„Radostné očekávání,“ pokračoval, „skvěle napomáhá správnému trávení. Sám sebe označuji za radostného strávníka.“ „Nezdá se mi,“ opáčil jsem, „že byste byl něčím jiným. Mluvíte jako pulec. Copak vás v životě nezajímá nic jiného? Co takhle domov, vlastenectví a Shakespeare – všechny tyto věci? Proč tomu nedopřát pořádné jídlo, a na hodinku na dvě to utišit, dopřát si volnost myslet na něco jiného.“ „Jak můžete na něco myslet,“ namítl, „když máte v nepořádku žaludek?“ „Jak můžete na něco myslet,“ namítl jsem, „když vám veškerý čas zabere nutnost udržovat ho v pořádku? Vy nejste člověk; vy jste ošetřovatel vlastního žaludku.“ Oba jsme se začínali rozpalovat, zapomínali jsme na svou přirozenou kultivovanost. „Nedopřejete si ani jedno odpoledne za týden. Uznávám, že jste přiměřeně zdravý. To jsou i trestanci v Portlandu. Ti zažívacími potížemi nikdy netrpí. Kdysi jsem znal lékaře, který svému pacientovi předepsal dva roky nepodmíněně jakožto jediný způsob, u něhož se dalo očekávat, že mu přinese trvalý prospěch. Vaše břicho vám nedovolí kouřit. Nedovolí vám pít – nemyslím, když máte žízeň. Dovolí vám sklenici minerální vody s projímavým účinkem ve chvílích, kdy o ni nestojíte; pokud by tedy mohl vůbec nastat okamžik, kdy byste o ni stál. Jste připravený o přírodní potraviny a jste nucený žít z předem připraveného jídla, jako byste byl nějaká výstavní slepice. Do postele vás to žene v jedenáct a oblékáte se do hygienických svršků, které ani nepředstírají, že vám padnou. Toto je přímo ukázkový život pod pantoflem! I ten nejmírnější manžel na světě by vzal nohy na ramena nebo se šel utopit, než aby musel strávit zbytek života připoutaný k vašemu žaludku.“ „Posmívat se je tak snadné,“ řekl. „Já se neposmívám,“ ubezpečil jsem ho, „já s vámi sympatizuji.“
(98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219233