98
Makroekonomie
skutečně vytvořil nové peníze. Věnujme mechanice tvorby nových peněz pozornost, neboť její pochopení je předpokladem pro porozumění novodobým penězotvorným procesům. I
Řekli jsme, že vkladatel (věřitel) si u zlatníka uložil 100 liber ve zlatě. Zlatník mu vydal stvrzenku (bankovku) ve stejné hodnotě. Do této chvíle se množství peněz v oběhu nijak nezměnilo, neboť bankovka pouze nahradila v oběhu zlato, které zůstalo v sejfu. Kromě toho však zlatník půjčil 75 liber někomu jinému. Oněch 75 liber představuje nově vytvořené dodatečné peníze, které takto naše zlatnická banka uvedla do peněžního oběhu. V oběhu je tak nyní 175 liber, místo dosavadních 100 liber. Půjčka (úvěr) tak tvoří nové peníze. I
Celkové množství nově vytvořených peněz závisí na tom, jakou část uloženého zlata každý zlatník uchovával jako rezervu ve svých sejfech. Při jakémkoliv objemu uloženého zlata platí: Čím nižší jsou rezervy, které zlatníci drží, tím více je poskytnutých úvěrů a tím více je v oběhu peněz. Ačkoliv v dnešní době nepoužíváme ke krytí našich peněz zlato, platí tento princip i v dnešní době. Banky svými rozhodnutími o rozsahu poskytnutých úvěrů ovlivňují nabídku peněz. I
Vývoj bank po zavedení systému částečných rezerv neprobíhal tak idylicky, jak by se z příběhu našeho zlatníka mohlo zdát. Velmi často se stávalo, že se ve dveřích objevilo více žadatelů o své vklady, než se očekávalo a zlatník – bankéř nebyl své závazky schopen plnit. Pokud mu v takové situaci nevypomohla jiná zlatnická banka, musel vyhlásit bankrot. Podobným problémem trpí banky po celá staletí. Nebezpečí „runu“ na banky, jak nápor vkladatelů na banky nazýváme, vedlo většinu bankéřů k tomu, aby přistupovali k rezervám a k vypůjčování peněz obezřetně. V této souvislosti se píše o „zlatém bankovním pravidlu“, kterým je stanovena zásada, že souhrn závazků banky v určitém časovém období se musí rovnat souhrnu pohledávek banky za totéž období. I
Zlatníci, tito bankéři ve stavu zrodu, půjčovali svým klientům za úrok. Podnikání tohoto typu se postupně stalo tak výnosné, že banky přestaly od svých klientů vybírat poplatky za uložení zlata a naopak ve snaze získat co nejvíce vkladů a pod tlakem konkurence jiných bank začaly vkladatelům vyplácet úrok z jejich vkladů.
5.5.4 Makroekonomické a mikroekonomické příčiny regulace bank Systém, jehož fungování jsme naznačili na vývoji a chování zlatníkovy banky, existoval po několik století. V oběhu současně obíhaly jak plnohodnotné peníze (z drahých kovů), tak i neplnohodnotné peníze v podobě bankovek, které vydávaly (emitovaly) jednotlivé banky a které byly na požádání směnitelné za zlato.43 Snahy o posilování centrální moci státu a o vytváření příznivějšího tržního prostředí snižováním transakčních nákladů, které vznikaly složitým převáděním jedněch bankovek za druhé, vedly k likvidaci práva obchodních bank emitovat své vlastní bankovky. Na ekonomickou scénu byla povolána centrální banka a byl zaveden její monopol na emisi hotovostního oběživa. V dnešní 43
V Anglii ještě v roce 1790 vydávalo své bankovky 350 bank.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213599