tiky, dokonce se zdá, že satanistické. Svědkyně mi taky řekla, že prováděli zvířecí oběti a že se jednu chvíli rýsovala možnost provádět to s lidmi, konkrétně s dětmi, s novorozeňaty. Svědkyně přestala na schůzky docházet a byla některými členy pronásledována. Není si jista, jak dlouho schůzky trvaly, ačkoli všechno nasvědčuje tomu, že se sekta rozpadla. Jak jsem řekla, nevěřím, že tu holčičku zabil nějaký zlý duch. Je jasné, že to byl její otec, ale úsilí, jaké vynaložil, aby dostal její mrtvolu, spolu s tím, co nám vykládal Sarasola, a s informací, kterou mají všichni evropští policisté a která ukazuje na rozmnožení sekt a podobných uskupení, to všechno nás nutí ověřit si, zda počty úmrtí odpovídají normálu. Ráda bych, abys mi poskytl všechny možné údaje o tom syndromu a úmrtí v porovnání s jinými oblastmi a zeměmi.“ „Myslíte, že tohle se mohlo stát i s mrtvolou vaší sestry?“ „To nevím, Jonane, ale když jsem viděla fotografii té prázdné rakvičky, pocit déjà vu ve mně vyvolal jistotu, že jde o stejný modus operandi. Neříkám, že máme stopu, momentálně je to jen tušení, podnět, který možná k ničemu nepovede. Podělíme se o fakta s kolegy, ale než tohle naneseme, počkáme, co zjistíš.“ Právě se chystala vejít do domu, když jí zazvonil telefon. Na displeji bylo neznámé číslo. „Inspektorka Salazarová,“ ohlásila se. „Dobrý večer, paní inspektorko. Už je v Baztánu večer?“ Poznala chraptivý hlas na druhé straně linky, přestože to vypadalo, že mluví skoro šeptem. „Aloisie! Ale tohle číslo…?“ „Je to spolehlivé číslo, ale i tak mi nesmíte volat, zavolám vám, když mě budete potřebovat.“ Nezeptala se, jak se on dozví, kdy ho potřebuje. Jejich vztah vždycky fungoval takovým způsobem. V následujících minu99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221925
tách se vydala pěšky pryč od domova a vyložila Dupreemu všechno, co věděla o případu, řekla mu o podezření, že její matka možná žije, o mrtvé holčičce, která měla být odevzdána, o reakci Eleny Ochoové, o vzkazu Berasateguiho a jeho podivném způsobu sebevraždy… O zvláštním páchnoucím zbytku slin podobném slinám tisíciletého ještěra, který žije jen na vzdáleném ostrově Komodo…“ Poslouchal ji mlčky, a když skončila, zeptal se: „Máte před sebou komplikovanou skládačku, ale kvůli tomu jste mi nevolala… Co se chcete zeptat?“ „Stará prababička té holčičky mi řekla, že démon zvaný Inguma se dostal dovnitř škvírou, sednul si malé na prsa a vysál jí vzduch z plic. Řekla mi, že démon už přišel i jindy a při každé příležitosti si odnesl spousty dětí. Otec Sarasola mi vysvětlil, že to je zlý duch vyskytující se v mnoha kulturách: v sumerské, v africké, v kultuře etnika Hmong a mezi jinými i ve staré temné mytologii Baztánu.“ Na druhém konci linky slyšela vyčerpané oddechování agenta Dupreeho. A pak nic, ticho. „Aloisie, jste tam?“ „Teď už nemůžu mluvit. Ještě nevím jak, ale v nejbližších dnech vám něco pošlu. Musím zavěsit.“ Ve sluchátku bylo slyšet signál přerušeného spojení.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221925
15 Ros Salazarová už nekouřila, přestože začala v šestnácti letech a kouřila do chvíle, kdy se rozhodla, že by se chtěla stát matkou. Mateřství podle všeho pro ni nebylo a od doby, kdy se odloučila od Freddyho, si jen několikrát vyhodila z kopýtka v baru, což nestálo ani za zmínku. Možnost, že se v Elizondu seznámí s novým mužem, nebyla příliš vysoká, a i když dál myslela na to, že by chtěla být matkou, dokonce čím dál tím častěji, nevypadalo to, že by to v jejím případě bylo spojeno s přítomností nějakého muže po boku. Přesto nezačala znovu kouřit, alespoň ne tabák. Ale občas, pozdě, když teta už šla spát, si ubalila jointa a pod záminkou procházky na čerstvém vzduchu došla až do pekárny, posadila se v kanceláři a v klidu si ho vykouřila a vychutnávala potěšení z toho, že je její majitelka a že je konečně sama po práci ve vlastním podniku, který je už pro veřejnost zavřený. Překvapilo ji, když uviděla rozsvícená světla, a hned si pomyslela, že je Ernesto, mistr, zapomněl zhasnout, když zavíral. Když otevřela dveře skladu, uviděla, že je rozsvícené i světlo v kanceláři. Vytáhla mobil, vyťukala 112, ale neaktivovala hovor, a zvolala: „Kdo je tam? Volám policii!“ Rychlý pohyb předmětů, náraz, tření. Zmáčkla tlačítko volání, když odpověděl Flořin hlas. „To jsem já, Ros.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221925