ses léčil na misionářské stanici? Byli misionáři Angličané?“ zeptala se Emily. Chtěla zjistit něco o jeho zemřelé ženě. Matthew přikývl. „Cílem mise bylo obrátit pohany na víru – ti si to ovšem nepřáli. Ale někteří byli za pomoc v podobě potravin, oblečení a léků vděčni.“ „Někteří?“ zopakovala Emily. Matthew se opřel o okraj vany a vzhlédl k ní s přimhouřenýma očima. Vyzařoval z něho klid – s nepatrným nádechem nebezpečí. Pohledem nenuceně putoval dolů po jejím těle. Emily se najednou zmocnil zvláštní pocit, že ji chce svým zájmem rozptýlit. „Zmínil ses, že za pomoc byli vděčni pouze někteří lidé,“ připomněla mu. „Zbytek se na Angličany hněval? Protože jsi byl těžce zraněný, možná jsi nechápal…“ „Sice jsem se zotavoval, ale zdravý rozum jsem neztratil,“ přerušil ji mírným tónem. „Co tedy ti ostatní od misionářů žádali?“ otázala se tiše a posadila se na stoličku vedle vany. Nebo od tebe? „Chtěli to, co lstiví lidé od nevědomých hlupáků vždy získají – vše, co mohli, a pak ještě víc.“ „Tomu nerozumím,“ řekla Emily. Matthew ji uchopil za ruku, kterou měla položenou na koleni. Jeho mokrá pokožka byla příjemně teplá. „Jsi nevinná, má drahá. V tomto koutě Cambridgeshiru nemusíš vědět, čeho jsou lidé jinde na světě schopni.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207780
Matthew si ji pozorně prohlížel. Opět měla dojem, že se ji záměrně snaží zastrašit, což vůbec neodpovídalo povaze muže, jakým se jevil. Bylo na čase, aby si myslel, že se mu to podařilo – prozatím. V minulém roce by nezvládla hrát tuto roli, aniž by si uvědomila, že se dokáže vyznat v ostatních lidech. „Jsi překvapivě cynický,“ podotkla. Matthew vyklenul obočí. „Copak jsem takový nebyl pořád?“ Zpět do nebezpečných vod. „Ne. To bych neřekla. Alespoň jsi to nedával tak otevřeně najevo.“ Koutek jeho širokých úst se zvedly. Cynika z něho možná udělala ztráta jeho ženy. „Říkal jsem ti, že mě změnil pobyt v Indii.“ Emily sepjala ruce na klíně. „Já nejsem o moc jiná.“ Matthew si vzal žínku a mýdlo. Pak si pomalým kruhovým pohybem začal mydlit hruď. Emily si vybavila, jak jí rukama laskal ňadra. Vyvolal v ní tak silnou rozkoš, že si nedokázala představit, do jakých výšin by ji zavedl. Měla pocit, jako by jí přestaly fungovat mozkové buňky. Matthew se umýval až příliš pomalu a dlaně, jimiž si přejížděl po těle, mizely pod vodou. „Dobrou noc, Matthewe.“ Matthew se zasmál. „Dobrou noc, Emily.“ Emily se zastavila uprostřed zšeřelé šatny. Byla zmatená a nejistá. Přála si, aby ji zavolal zpátky, a vzal si ji jako manžel. Proč to neudělal? Jak by mu měla názorněji naznačit, po čem touží, aniž by se na něho vrhla? Teď se ale potřebuje zbavit soustrastného dopisu. Vytáhla ho ze skříně a spěchala do své ložnice. Kéž by mohla zamknout! Klesla na kraj postele a rychle si ho přečetla. Manželka Matthewova velitele vyjadřovala smutek nad smrtí jeho ženy, která podlehla dlouhé nemoci. Dlouhá nemoc? Staral se o ni Matthew v posledních dnech jejího života a sle101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207780