4 . L I D S K Á P R Á VA
práv ekonomických a sociálních. Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá a vyhlášená Spojenými národy 10. prosince 1948, zahrnuje jak „stará“, tak „nová“ práva.17 Kdyby každé lidské právo bylo svou povahou absolutně nepodmíněné a nepřipouštělo jako božský atribut žádné omezení, pak by každý konflikt mezi nimi byl zjevně nesmiřitelný. Ale je známo, že tato práva — jako všechno, co je lidské — podléhají různým podmínkám a omezením, alespoň, jak jsme viděli, pokud jde o jejich užívání. Je zcela normální, že různá práva přiznávaná člověku se navzájem omezují a zvláště že ekonomická a sociální práva — práva člověka jako osoby začleněné do života společenství — se nemohou v dějinách realizovat, aniž do jisté míry omezí práva člověka jako jednotlivce. Ale mezi lidmi vznikají rozdíly a nesmiřitelné antagonismy, má-li se určit stupeň omezení a obecněji stupnice hodnot, jíž se řídí konkrétní užívání a organizace různých práv. Střetávají se tu neslučitelné politické filosofie, protože už nejde pouze o uznání různých kategorií lidských práv, ale o princip dynamického sjednocení, podle něhož jsou uváděna do praxe. Jde o naladění, o specifický klíč, na jehož základě se na stejné klaviatuře hraje různá hudba, a to buď v souladu, nebo v nesouladu s lidskou důstojností. Když se vrátíme k úvahám z první části této kapitoly, můžeme si představit, že stoupenci různých typů společnosti — liberálně-individualistického, komunistického nebo personalistického18 — sestaví podobné a možná stejné seznamy práv člověka. Ale nebudou na tento nástroj hrát stejně. Všechno závisí na nejvyšší hodnotě, podle níž budou všechna tato práva uspořádána a vzájemně se budou omezovat. Na základě hierarchie hodnot, kterou přijímáme, určujeme způsob, jímž mají být 17
Důležitost sociálních práv uznávala už po první světové válce Prohlášení práv spojovaná s novými ústavami, jež se tehdy objevily na evropské scéně. Srov. Boris Mirkine-Guetzévitch, Les Nouvelles tendances du droit constitutionnel, kap. III.; Les Constitutions européennes, I, Paris 1951, s. 121n. 18 Srov. naše knihy Du régime temporel et de la liberté, § 10 [OeC V, str. 356 n.] a Humanisme intégral, kap. V [OeC VI, s. 492n.]; [česky: J. Maritain, Integrální humanismus, přel. J. Petr, Řím, Křesťanská akademie 1967, s. 156n.].
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214620