je ta hlavní. Se syndromem podvodníka jsou spojovány zkušenosti z raného dětství, ale také rodinná dynamika, společenské očekávání, předsudky, osobnost, zkušenosti ze školy i z práce.15 Neznamená to, že někteří lidé nejsou náchylnější než jiní. Bylo zjištěno, že určité vlastnosti a zkušenosti jdou s pocitem podvodníka ruku v ruce.16 Mezi lidmi trpícími tímto syndromem se často vyskytuje perfekcionismus a tréma, ale také nízké sebevědomí a obava, že člověk nemá kontrolu nad prostředím. Se syndromem souvisí neuróza, nízké sebevědomí a introverze. Jedním z nejčastějších faktorů je strach z neúspěchu, který je uváděn jako základní problém v mnoha studiích.17 Kdo se nezdaru bojí nejvíce? Lidé, kteří něčeho dosáhli – kteří v žádném případě nejsou podvodníci. Jednoho dne jsem dostala e-mail od muže jménem David, který působí na univerzitě jako kvestor. Napsal mi: Syndromem podvodníka jsem trpěl od doby, kdy jsem studoval na vysoké škole. Jako by mi svět říkal, že jsem na 90. percentilu, ale já vím, že jsem jenom na padesátém. Nad svým pracovním stolem v kanceláři mám několik diplomů a vyznamenání. A pokaždé, když jsem dostal nějaké další, pomyslel jsem si: „Do háje! Teď si všichni myslí, že jsem 92. percentil! Budou strašně naštvaní, až zjistí, že jsem jenom padesátý.“ Diplomy vůbec nezlepšily moje sebevědomí, jenom prohloubily rozdíl mezi tím, jak jsem se cítil a co si mysleli „oni“.
Jak je to možné? Copak konkrétní úspěchy – ocenění za dobré výsledky, vysokoškolské diplomy, velmi dobré pracovní postavení – nemohly Davidův syndrom „vyléčit“? Dosáhne-li člověk něčeho výjimečného, nemělo by ho to zbavit provinilého pocitu, že je podvodník? Jak mohou lidé jako Denzel Washington, Tina Feyová, Maya Angelouová a Mahátma Gándhí trpět obavami, že jsou podvodníci? Neil Gaiman napsal mnoho úspěšných knih, povídek a komiksů – třeba Sandman, Koralína, Anansiho chlapci, Američtí bohové a Oceán na konci uličky – a je autorem více než desítky filmových 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222700