Ponoříte se jako Alenka do pestrého světa šílených klo boučníků, panovačných královen, popletených plchů a od nepaměti zuřících bojů. Pankáči nesnášejí hipísáky, mods nesnášejí rockery a technaři nesnášejí milovníky indie ka pel. Patti Smithová se lhostejně naváží do Ježíše, Primal Scream září na nebi výš než samotné slunce a Ivor Cutler postává na kamenité pláži s akordeonem a prozpěvuje sur reálné hebridské příběhy o holkách, které chtějí vymáčk nout ze včel med. A občas — jako by si to nechával jen na sváteční příleži tosti — hraje Peel hity. Když poprvé slyším „I Am The Re surrection“ od The Stone Roses, tančím vleže v posteli se sluchátky na uších — nadšeně rozpažím a poprvé se radu ju z toho, že jsem ze zbídačeného průmyslového města. V těchto městech se dějí věci, které se nikde jinde stát ne můžou: hrdá, chudá mládež se do všeho pouští s větším zá palem, vervou a odhodláním, než by si v malebných vesnič kách s upravenými zahrádkami vůbec dokázali představit. Konečně chápu, co má otec na mysli, když prohlašuje: „Jsem parchant Brendana Behana — a vy všichni se mi bu dete klanět.“ Proletariát to prostě má nastavené jinak. Už to slyším. Chápu, že nejsme horší. Jsme akorát chudí a ještě jsme se nestihli vyvinout v jinou formu — tedy v lidi, kteří mají peníze. Jsme něco jiného — prostě takoví, jací jsme. Proletariát to zkrátka dělá jinak. My jsme to, co bude následovat. Jsme hybnou silou popkultury, stejně jako jsme dřív byli hybnou silou průmyslové revoluce. Minulost patří jim, ale budouc nost patří nám. Oni všichni vypadli z rytmu. „JOHANNO!“ sykne na mě Krissi. Sundávám si sluchátka. Jak se zdá, už nějakou chvíli z palandy drmolí moje jméno. „Jestli máš záchvat, s radostí ti vrazím do pusy dřevěnou lžíci,“ povídá. „Přestaň se svíjet.“ „Já se nesvíjím!“ namítám a znovu si nasazuju sluchátka. „Tohle je tanec. Já tančím, Krissi.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214390