Kapitola pátá
Nejdřív jsem odemkl vlkovi a pak teprve sobě. Vlk se vnořil do tmy hotelového pokoje, otočil se a tlamou dveře zabouchl. Vzápětí jsem zaslechl vlhký praskavý zvuk – jako by někdo trhal na kusy pruh mokré látky. Vlkodlak se začal měnit zpátky v člověka. Já taky vstoupil dovnitř, rozsvítil jsem a zamkl za sebou. Střelce I, z něhož ještě stále vanula slabá vůně střelného prachu, jsem postavil do kouta. Pak jsem si stáhl zkrvavené tričko a hodil ho do koše na odpadky. Pohlédl jsem do zrcadla. Jsem já to ale Adonis! Rameno mám celé od zaschlé krve a v místech, kde tělo zasáhly kulky, je vidět děsivá rána. Ale to nic. Hlavní bylo průstřel hned na místě pořádně zatáhnout. Teď k tomu přiložíme Avicennu a do rána nebude po nějakých šrámech ani stopy. V případě nás kouzelníků střelné zranění nestojí za řeč. To si prostě promnete – a je to. Závěsy na oknech jsem ale přece jen zatáhl a lustr zhasl. Protože kdybych dostal kulku do hlavy, tak mi žádná magie nepomůže. A pak už jsem stál pod sprchou, oplachoval ze sebe krev i pot, jen tak si pod horkými pramínky vody hověl a zároveň se pokoušel uspořádat do souvislostí věci, které spolu na první pohled nesouvisely. Takže: Skotské podzemí je jistá anomální zóna, skrz kterou se Síla z našeho světa přelévá někam jinam… Ale kam? Zřejmě do spodních vrstev šera, jinak to být nemůže. Studenta Víťu zabil upír. A proč? Protože ho Víťa zahlédl v zrcadlovém labyrintu a poznal ho. A upír naprosto nutně potřeboval dál uchovat své inkognito. V tomhle bodě bychom tedy měli taky jasno. Jegora do Edinburghu přizvali jako potenciálního zrcadlového mága. A to mága, který bude stát na straně Noční 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218502