„Vždycky nás tady nechával koukat,“ řekne Vega a ukáže vedle dveří na fotku toho postaršího muže, který drží dres s nápisem „Tutovka“. Na jiné fotce hned vedle stojí stejný muž u náklaďáku a má na sobě bílou bundu s nápisem „FC Borg“ na jedné kapse a „Trenér“ na druhé. Bunda by potřebovala vyprat, povšimne si Britt-Marie. V téhle vesnici snad nikdy neslyšeli o jedlé sodě. „O tom mě nikdo neinformoval. Budete muset kontaktovat toho pána,“ řekne Britt-Marie. Následné ticho odsaje ze vzduchu všechen kyslík. „Je mrtvej,“ sdělí po chvíli Vega svým botám. Britt-Marie se zadívá na muže na fotografii. Pak na své ruce. „To je… ha. To je mi líto. Ale mně to za vinu klást nemůžete,“ řekne. Vega na ni nenávistně pohlédne. Pak šťouchne Omara do boku a zavrčí: „Pojď, Omare, padáme. Ser na ni.“ Vega už je otočená a odchází, když vtom si Britt-Marie povšimne, že opodál čekají ostatní děti, dohromady tři. Všem je kolem třinácti. Jedno má zrzavé vlasy, druhé černé vlasy a třetí vysokou hladinu cholesterolu. Ne že by Britt-Marie měla předsudky, to ne, ale v jejich pohledech jako by cítila mírnou výčitku. Tenhle pocit Britt-Marie nemá ráda. V pizzerii se svítí. Oknem je vidět, že se tam nachází mini málně jedna televize. „Smím se zeptat, proč se na ten fotbal nejdete dívat do té pizzerie nebo servisu nebo co to vlastně je, když je to pro vás tak důležité?“ zeptá se Britt-Marie velmi zdvořile a ani trochu konfrontačně. Omar odkopne míč přes parkoviště a tiše řekne:
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216062