zóny by zahájili léčbu pouze s „R“ [rituximabem]. „CHOP“ by úplně vynechali. A to je opravdu hodně, jelikož se jedná o čtyři různé léky, s kterými by se můj organismus nemusel vyrovnávat – jedním z nich je hydroxydaunorubicin, který poškozuje srdce, a další, který způsobuje druhotnou rakovinu. Ve skutečnosti jsem je mohla vynechat a užívat jen rituximab. Jenomže [můj lékař] mi žádné jiné možnosti nenabízel. Říkal mi, že nasadíme CHOP-R. Jenny potom zaplatila dalších pět tisíc dolarů ze svých osobních úspor, aby si vyžádala třetí názor ještě v jedné nemocnici. Odborníci z této třetí nemocnice potvrdili, že vše nasvědčuje slezinnému lymfomu marginální zóny, což je mnohem pomaleji postupující druh rakoviny než folikulární lymfom. Dokonce řekli, že by mohla pár měsíců „pozorovat a vyčkávat“, místo aby si okamžitě nechala nasadit rituximab. Při těchto slovech se Jenny nesmírně ulevilo, protože najednou měla pocit, jako by měla více času, aby se s rakovinou vypořádala. Zároveň si díky tomu uvědomila, že jednoznačně musí najít způsob, jak přejít k jinému onkologovi. V rámci její zdravotní pojišťovny však bylo obtížné měnit lékaře a vůbec nemohla chodit k lékařům v nemocnicích, které nespadaly pod tuto pojišťovnu. Jenny co nejnenápadněji podala žádost o přeložení k jinému onkologovi hrazenému její pojišťovnou. Bohužel jí přidělili velmi mladého lékaře, který neměl žádné onkologické zkušenosti. Líbilo se jí, že se s ní nedohadoval, když mu po telefonu řekla, že by chtěla dodržovat protokol pozorného vyčkávání, doporučený odborníky z třetí nemocnice. Při prvním osobním setkání v něj však ztratila důvěru: Lékař přišel do ordinace a zeptal se: „Jakpak se nám dnes daří?“ Odpověděla jsem: „Dobře.“ „Prima, tak se uvidíme za tři měsíce.“ A měl se k odchodu! Tak jsem se ho zeptala: „Co se dělá při pozorném vyčkávání?“ Odpověděl: „Zkontrolujeme vaše výsledky,“ – protože tři dny před kontrolou vám odeberou krev – „a pak vás vyšetříme, abychom se ujistili, že nemáte žádné další zvětšené lymfatické uzliny.“ Tak jsem mu řekla: „A co z toho jsme dnes udělali?“ Protože on ani nezapnul počítač! A on na to: „Proč?“ A já: „Protože jsem se dívala na výsledky svých krevních testů a zrovna teď nevypadají moc dobře.“ Načež se zeptal: „Vážně?“ A honem si šel zapnout počítač. … V tu chvíli jsem se rozhodla, že s ním nebudu spolupracovat. 102
nejste bezmocni.indd 102
08/06/2015 10:39:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS210617