Jack zalovil v Rickyho kapse a nahmatal vibrující tele fon. „Mělo by tam být napsané, kdo volá.“ Jack se podíval na displej. Žaludek se mu obrátil naruby. „Je to tvůj otec.“ „Do prdele. Kolik je?“ „Pár minut po desáté. Kam jsi měl dnes večer jít?“ „Do kina.“ „Takže bys teď byl tak v půlce filmu. Proč ti volá?“ „Určitě už našel vzkaz. Nezvedej to.“ „Neboj, to jsem neměl v plánu.“ Napjatě čekali, dokud na ně rapper Lil Jon nepřestal vyřvávat turn down for what. Ticho v autě se pak ještě prohloubilo a všichni čekali na tón oznamující novou hlasovou zprávu od Rickyho otce. Dorazila zhruba po třiceti nekonečných vteřinách. Ricky vytrhl dědečkovi telefon z ruky. Chvíli střídavě hleděl do mobilu a na vozovku, dokud nenastavil přehrávání záznamu z reproduktoru. Malcolmův hlas se třásl vzteky. „Ricky, ty blbej idiote! Co si myslíš, že děláš? Jak ses mohl nechat od toho starýho magora přemluvit k takové hňupovině?“ Jack se naježil. Rickyho otec se téměř neznatelně snažil ovládnout svůj dech. „Ale to je v pořádku, synu. Tobě to za vinu nedávám. Za tohle někdo ještě pořádně zaplatí, a ten někdo bude tvůj děda.“ „Vidíš?“ pronesl Jack a podíval se na svého vnuka. „Říkal jsem ti, že všechno dají za vinu mně.“ Ricky viditelně zbledl, ale nespouštěl oči ze silnice. „Zaslouženě. Je to jenom tvoje vina.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219200