Malý tyran
které se podobají manželským, i v tom případě, že došlo k rozchodu nebo rozvodu), někdejší snoubenec nebo snoubenka, žena nebo muž, s nimiž někdo z rodu měl dítě, a všichni, kteří skrze nešťastnou událost, odchod nebo smrt uvolnili místo ostatním z rodu. (…)
Právo na příslušnost Každý, kdo k rodu patří, má na to stejné právo a nikdo by ho o toto právo neměl připravit nebo mu ho upírat. Jakmile se někdo v systému objeví a prohlásí: ,Na příslušnost k rodu mám větší právo než ty,‘ narušuje pravidla a samotný systém. To se pak často projeví tím, že další generace opakují příběh osoby, jíž bylo odňato právo na příslušnost k rodu. To je hlavní vina systému, že někoho vyloučí, třebaže má nárok na příslušnost a toto právo mají všichni, kdo přecházeli. (…)
Zákon přednosti dřívějšího Bytí má v průběhu času různé stupně. Jsou mu udělována privilegia a podle času je strukturováno. Kdo se v systému objevil dříve, má přednost před tím, kdo přichází později. V rozvinutých systémech vládne tedy hierarchie, která se orientuje především podle dříve a později, to znamená, že kdo přichází dříve, má přednost, kdo později, je upozaděn. Tuto hierarchii nazývám princip původu. Proto rodiče předcházejí dětem a prvorozený má přednost před druhoroze‑ ným.“ (Zdůrazněno autorkou.) Rodiče stojí v rodině na prvním místě, děti na druhém. Časová posloupnost, v níž děti přicházejí na svět, rozhoduje tedy o postavení v rodinném systému: prvorozený má mezi sourozenci první místo, druhorozený druhé atd. Tomu odpovídá také odlišné rozdělení práv a povinností. V případě adopce to znamená, že vlastní matka by měla mít v srdci dítěte první místo, náhradní nebo adoptivní matka druhé.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207841
Co se stane, když se postavíme proti zákonům přírody?
To platí nezávisle na tom, jestli vlastní matka zemřela, žije v jiné zemi, nebo z nějakých jiných důvodů není s to vychovávat své dítě. Při novém sňatku po rozvodu nebo smrti prvního muže má první manžel přednost před druhým, protože je jako otec společných dětí ve vazbě k jejich matce. A také společné děti z prvního svazku mají přednost před druhým partnerem a před dětmi, které vzejdou z druhého sňatku. (To samozřejmě platí také naopak, pokud je podruhé sezdána matka.) Vždycky je snadné žít prostě podle „řádu lásky“. Mnohdy to vyžaduje „odvahu k pokoře“, když například stále ještě působí bolest z poraněné lásky a pudí člověka k rozpolcenosti. Pro rozvedené rodiče to pak znamená, že si – kvůli dětem – i nadále prokazují vzájemnou úctu. Ještě jednou budu citovat Berta Hellingera: „Když se ten, který má v hierarchii druhé místo, tlačí na první, když se například syn pokouší smazat vinu otce a snaží se být matce lepším manželem, pak přebírá úlohu, která mu není souzena, a nevědomou reakcí na takové jednání u druhé osoby bývá touha po úniku nebo dokonce zániku. Protože se to většinou děje z lásky, nevnímáme to jako vinu. Pokud to vezme nešťastný konec, když z toho někdo zešílí nebo spáchá sebevraždu nebo se stane zločincem, hrají 31 takové souvislosti důležitou roli.“ Nikdo tedy nemůže lepit díru, která vznikla kvůli jinému členu rodiny, aniž by škodil. K tomu je zde rodové svědomí.
Rodové svědomí dbá o vyrovnávání Rozlišujeme dvojí svědomí a každé působí po svém. Osobní svědomí zasahuje emoce, způsobuje pocit libosti, nebo nelibosti, rozlišuje mezi dobrem a zlem, „mravného“ oceňuje uznáním a přisuzuje mu zvlášť dobré místo v rodové hierarchii, zatímco provinilce odsuzuje a místo v rodové hierarchii mu odpírá. Zde se projevují měřítka naší výchovy. Rodové svědomí ovšem pracuje zcela jinak. Působí sice ve skrytu osobního svědomí, ale nezávisle na módních normách, které se právě vyznávají. Neorientuje se podle toho, jak se
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207841
Malý tyran
dotyčný chová. Jako nadřazená instance rodové svědomí ustavičně dbá o řád v rodovém systému. Záleží mu na tom, aby každý, kdo se ocitl uvnitř, měl právo na příslušnost, která mu náleží. K tomu patří nejen dobří – ti se svého práva na svou pozici beztak domohou –, ale i vyloučené černé ovce, nenávidění, opuštění a vyloučení. Rodové svědomí dbá o vyrovnávání a na místo vyloučeného staví jeho nástupce, který zaplní mezeru, nebo je do této „černé díry“ vtažen. Rodové svědomí si můžeme představit jako „Boží mlýny“, které sahají „až do třetího a čtvrtého kolene“. Sebevrah z první generace je následován dalším, někdy se to přihodí dokonce na stejném místě a stejným způsobem. Potomek se ztotožní s ním a s jeho osudem. Vnuk vyrovná hříchy svého děda vyloučeného kvůli podvodu a stane se perfekcionistickým starostou. Místo otce, který byl zapuzen ženou jako slabý partner, zaujme jeho syn a dostane se mu takové síly, o jaké se jeho otci ani nesnilo. Dítě tedy vyvažuje. Obětuje se tím, že žije za druhého. Děje se to nevědomě, tak jako si nic neuvědomujeme o rodovém svědomí. Působí ve skrytu duše a upozorňuje na sebe bolestí, která vznikla narušením systemického řádu. Tehdy vstupuje do hry ten, který má zacelit mezeru. Ať chce, nebo ne, musí vyplnit systemický úkol, často za cenu sebeobětování.
Děti v narušených rodinných systémech Dnešní děti jsou velmi zkoušeny poruchami systemického řádu. Čemu všemu musí čelit? Každé třetí manželství v německé jazykové oblasti se dnes rozvádí a počet rozvodů stále roste. Je to způsobeno především ztrátou schopnosti řešit konflikty. U Honzy se projevuje to, čemu se naučil už jako Honzíček. Když neposlouchal, poslali ho do úklidové komory, kde mohl nanejvýš poslouchat hudbu nebo tiše naříkat. Manžel s touto minulostí se při konfliktu s manželkou stáhne do komůrky vlastního bytu a utíká se k práci, aby unikl depresi. Manželství se často rozcházejí v nenávisti, málokdy přetrvá alespoň základní vzájemná úcta. Dítě tak rodiče nevnímá jako jed-
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207841