Proč cítím to, co ty
jiného člověka je mezi lidmi znalými zásad psychoterapie skoro něco jako zločin. Nikdo menší než skvělý švýcarský párový terapeut a autor řady knih Jürg Willi při každé příležitosti zdůrazňuje, že v každém milostném vztahu vždy musí existovat také projekce. Z neurobiologického hlediska je třeba tento názor plně podpořit. V tomto dilematu nám nezbývá nic jiného než si v zajetí milostného vztahu nepřestávat uvědomovat vlastní schémata. Umění milovat zde spočívá v tom, že se zamyslíme, když partner nebo partnerka řeknou, že mají pocit, že je nechápeme správně, a netrvat na tom, že druhému člověku rozumíme lépe než on sám sobě. Jistě: Může se určitě někdy stát, že partner rozumí partnerovi lépe než on sám sobě. Ale nemusí to tak být – a většinou to tak ani není. Partneři v lásce najdou opět sami sebe vždy v okamžiku, kdy se obrazy, které si o sobě vzájemně vytvořili, neshodují. Na své hranice zde může narazit jak intuice, tak reflektující analýza. Jediné, co oběma partnerům nyní může pomoci, je rozhovor, to znamená explicitní komunikace o tom, co oba intuitivně cítí. „Pravda“, kterou chtějí najít, není na jedné nebo na druhé straně, často ani částečně. Pravda se skrývá v tom, co Martin Buber označil jako „dialogický princip“. Je to pravda, kterou musí hledat a objevit společně. Je k tomu třeba, aby si oba partneři nechali otevřené možnosti, aby na druhém – a sami na sobě – mohli objevit ještě něco, co zatím neznali.
Změny v lásce a porušení rovnováhy I tak báječná droga, jakou je láska, má svá „rizika a vedlejší účinky“. Silné zrcadlení, k němuž v lásce dochází, má za následek 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215807