KÁROVÁ DÁMA
máma? Babička? Babiččina sestra? A kdo je ta cizí ženská? Než jsem se stačila se všemi přivítat, Tamara pustila taneční hudbu a pronesla, že na začátku je vždy důležité, aby se přítomná skupina žen na sebe vyladila. Na to konto Tamara začala předvádět rituální tanec, při kterém kroutila boky, až přecházel zrak. Bylo neuvěřitelné, jak se všechny zúčastněné ženy postupně začaly uvolňovat a následovaly Tamaru při jejím zběsi‑ lém skotačení. Každý chvíli tancoval s každým, držely jsme se za ruce, všemožně skotačily. Tamara měla tak obrovskou ženskou energii, že nás všechny doslova rozdivočela. Za chvíli hudba přestala hrát a my byly vyzvány sednout si do kruhu. Tamara si sedla do čela a donesla proutěnou bedýnku, tu vzápětí hned otevřela. Bedýnka byla plná malých lahviček. Ve směru hodinových ruči‑ ček si poté každá zúčastněná žena vytáhla z bedýnky zdobnou skleněnou lahvičku s olejíčkem. Tamara následně o každém olejíčku prozradila, na co je vhodný a v čem spočívá jeho síla. Každá z žen pak musela s ole‑ jíčkem v ruce říci něco o sobě, proč sem přišla a co si odsud chce odnést. Bylo až k neuvěření, jak hezky a přirozeně moje kamarádky a členky mé rodiny odpovídaly. Teď přišel i okamžik, kdy se představila žena, jejíž pří‑ tomnost mi do té doby zatím nebyla odtajněna. Až později jsem se dozvě‑ děla, že každý takovýto rituál je přístupný i veřejnosti. Cizí žena nám odvyprávěla příběh, ve kterém bylo klíčové asi hlavně to, že její manžel se z pro ni nepochopitelných důvodů oběsil na půdě jejich domu. Tato informace nebyla zdaleka jediná děsivá z jejího životního příběhu. Žena měla velmi těžký osud, ale přišla na můj rituál ne se litovat, ale dodat nám odvahu a sílu k tomu, že i když se vám stanou v životě hodně špatné věci, vše se dá překonat. Její projev byl velmi působivý a jen co domluvila, vůbec už mi na mé „seanci“ nepřišla cizí. Další, co mě v kroužku zpovědí překvapilo, byla má prateta, která se nám svěřila s tím, že celý život trpěla tím, že nemohla mít děti. Přesněji, ona by je mít mohla, ale její muž toho nebyl schopen. A ona zase nebyla schopná opustit jeho, protože ho milo‑ vala. Nic dalšího už jsem vědět ani nechtěla. Smutných příběhů bylo pro dnešek dost. Naštěstí na řadu přišla další část mého rituálu. Nadešel čas na odevzdání něčeho starého, co bylo spjato s mojí minulostí. Ale já jsem si s sebou přece nic nepřinesla! Proč bych taky něco takového nosila do hospody? Já sice nic nepřinesla, ale moje sestra začala štrachat v kabelce. Pak jsme se já a Verča s balíčkem v ruce odebraly vedle do místnosti.
• 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214529
Kapitola 14 • Rituál Co myslíte, že má vtipná sestra přinesla? Byly to moje spoďáry asi z roku raz dva! Přesněji z let střední školy. Vůbec nechápu, kde je vyhrabala. Nebyl ale čas na otázky. Spoďáry byly už naštěstí dost vytahané, a tak jsem si je přetáhla přes legíny. Když jsme se vrátily zpět do místnosti, bylo tam šero. Příjemné tlumené světlo vytvořilo jen pár svíček. Za plá‑ polání svíček a relaxační hudby mi potom má sestra společně s Janou a Markétou slavnostně pomalu svlékly mé staré spodky. Tak to by mohlo stačit, pomyslela jsem si. Bohužel ani nápad. Musela jsem se odebrat s holkama do sprchy, kde mě holky musely umýt speciálním mejdlíčkem. Prý abych byla čistá nevěsta. Holky mě i osušily. Mé vlasy ale byly stále vlhké. Celou mě zabalily do jemňoučkého závoje. Takto vymóděnou mě dovedly do další místnosti, kam se mezitím přemístil i zbytek společnosti. Pomyslela jsem si: „Teď už snad nemůže přijít nic horšího!“ Ale ono mohlo. V místnosti bylo totiž připravené lůžko z polštářů přikryté nej‑ různějšími šátky. Jak jsem tam tak stála, jako v Jiříkově vidění, Tamara zatáhla za můj závoj a já se ocitla před publikem, jak mě pán bůh stvořil. Než jsem ji stihla okřiknout, že se asi zbláznila, pronesla: „Toto je sku‑ tečné.“ Pak jsem už asi ztratila vědomí, protože si neumím vysvětlit, že jsem se nahatá nechala položit na lůžko a nechala tuto mystickou ženu pronášet nad mým tělem obřadní řeči typu, že žehná mému tělu, aby bylo plodné, děloha šťavnatá, abych měla tolik dětí, kolik si budu přát… Já už těhotná jsem. Tak proč ty řeči? Hlavně ne žádné další. Snad je těmi řečmi nepřivolá. Když Tamara domluvila, všechny ženy otevřely své skleničky s olejíčky a začaly mě jimi natírat po celém těle. Tak to byla ta největší úchylárna. Musím ale uznat, že to bylo i příjemné. Chvilku jsem byla strnulá, ale pak jsem se konečně uvolnila a začala jsem si to užívat. Oči jsem samozřejmě musela mít zavřené, jinak bych se styděla sama před sebou. Tamara mým přítelkyním vedla jejich ruce. Takže jsem byla olejíčkována na rukou, krku, vlasech, zádech stehnech. A samozřejmě i na břiše. Tam byla občas vidět nějaká vlnka mého miminka, které se uvnitř rozverně protahovalo. Ne! Tam, kde myslíte, tam ne! Tam dole mě nikdo neolejíčkoval. Byla tam přece moje máma, babička, cizí ženská. Tak jsem zase uvolněná nebyla. Zhruba dvacet rukou mě natíralo asi dvacet minut. Musela jsem si nakonec přiznat, že to bylo krásné, něžné, výživné. A je také pravdou, že patlat mě tolik rukou asi určitě už nikdy nebude – unikátní zážitek! Zabalila jsem se do prostěradla a od mé sestry
• 99 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214529
KÁROVÁ DÁMA
obdržela ještě jeden balíček. „Ne, další spoďáry fakt nechci!“ Spoďáry to samozřejmě nebyly. Byl to červený podvazek, na který každá žena z mé společnosti našila barevný korálek a jako sudička mi popřála něco krás‑ ného do manželství. To byla pro mě asi nejhezčí chvilka. Najednou jsem si uvědomila tu obrovskou podporu všech zúčastněných žen. A tak jsem jim chtěla vzkázat: „Až půjdu příští týden k oltáři, budu na vás všechny myslet. Děkuji, že jste mi připravili tento velmi výjimečný zážitek. Nikdy na to nezapo‑ menu. Až tam budu stát a čekat, až řeknu své ‚Ano‘… budu cítit vaši podporu. Nebudu se muset otáčet, budu tam klidně stát a budu vědět, že vy stojíte za mnou. Budu vědět, že věříte, že to zvládnu. Už nemám z manželství strach. Vaše podpora mi dala neskutečnou sílu, odhodlání.
• 100 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214529