uvelebila v jeho náruči a Brett jí poradil, ať ho chytí kolem krku. Triona si s uspokojením všimla, že Brett pro Ellu není cizí. Nebála se ho, a když začal sestupovat po žebříku dolů z hradeb, těsně se k němu přitiskla. Triona slézala za nimi. „Mami, viděla jsem ducha,“ řekla Ella. „Ve svém pokoji?“ zeptala se Triona. „A byl zlý, nebo hodný?“ „Byl hodný, ale přesto jsem se ho bála. Byla to paní a usmála se na mě. Myslela jsem, že mě chce sníst.“ „Ne, to sis snad nemyslela. Jedině pokud měla velké zuby.“ „Neměla je velké, ale já nemám ráda duchy v pokoji, když mám spát. Myslím, že to není dobré.“ „Takže jsi vylezla z postele a šla jsi mě hledat. Chodila jsi po celém domě v noční košili a bosá, až jsi mě uviděla na hradbách a rozhodla ses, že vylezeš nahoru do té hrozné výšky a povíš mi o duchovi, který se na tebe usmíval. Tak to bylo?“ Triona seskočila z poslední příčky na zem a otočila se k Elle, která si hověla v bezpečí Brettovy náruče. „Ano,“ odpověděla Ella trochu bázlivě. „Říkala jsem si, že bys to chtěla vědět.“ „Vždyť jsi na mě mohla zavolat zdola. Mohla jsi probudit Peggy a ta by tě za mnou přinesla. Mohla jsi požádat kohokoli z lidí, které jsi určitě někde vyčmuchala, aby tě za mnou přivedli. Nemusela jsi chodit sama v noci po hradbách.“ „Ano, to jsem mohla. Asi si zasloužím opravdu velký trest, že?“ „Myslím, že by měl být velký.“ Triona vzala Ellu z Brettovy náruče a nevšímala si humorného zajiskření v jeho očích. „Myslím, že víš, že jsi udělala velice, velice špatnou věc.“ „Ano.“ Ella hleděla na krajkový lem Trioniných šatů a mimoděk si hrála s broží, kterou měla matka připnutou na rameni. „Nebudu muset něco mýt, že ne? Nerada umývám věci.“ „Rozmyslím si to. Teď řekni dobrou noc siru Brettovi, který tě laskavě snesl dolů.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215048
„Dobrou noc, sire Brette. Slibuji, že už nikdy nepolezu nahoru na hradby, když budeš líbat maminku.“ Brett se musel kousnout do rtu, aby nepropukl ve smích. Triona se začervenala tak prudce, že to zaznamenal i v tlumeném světle. Když kráčela s dítětem v náruči do domu, vykoukla Ella přes matčino rameno a odměnila ho úsměvem, který mu prozradil, že je liška podšitá – a asi vždycky bude. Zavrtěl hlavou, otočil se a zjistil, že za ním stojí Brian s rukama zkříženýma na hrudi. „Líbal jsi dívku, která není tvojí dívkou, na hradbách při měsíčku, co?“ pronesl Brian s tak truchlivým obličejem, že se Brett málem rozesmál. „A viděla vás ubohá, malá nevinná dívenka. Nevím, co na to říct.“ „Nic nevychází,“ zavrčel Brett. „A dívenka je možná malá, ale začínám si myslet, že ji nikdo nemůže nazvat nevinnou. Ona je a pravděpodobně vždycky bude pěkný čertík.“ Brian se zasmál. „Viděl jsem, jak se blíží, ale nechytil jsem ji, když začala stoupat po žebříku. Řekl jsem si, že bude bezpečnější zůstat zticha a chytit ji, kdyby padala.“ „Ano, kdybys ji polekal, byla by to chyba.“ „Ta má pro strach uděláno.“ „Nevím, jestli by tohle její matka slyšela ráda.“ „Pravda, odvaha je u tak malého dítěte nebezpečná, ale až vyroste, dobře jí poslouží.“ „To je pravda. A já se domnívám, že tu bloumáš proto, že tě tvá paní ještě stále nepřivítala ve své náruči.“ „Brzy změkne. Chápu, že jsem rozdrásal staré rány, a dokážu být trpělivý. Arianna musí pochopit, že já, třebaže jsem bastard bez srdce, když dojde na Mavis, nejsem jako ten mizera, za kterého se provdala do Francie.“ Brett se zasmál a Brian se ušklíbl. „Dám jí ještě pár dní. Zamiloval jsem se do dívky, která neměla dobré zkušenosti s muži, a věděl jsem, že bude chvíli trvat, než se jí zahojí všechny rány.“ „Smutné. Přál bych si, abychom byli věděli, co se stalo. Vy99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215048
pravili bychom se do Francie a zabili bychom toho parchanta dřív, než by se dozvěděla, že jsme připluli.“ Brett kývl hlavou k sídlu. „Zdejší paní nemá za sebou takové zkušenosti, ale myslím, že její manželství a nepřátelství sira Johna na ní zanechaly následky.“ „Nepochybně. Harcourt s Callumem se vydali hledat stopy mužů z posádky. Myslím, že se brzy dozvíme, co se s nimi stalo.“ „Ti dva stopovat umějí.“ „Jsou velmi dobří a vzhledem k tomu, z jakého klanu stopařů pocházím já, je to pro ně velký kompliment. Jen to Harcourtovi neříkej. Tvůj bratr nepotřebuje, aby někdo přiživoval jeho aroganci.“ „Callum často říká totéž. Takže co uděláš s tou dívkou?“ Brett se rozhlédl po nádvoří a uvědomil si, co všechno je na Banuiltu dobré. Cítil se zde pohodlně, byl tu vítaný a potřebný. Ačkoli se zařekl, že se nikdy neožení kvůli pozemkům nebo penězům, tady by se dokázal usadit a být tu spokojený. Trionini lidé se s ním chodili příležitostně radit, přijímali ho jako člověka, který umí poradit a dělá to rád. Líbila se mu okolní krajina i zdejší lidé a považoval Banuilt za klidné místo k životu. Čím déle tady zůstane, tím hůř se mu bude odjíždět. Kdyby se však rozhodl s Trionou zůstat, musel by ji ujistit, že je zde kvůli ní, a ne kvůli Banuiltu. Jak její manžel, tak sir John se zajímali více o Banuilt než o ni. Takové zkušenosti mohou v ženě snadno vzbudit pochybnosti o kterémkoli muži, jenž jí naznačuje, že po ní touží. A protože on neměl pozemky, jen poloprázdný měšec, nevěděl, jak by ji mohl přesvědčit, že nehledá majetek. Věděl, že v mnoha věcech mu Triona věří, ale také chápal, že staré rány v ní mohou vzbudit váhavost. Pokud by jí nabídl manželství, věřit by mu nemusela. Kdyby měl srovnatelný majetek, panství nebo peníze, pak by bylo všechno jednodušší. Ale nic z toho v brzké době nezíská. Existují způsoby, jak přijít k majetku, ale k tomu je potřeba čas. Nebylo by hezké, kdyby ji opustil ve snaze získat bohatství a ne100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215048