KNIHY&Info
22/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Nezmar Oni a já Špinavá hra Jiří Černý …na bílém 3
ČERNÝ KŮŇ Jak udělat revoluci NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Jóna Kalmana Stefánssona HORKÉ INFO Nesbø na Bernard Festu
Černá hra JOZEF KARIKA Jozef Karika je podle odborníků slovenský experimentální spisovatel a publicista. Jeho Černá hra se ale netýká ani experimentů, ani publicistického zpracování. Jde o syrový pohled, jakým se ve svých začátcích mohl pochlubit třeba Vladimír Páral. A druhou půlku, jakou si z knihy odnášíme, dopsal Radek John. Obě esa ve svých oborech a spisovatelé, jejichž tvorba má přesah dodnes. Kariku možná postihne stejný osud. Kniha, která prakticky mapuje snad desetiletí na obě strany od oné takzvané Sametové revoluce, snímá brilantní kamerou spisovatele osudy hned několik lidí. Těm se nemusíme věnovat konkrétně, ale bude potřebné popsat jejich charaktery a vývoj. Karika v tomto duchu přistoupil k látce zcela bez patosu, ironie, sarkasmu, ale s dostatečným nadhledem a odstupem. Zprvu tedy vidíme starého důstojníka, snad v hodnosti podplukovníka, agenta tajné služby Československa. A právě v prvních padesáti stranách se odkryjí všechny karty, bravurně dobrané na poslední straně. Pojďme zkrátit děj. Agent udává, hledá důvěrníky, rozšiřuje svou síť. Přichází k jednomu z nich, agilnímu, čestnému (po vzoru soudruhů), bez větších škraloupů. A tento mluví, mluví a je rád, že se něco děje. Pak jde onen starší muž za člověkem, z jehož očí srší vzdor. Zlost, naštvanost, chceme-li. A ten ho pošle do píči. Doslova a do písmene. Starší agent nerozumí, ale má dostatek zkušeností na to, aby odešel, aniž by popřál štěstí. Střih. Jak se píše v anotaci: …z obyčejných
lidí, kteří se snaží vyšvihnout, stávají výpalníci, drogoví dealeři, překupníci zbraní, zločinci v bílých límečcích nebo první mafiánští bossové. Do temné spirály chtě nechtě vtahují i své nejbližší, manželky i děti. Zatímco někteří získávají čím dál větší moc, jiní kráčejí k předčasnému konci.“ A další střih. Revoluce je za námi, Mrázek vekslák se stal podnikatelem, Bony a klid pořád táhnou a z důstojníka tajné služby se stal důležitý člen nového systému: kapitalismu. A situace se umě opakuje. Znovu starý agent, znovu agilní muž a znovu ten, který ho kdysi poslal do píči. Jenomže v tuto chvíli má dříve zmíněná karta jiný nádech. Z nepřátel se stanou „přátelé“, a kde kdysi existovaly mantinely, je volná ruka trhu. Dost k ději, musíte si tuto porevoluční odyseu přečíst sami. Nám se nadto, jak dobrý a zajímavý je děj, líbil vztah autora k postavám. Že vlastně tím nejpozitivnějším (nejde o činy, ale věrnost svému přesvědčení) zůstane právě onen estébák, nakonec umírající v agonii a zapomnění právě s člověkem, jehož život držel v rukách, je výborné vyústění vývoje. Děj jako takový je něco jiného a v tomto ohledu pouze pomáhá k dynamice a formování postav zúčastněných. Karikův román je velkolepě pojaté dílo, které strojovitě a precizně postupuje kupředu. Autorovi se i přes nízký věk (37) podařilo zpracovat dobu, jakou nemohl prožít jinak než z vyprávění, vlastně na výbornou. Jde mu popis, věříte jeho dialogům, postavy jsou natolik plastické, že je lze rovnou přesunout na filmové plátno a závěr? Prostě jako život. Zdeněk Svoboda, Krajské listy
Z NOVINEK Nezmar
Špinavá hra
„Autobiografické není na mém prak ticky nic. Je to fikce. Baví mě hovořit o utopiích, o lidech, kteří nezůstávají jenom ve svém osobním a rodinném světě, ale chtějí svět změnit. Právě otáz ka, jestli jako obyčejní občané můžeme změnit svět, je to, co mě zajímá.“ To řekl autor při jednom ze svých četných rozhovorů při návštěvě Česka. Ve své nové knize vysílá spisovatel svého hrdinu Toma Larche do Indie, kde má pátrat po ztraceném synovi jednoho boháče. Tom sice do osmi let, díky své indické matce, žil v Dillí, ale bude mu to něco platné?
Někteří lidé si pletou sport s dojnou krá vou. Čím větší peníze se kolem točí, tím větší je pokušení. Znáte to: Ivánku, kama ráde, pošli nějaké kapříky, protože sám se ten fotbal, ty vole, neudělá, že jo! Fotbaloví bafuňáři se činí nejen u nás, ale i ve světo vém měřítku. Britský investigativní novi nář je ten, který způsobil svými objevy asi největší funkcionářské fotbalové zemětřesení za 100 let. Vyšetřování pak vedlo k zatčení několika členů výkonné ho výboru FIFA a rezignaci prezidenta Seppa Blattera. Pro tragické poměry v českém fotbalu si nelze než přát, aby se nějaký český Jennings našel co nejdřív taky u nás.
Jean Michel Guenassia
Andrew Jennings
Oni a já
Jiří Černý …na bílém 3
Humor už byl tomuto britskému spi sovateli vsunut přímo do kolébky. Jen si to představte – rodiče se kamarádí s maďarským generálem Klapkou a na jeho počest vám dají před příjmení jeho jméno. A když je příjmení Jerome, proč by nemohlo být takové i křestní jméno. Autorovi slavných Tří mužů ve člunu (víte, že první překlad této knihy má na svědomí protektorátní prezident Emil Hácha?) teď vychází do češtiny poprvé přeložený román o trampotách otce, který se s dětmi stěhuje na venkov a rekonstruuje tam nemovitost. V knize najdete také poslední knižní ilustrace Adolfa Borna, dvorního spoluautora většiny českých vydání.
Když vycházejí sebrané spisy spisova telům a básníkům, proč by nemohly vyjít i hudebnímu novináři? Zvlášť takovému, který celý žánr moderní hudební publicistiky u nás vlastně vykolíkoval a dal mu nějaký základ ní tvar a parametry. Víc jak padesát let psaní o moderní i operní hudbě logicky udělalo z Jiřího Černého doyena referování o hudbě. Z plánovaných pěti svazků vychází teď třetí, pokrývající letopočty 1980–1989. Pamětníci se tu mohou ve stroji času propadnout do předlistopado vých hudebních měsíčníků Melodie a Gramorevue. Psaní o hudbě bylo tenkrát nejen kulturním, ale často i politickým činem.
Jerome K. Jerome
Jiří Černý
Černý kůň
Jak udělat revoluci, Naděžda Tolokonnikovová
Naděžda Tolokonnikovová se narodila v roce 1989. Narodila se dokonce v listopadu, což je, jak známo měsíc, k revolucím vyhrazený. Jako členka nejrůznějších aktivistických skupin protestuje už od roku 2007 proti ruským způsobům vládnutí. Za odzpívání punkové modlitby v moskevské katedrále Krista Spasitele byla v roce 2012 odsouzena na dva roky do trestanecké kolonie za výtržnictví. Určitě bude právě teď a právě tady, v současných českých poměrech, zajímavé začíst se do aktivistické knihy, kde se kolážovitě mísí hesla se vzpomínkami na nejrůznější performance, policejní perzekuci a pobyt v trestaneckém táboře IK-14 v Mordvinsku. Člověk musí při četbě této knihy stále myslet na situaci v současném Rusku. Představte si, že nezůstanete potichu, ale naopak děláte akce typu „Mrdáme za Medvíka, dědice trůnu (v době, kdy si Putin s Medvěděvem předali na nejnutnější čas funkce, souložilo několik párů v jedné z místností muzea, aby tak naplnili Medvěděvovu výzvu k vyšší ruské reprodukci) nebo v současnosti, po propuštění z vězení, jste aktivní v občanském sdružení Zóna práva, které má za cíl právní, psychologickou a informační podporu vězňů v Rusku. A to vše děláte jak proti moci, tak proti většině Rusů, kteří vás považují za běhnu, hysterku, příživnici, feministku, kriminálnici a zcela nezodpovědnou osobu, která přestože má dítě, vůbec se tak nechová.
NĚKOLIK OTÁZEK PRO...
...JÓNA KALMANA STEFÁNSSONA Vzpomínáte si na první povídku, kterou jste napsal? Kolik vám bylo? O čem byla? Na svoji první povídku si vzpomínám velmi dobře. Ne na to, o čem byla, ale můžu říct, že psaní tohoto příběhu otevřelo něco v mém nitru. Bylo mi tak 21, 22 let, byl jsem ještě na střední (na Islandu začnete chodit na střední školu většinou, když je vám 16 let a jste tam do dvacítky), kam jsem nastoupil až v devatenácti s tím, že chci být astronomem. Vždycky jsem hodně četl, ale psát jsem nezkoušel. Až nám jednoho zimního dne učitel islandštiny zadal napsat povídku. Byl to jen domácí úkol, nic zvláštního. Ale jen co jsem začal, něco se ve mně stalo. Něco se otevřelo. Bylo to, jako bych poprvé spatřil sebe samého. Samozřejmě, vždycky jsem v nitru cítil něco, co tam bylo zdánlivě zamknuté a někdy mi to posílalo jakési zvláštní signály, kterým jsem nerozuměl. Až do toho večera. Velmi dobře si pamatuji, jak dobře jsem se cítil, a jak se mi najednou všechno zdálo jasné, lidé, společnost, život... A myslím, že právě od toho momentu píšu...Nejdřív to byla poezie. Viděl jsem sám sebe jako básníka. Publikoval jsem tři básnické sbírky. Až pak jsem si sedl a napsal román – a ještě stále sedím a píšu. Islandský jazyk je jeden z deseti nejstarších na světě. A není velmi rozšířený. Zajímavé je, že islandština má např. mnoho výrazů pro „vítr“. Popisují se rozličné islandské druhy větru. Víte, kolik jich je? Máte nějaký oblíbený? Máme mnoho slov pro „vítr“ i „sníh“. Island je ostrov uprostřed Atlantického oceánu, je tu velmi větrno. Počasí nás Islanďany v mnoha ohledech tvarovalo víc než jiné národy. Počasí není něco, o čem se jen mluví, ale hlavně něco, co po celou dobu na vlastní kůži zažíváme. O mnoho důležitější bylo v minulosti, kdy nás přírodní síly mohly lehko zabít. Vyrovnat se s počasím, to byl boj na život a na smrt. A myslím, že se instinktivně snažíme vyjádřit to, co nás ohrožuje nebo co má na nás největší vliv, abychom to pochopili, ale i v marné naději, že to tak budeme moct ovládat. A to je starobylá víra, že beze slov není možné nic a s nimi všechno Dokonce i Bůh musel podle Bible při stvoření vesmíru použít slova. Bůh řekl, ať je světlo a světlo začalo svítit. Takže beze slov by Bůh ještě stál přebýval ve tmě...
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
Vystřídal jste několik zaměstnání, kromě jiného jste pracoval v továrně na zpracování ryb. Kde se vám líbilo nejvíc a proč? Ano, ryby, ale i jatka, stavebnictví, zemědělství... Když mi bylo patnáct, odešel jsem na ři roky ze školy. Nevěděl jsem, co si počít se životem a tak jsem začal pracovat. Nedá se říct, že by se mi práce sama o sobě nějak zvlášť líbila, ale často jsem měl štěstí na spolupracovníky. Dobrý spolupracovník může být důležitější než práce samotná. Hlavně, když jste mladý. Ale nejzvláštnější práce, kterou jsem dělal, bylo být policajtem. To se stalo v létě 1986 a já sloužil v oblasti, kde se nachází mezinárodní letiště i základna americké armády. Vzal jsem tu práci, protože byla založená na klidných nočních směnách. Mohl jsem tam jen sedět a číst. Bylo mi dvacet tři a byla to moje první práce, kde jsem nemusel těžce fyzicky dřít. Kouzelné léto! Ale v uniformě jsem vypadal fakt směšně! Jedním ze světoznámých Islanďanů je Jón Gnarr, umělec, který se stal politikem. Dokážete si představit, že byste se do politiky zapojil i vy? Ne, nikdy, to není moje parketa. Ale někdy píšu o politice (i o jiných společensky diskutovaných věcech) články do novin. Dělám to už pár let. Neříkám, že to musí být součástí role spisovatele, ale jestli něco takového mají v sobě, touhu a schopnost být součástí veřejné diskuze, pak by to dělat měli. Spisovatelé, jako většina umělců, mají v jistém smyslu outsiderský názor na společnost, vědí, jak slova brousit, řezat a krájet – a to nám může umožnit vidět věci v novém světle. A podle mého názoru je lepší, pokud při tom nejsou součástí nějaké politické strany. Spisovatelé by měli být volní jako ptáci – a mít ptačí rozhled. Ukázka z rozhovoru pro slovenský čtenářský občasník Čo čítať?
JÓN KALMAN STEFÁNSSON (1963) Jeden z několika světoznámých islandských spisovatelů, autor několika básnických sbírek a 11 románů. Česky zatím vyšlo Letní světlo, a pak přijde noc (2009), Ráj a peklo (2012), Smutek andělů (2014). Slovensky mu právě vychází kniha Ryby nemajú nohy (2016). Autor pobýval minulý týden v ČR.
&…&
&
Cena Revolver Revue bude letos udělena in memoriam kritikovi Janu Lopatkovi, který žil v letech 1940 až 1993 a byl významnou osobností nezávislého českého kulturního života. Ocenění bude předáno 9. června coby završení konferen ce věnované Lopatkovu dílu a osobnosti. Cenu Revolver Revue každoročně udílí stejnojmenný někdejší samizdatový časopis výraznému představiteli kulturního života, kdysi často půso bícímu navzdory totalitnímu režimu.
&
V českém překladu vychází knižní bestseller Ready Player One – Hra začíná, jehož filmovou adaptaci chystá na rok 2018 Steven Spielberg. Autor Ernest Cline děj úspěšného románu umístil do roku 2045, slavný režisér tak naváže na své sci-fi filmy Blízká setkání třetího druhu, E. T. – Mimozemšťan nebo A. I. Umělá inteligence. Dobrodružný thriller ze světa virtuální reality a počítačových her se odehrává v depresivní budoucnos ti, kdy se svět ocitá v hluboké krizi.
1 ZPOVĚDI ŽEN
Bábovky Radka Třeštíková
2 POZVI STÁŘÍ DÁL
Stařec na čekané Miloš Hoznauer
&
Měsíc autorského čtení proběhne letos od 1. 7. do 4. 8. Program bude denně v Brně, Wrocławi, Ostravě, Košicích a Lvově. Hlavním hostem jsou letos spisovatelé a básnici ze Špa nělska a Katalánska. Cizozemce doplní naši autoři z CZ a Slo venska – mimo jiné třeba Anna Bolavá, vítězka letošní Litery nebo Jan Novák se svým Zátopkem. Celý bohatý program na www. autorskecteni.cz
&
V Knihovně Václava Havla uvede v pondělí 6. června od 19 hodin český překlad své knihy Jak udělat revoluci členka Pussy Riot Naděžda Tolokonnikovová (1989). Třeskutý spis představí Marianna Placáková, překladatel Milan Dvořák, politický komentátor Libor Dvořák, Roman Týc a Michael Kocáb. Jde o obdivuhodné svědectví i manifest, s energií v každé větě.
Horké info
3 PŘÍPAD DETEKTIVA ENZA
Kritik Peter May
Letošní – a tradiční – hudební festival Bernard Fest se koná v Humpolci od 16. do 18. června. 22. ročník v sobě ale ukrývá jednu extra událost pro milovníky severské krimi. A je to vlastně pivovarnickou hantýrkou rovnou tuplák. Do Humpolce přijede Jo Nesbø! Ano zní to jako vtip, ale není. Autogramiáda Jo Nesba (1960), proběhne v páteční podvečer 17. 6. v prostorách Rodinného pivovaru Bernard. Hvězda severské krimi, bývalý fotbalista, finanční analytik a hudebník se dnes naplno věnuje literární tvorbě. Kam přijde, všude způsobí pozdvižení, protože po světě dnes existuje na 25 miliónů jeho prodaných knih a to už je pořádný fanouškovský zástup. Proč se tedy světová superstar harcuje do Humpolce? Možná že ještě nikdy nebyl pozván na pivní festival, což by mohlo Seveřana vždycky lákat, ale hlavně – Jo Nesbø, zahraje v sobotu na Bernard Festu se svojí skupinou Di Derre. Takže si natáhne kytarový popruh a stoupne si k mikrofonu a zazpívá pár písní. Žádná angličtina, pěkně v norštině. K vidění tak bude Nesbø zpěvák svých textů, které patrně nejsou zveršovanými krimi příběhy. A co Nesbøva kapela hraje? Elektrické písničkářství to je – od pop/country až k baladám. Z dostupných videí na youtube je vidět, že ho to baví velmi.