je jim vzdálené platit za to, aby se zbavili svých povinností, ale platili by za to, aby je mohli vykonat osobně. Nesouhlasím naprosto s obecným míněním; myslím, že robota neodporuje svobodě tolik, jako daně.110
Rousseauův silný pojem občanství a jeho podezřívavý pohled na trhy by se mohly zdát naší době vzdálené. Máme sklon vidět stát s jeho závaznými zákony a nařízeními jako doménu síly a naopak trh s jeho dobrovolnou směnou jako říši svobody. Rousseau by na to řekl, že tohle je pohled naruby, přinejmenším tam, kde jde o občanské statky. Zastánci trhu možná budou hájit dobrovolnickou armádu tak, že odmítnou Rousseauovo přísné pojetí občanství či popřou jeho význam pro otázku vojenské služby. Ale občanské ideály, jichž se dovolával, si stále uchovávají něco ze svého lesku i dnes, dokonce i v tak tržně orientované společnosti, jakou jsou Spojené státy. Většina obhájců dobrovolnické armády energicky odmítá, že by se rovnala žoldnéřskému vojsku. Správně poukazují na to, že mnozí z těch, kdo v ní slouží, k tomu vede vlastenectví a ne jen plat a výhody. Ale proč nám to připadá důležité? Pokud vojáci svou práci dělají dobře, proč bychom se měli starat o jejich motivaci? Protože i když svěříme nábor vojáků trhu, bude nám činit potíže oddělit vojenskou službu zcela od starších pojmů vlastenectví a občanské ctnosti. Zkusme se totiž zeptat: jaký je doopravdy rozdíl mezi současnou dobrovolnickou armádou a vojskem žoldnéřů? V obou se vojákům platí za to, že bojují. V obou se lidé při náboru lákají na mzdy a jiné výhody. Pokud je trh vhodný pro verbování vojáků do armády, co je tak špatného na žoldnéřích? Někdo by možná odpověděl, že žoldnéři jsou cizí občané, kteří bojují pouze za mzdu, zatímco americká dobrovolnická armáda přijímá pouze Američany. Ale pokud je pracovní trh vhodný pro personální zajištění vojska, pak není jasné, proč by ozbrojené síly Spojených států měly při náboru rozlišovat na základě občanství. Proč by neměly aktivně verbovat vojáky i v řadách občanů jiných států, kteří o tuto práci stojí a mají k ní nezbytnou kvalifikaci? Proč nevytvářet cizinecké legie vojáků z rozvojového světa, kde jsou mzdy nízké a o dobrou práci je nouze? 110
Jean-Jacques Rousseau, O společenské smlouvě, Praha, Linhart, 1949, s. 121–122 (překlad upravil T. Ch.).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214047
Někdy se tvrdí, že cizinci v řadách vojáků by byli méně loajální než Američané. Ale státní původ není žádnou zárukou loajality na bitevním poli a armádní náboráři by mohli spolehlivost cizích uchazečů prověřovat. Jakmile přistoupíme na to, že armáda by měla k naplnění svých řad využívat trhu práce, nenajde se žádný principiální důvod pro omezení způsobilosti pouze na americké občany –pokud totiž nevěříte, že vojenskou službou se nakonec přece jen projevuje občanská odpovědnost, tedy občanství. Ale pokud tomu věříte, máte pádný důvod tržní řešení zpochybňovat. Dvě generace poté, co byla zrušena branná povinnost, se Američané zdráhají uplatňovat na vojenskou službu čistou tržní logiku. Francouzská cizinecká legie má dlouholetou tradici v nabírání cizích vojáků, kteří bojují za Francii. Přestože francouzský zákon zakazuje Legii aktivně verbovat členy mim Francii, v době internetu postrádá takové omezení význam. Online nábor v třinácti jazycích nyní přitahuje zájemce z celého světa. Asi čtvrtina těchto jednotek pochází z Latinské Ameriky a rostoucí podíl má také Čína a jiné asijské země.111 Spojené státy nezaložily cizineckou legii, ale učinily jistý krok tímto směrem. Jak se vlekly války v Iráku a Afghánistánu, musely čelit potížím při naplňování náborových cílů, a tak ozbrojené síly začaly přijímat imigranty, kteří v dané době žili ve Spojených státech na dočasné vízum. Mezi pobídkami nechyběly dobrý plat a urychlení procesu získání amerického občanství. V amerických ozbrojených silách tak nyní slouží asi třicet tisíc neobčanů. Nový program rozšíří tuto možnost ze stálých rezidentů se zelenou kartou i na dočasné imigranty, cizí studenty a uprchlíky.112 Verbování cizineckých jednotek není jediným způsobem, jak se projevuje tržní logika. Jakmile vojenskou službu považujeme za práci jako každou jinou, není důvod trvat na tom, že nábor musí provádět právě vláda. Ve skutečnosti i Spojené státy nyní ve velkém pověřují plněním vojenských funkcí soukromé podniky. Soukromí dodavatelé vojenských 111
112
Doreen Carvajalová, „Foreign Legion Turns to Internet in Drive for Recruits“, Boston Sunday Globe, 12. listopadu 2006; Molly Mooreová, „Legendary Force Updates Its Image: Online Recruiting, Anti-Terrorist Activities Routine in Today’s French Foreign Legion“, Washington Post, 13. května 2007, s. A14. Julia Prestonová, „U.S. Military Will Offer Path to Citizenship“, New York Times, 15. února 2009, s. 1; Bryan Bender, „Military Considers Recruiting Foreigners“, Boston Globe, 26. prosince 2006, s. 1.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214047
služeb hrají stále větší roli v konfliktech po celém světě a představovali podstatnou část vojenského kontingentu Spojených států v Iráku. V červenci 2007 podal deník Los Angeles Times zprávu o tom, že počet jednotek soukromých dodavatelů placených Spojenými státy v Iráku (180 000) převýšil počet amerických jednotek umístěných v této zemi (160 000).113 Mnozí z těchto dodavatelů provádějí nebojovou logistickou podporu – stavějí základny, opravují vozidla, zajišťují dodávky a poskytují stravovací služby. Nicméně asi 50 000 z nich tvoří ozbrojené bezpečnostní složky, jejichž práce spočívá ve střežení základen, konvojů a diplomatů, což je často zatahuje do bojových operací.114 Více než 1200 členů soukromých agentur bylo v Iráku zabito, ale ti se nevracejí v rakvích zabalených do americké vlajky, ani nejsou zahrnuti do počtu oficiálních amerických obětí.115 Jednou z vedoucích soukromých vojenských agentur je Blackwater Worldwide. Její generální ředitel Erik Prince je původně příslušníkem jednotky SEAL námořnictva a je zapáleným zastáncem volného trhu. Odmítá označování svých vojáků jako „žoldnéřů“ a považuje to za urážlivý výraz.116 Vysvětluje: „Snažíme se udělat pro systém národní bezpečnosti to, co udělal Federal Express pro poštovní služby.“117 Blackwater dostal od vlády zakázky na služby v Iráku za více než 1 miliardu dolarů, ale často se ocital v centru kontroverzí.118 Jeho role vyšla poprvé najevo v roce 2004, když čtyři zaměstnanci padli ve Falúdže do léčky, byli zabiti a dvě z jejich těl byla pověšena z mostu. Tato událost vedla prezidenta George W. Bushe 113 114 115
116 117 118
T. Christian Miller, „Contractors Outnumber Troops in Iraq“, Los Angeles Times, 4. července 2007. Peter W. Singer, „Can’t Win with ’Em, Can’t Go to War Without ’Em: Private Military Contractors and Counterinsurgency“, Brookings Institution, Foreign Policy Paper Series, září 2007, s. 3. Podle nahlášených pojistných událostí Ministerstva práce Spojených států bylo zabito 1292 příslušníků smluvních agentur k dubnu 2008. Počty uvedeny in Peter W. Singer, „Outsourcing the Fight“, Forber, 5. června 2008. Ohledně nezapočítávání padlých příslušníků smluvních agentur do počtu obětí amerických ozbrojených sil viz Steve Fainaru, Soldier of Misfortune: Fighting a Parallel War in Iraq, Private Contractors Are Officially Invisible – Even in Death“, Washington Post, 1. prosince 2008, s. C1. Evan Thomas a March Hosenball, „The Man Behind Blackwater“, Newsweek, 22. října 2007, s. 36. Prince citovaný in: Mark Hemmingway, „Warriors for Hire: Blackwater USA and the Rise of Private Military Contractors“, The Weekly Standard, 18. prosince 2006. Údaj miliarda dolarů pro Blackwater za Irák pochází od Stevea Fainarua, Big Boy Rules: America’s Mercenaries Fighting in Iraq, New York, Da Capo 2008, citováno in: Ralph Peters, „Hired Guns“, Washington Post, 21. prosince 2008.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214047