Další osudy Popelky po svatbě Karkulka: „Já vím, vlku.“ Bere jehlu a niť a šije Vlkovi ránu. „Bude to dobré!“ Vlk: „Pojď, ukážu ti les.“ Karkulka: „Tak jo, podej packu.“ Odcházejí spolu, s lahví dobrého portského v košíčku.
94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225082
Inanna a Ereškigal – O dobrém a špatném Barbora: „O tomto mýtu existuje několik verzí. A tak budu mluvit jen o tom, co se mi jeví jako důležité a s čím jsem sama spojená. Inanna byla sumerská bohyně nebes, lásky a plodnosti, nádherná, zářící. Existují různé verze, proč musí sestoupit do podsvětí, kde vládne její sestra Ereškigal. Někdo říká, že to bylo kvůli pohřbu muže Ereškigal. Před tím, než Inanna nastoupí svoji cestu, zadá své společnici Ninšubur, aby po třech dnech, pokud se nevrátí, našla pro ni u ostatních bohů pomoc. Při vstupu do podsvětí musí Inanna na každé ze sedmi bran odevzdat své atributy moci – korunu, své šperky a šaty. Nakonec stojí nahá a pokořená před Ereškigal, ale ta ji zabije a pověsí ji na kůl. Po třech dnech jde tedy Ninšubur prosit bohy o pomoc, ale pomůže jen jeden, Enkil. Ten stvoří dvě bezpohlavní osoby, které proklouznou jako plačky do podsvětí a zde truchlí spolu s Ereškigal. Ta jim za odměnu nabízí nějaké dary, ale oni si vyprosí tělo Inanny. S ní se vrací zpátky na zem, ale zákony podsvětí vyžadují, aby za kohokoliv, kdo opustí podsvětní říši, byla poskytnuta náhrada. Inanna se tedy vydá do svého království, kde její muž, bůh obilí a pastýřů Dumuzi, namísto aby truchlil, sedí na jejím trůnu a užívá si moci. Nato ho Inanna obětuje a pošle ho do podsvětí místo sebe.“ Stavíme konstelaci s následujícími zástupci: Inanna, Ereškigal, Ninšubur, Plačky, Enkil, Dumuzi a na požádání Barbory vybíráme také zástupce pro „Klenoty“, tedy insignie moci, kterou Inanna odkládá při své cestě do podsvětí. Poměrně brzy po začátku stavíme do konstelace ještě manžela Ereškigal (Manžel), který (údajně) 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225082
Další osudy Popelky po svatbě umírá a na jehož pohřeb Inanna přichází, a později ještě Matku obou sester, Inanny a Ereškigal. Před námi se rozvíjí velice složitý, mnohoznačný a těžko uchopitelný obraz. Inanna se skutečně přibližuje Ereškigal, ta se ale schovává za svého Manžela a zajímají ji jen Klenoty, tedy moc. Její Manžel si lehá na zem jako „závora“, která brání Inanně jít dál a dokončit její cestu k sestře. Ta u něj pokleká a pláče, zatímco její sestra zůstává nezúčastněna. Inanna: „Mám pocit, jako kdyby ten, kdo tu leží (Manžel Ereškigal) byl nějaký aspekt mého vlastního muže, který on nevidí. Nebo možná všech mužů. Možná, že pláči na jejich hrobě.“ Během toho zůstávají Klenoty (tedy výraz moci a síly) u Dumuziho na zemi, ten se jich chápe a užívá si jich, protože jsou „osiřelé“. Zakrátko poté vstupuje do konstelace Matka obou sester a po krátké chvíli putují Klenoty k ní a postaví se za ni. Obě sestry, Ereškigal a Inanna, stojí před Matkou a Ereškigal říká: „Něco mě trápí.“ Poté se Ereškigal obrací přímo na Matku: „Proč mi nepomůžeš? Proč jsi na mě zapomněla? Proč musím žít v tmavém podsvětí, zatímco moje sestra žije ve světle, krásná a milovaná? Proč umírá můj manžel, zatímco její zůstává živ a zdráv? Proč ona má vše a já nic?“ Dlouho je ticho. Potom Matka říká: „Protože jste všichni mé děti a jako loukotě kola. Když jedna stoupá, druhá musí klesat. Když je jedna nahoře, musí být druhá dole. Jinak to nejde.“ Nato se Plačky hroutí u nohou Ereškigal, kde dlouho pláčou: „My jsme tvoje slzy, Ereškigal.“ 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225082