KNIHY&Info
23/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Tma Malostranský ďábel Josef Váchal Americká noc
ČERNÝ KŮŇ Hovory s porodní bábou NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Sarah Perry HORKÉ INFO Fulghum v ČR
Metro 2033 (audio) DMITRY GLUKHOVSKY Pročítáme-li si světy sci-fi literatury, stěží můžeme nabýt dojmu, že nás čekají příznivé (natož světlé) zítřky. Post apokalyptická podoba blízké budoucnosti tvoří i základ příběhu bestselleru Metro 2033 Dmitryje Glukhovského. Glukhovského román má bezpochyby atraktivní stavební materiál. Podzemní dráhy moskevského metra se skládají z celé řady „jednotek“ a s nimi pak může autor docela flexibilně nakládat. Dílčí stanice tak utvářejí jakési obdoby států, reflektují rozličná společenská uspořádání a ideologie. Vycházejí z nich navíc i nové postavy, s nimi další minipříběhy a konflikty. V neposlední řadě se Glukhovský opírá o vývojový vyprávěcí vzorec spojený s prostorem, když své postavy do prostředí „uzamyká“. Vyjít ven na povrch neznamená naději k přežití. Naopak, patrně právě pokusem nahlédnout na skutečné nebe se kdysi umožnilo, aby zlo shora vstoupilo do metra. A tam začalo bujet...Autor využívá ještě druhý velmi tradiční vzorec pro budování děje – cestu. Z bodu A do bodu B. Vesměs kvůli záchraně někoho nebo nějaké skupiny lidí. Kombinace cesty a škály zastávek metra (a tedy dílčích etap příběhu) na jedné straně Glukhkovský dociluje toho, aby jeho román byl pestrý, na straně druhé oslabuje promyšlenější a pevnější ústřední dějovou linii. Ta, při své nahotě, je u Metra 2033 docela prosťounká, obyčejná a vlastně i nudná. Román tak osciluje mezi dvěma čtenářskými emocemi. Ponuré prostředí metra, různorodost postav, ideologií, střetů a možností, kudy by se mohl hlavní hrdina
(a příběh s ním) ubírat dokáží velmi vtahovat do čtení/ poslechu knihy. Srozumitelný popis toho všeho, ale i fakt, že moskevské metro není zase tak vzdálené tomu našemu, napomáhá k sžití a autenticitě. Nicméně řada kolizí působí poněkud vykonstruovaně, nebo prvoplánově. Když už střet ideologií, tak samozřejmě potřebujeme komunisty, nacisty, nihilismus nebo naopak touhu po svobodě. Znaky, s nimiž autor pracuje, jsou odzkoušené, jednoznačně identifikovatelné. Glukhovský zkrátka vzal již funkční/ověřené ingredience a smíchal je, nezkoušel a nehledal alternativní cesty a nebudoval žádný vlastní svět. A i co se týče ústřední zápletky se spokojil s málem. A tohle vše může vést k rozčarování a postupnému nabývání pocitu, že Met ro 2033 doposlouchat ani nemusíte. Úmyslně jsem nyní použil slovo doposlouchat, neboť Metro 2033 se dočkalo zvukového zpracování. Podstatnou informací je interpret. Filip Čapka, kterého známe už z Norského dřeva nebo z Velkého Gatsbyho, se zprvu zhostil textu až s jakýmsi odstupem a chladem. Dokonce jisté dialogové pasáže postrádaly odlišný vnitřní rytmus a působily až zbrkle. To vše se ale mění, jeho přednes začíná více dramatizovat, stále však uměřeně, „neherecky“. A působí to tak ve vztahu ke knize velmi vhodně. Ostatně jako i zvukový/hudební doprovod, vsuvky, které se tu a tam objeví a spoluutvářejí znepokojivý „svět“, v němž se pohybujeme. Kniha je nezkrácená, má zhruba 17 a půl hodiny, tempo vyprávění spíše pomalu plyne a vyžaduje jistou dávku shovívavosti. Opravdové tempo získá kniha až v úplném finále. Lukáš Gregor, www. naposlech.cz
Z NOVINEK Tma
Josef Váchal
Po Mrazu přichází Tma. Další příběh detektiva Martina Servaze. Změnil se s rostoucí popularitou autorův život? Ano, můj život už nemá nic společného se životem, který jsem vedl, než vyšel Mráz. Za ty čtyři roky jsem bydel ve více hotelech a nalétal více kilometrů letadlem než za předchozích padesát let. Ale právě těch padesát let „normálního“ života mi umožňuje uchovávat si od popularity odstup. A o fil maři, zajímají se o některých ze čtyř zatím vydaných románů? Minier klepe na stůl. Pokud vše dobře půjde, měla by se ještě letos v zimě začít točit šestidílná série podle románu Mráz.
Josef Váchal (1884–1969), malíř, ale především náš nejvýznamnější grafik 20. století, velkou část svého života také fotografoval. K této činnosti přistupoval různě: najdeme u něj sna hy o uměleckou fotografii, zajímavé motivy si zaznamenával pro případ né budoucí výtvarné dílo a konečně fotoaparát používal jako každý jiný pro dokumentaci krajin, lidí a situací. Z mladých let existuje řada auto portrétů, dále fotografoval své blízké – matku, ženu Mášu a přítelkyni Annu Mackovou, čtyřnohé členy své domácnosti a různé přátele. Tyto fotografie jsou zákla dem Knihy vzpomínek.
Bernard Minier
Hana Klínková
Malostranský ďábel
Americká noc
Jeden z nejbizarnějších udavačů nacis tům i později komunistům byl okultis ta, milovník černé magie, mimořádně vzdělaný člověk s geniální pamětí Jiří Arvéd Smíchovský. Současní esoteri ci o něm píší jako o Faustovi z Prahy, dozorci z Mírova si ho museli pamato vat jako blázna, který na sobě spáchal rituáln í obřízku. S německou tajnou službou Sicher heistsdienst začal spolupracovat hned na začátku oku pace, ta mu zřejmě zařídila práci v univerzitní knihov ně, kde studoval zednářskou a okultní literaturu. Byl nasazený na české okultisty a udával je. Užitečný byl po válce i pro estébáky.
Jim Morrison patřil na sklonku 60. let k nejznámějším zpěvákům na světě. Byl to krásný mladý kluk a holky po něm šílely. Psal hudební texty s po sláním, což ho bavilo víc než zpěv a popularita. Toužil se stát uznávaným básníkem. Jako kluk šel studovat na filmovou fakultu, čímž těžce zklamal svého despotického otce – vojáka. Hudba se šaman skými výkřiky ještěrčího krále, při níž vás krásně mrazí, to byli The Doors a ikona Jim Morrison. Zemřel 2. července 1971 ve věku 27 let po krátkých pěti letech hvězdné kariéry. Knižní vydání textů a dalších písemností.
Jan Poláček
Jim Morrison
Černý kůň
Hovory s porodní bábou, Königsmarková, Doležalová
Za téměř čtyřicetiletou praxi pomohla na svět tisícům dětí. Další zástupy žen, které k ní chodily do poradny nebo na předporodní kurzy, jí vděčí za klidné těhotenství, za porod jako životní zážitek, za uvědomění si vlastní ženské síly. Klidná, ochotná, zkušená, vždycky ví, co dělá – říkají o ní její klientky. Lékaři mají často opačný názor – je pro ně „ta militantní porodní asistentka“. Historka o tom, jak její fotka visela na nástěnce porodnice v Podolí, aby i ten poslední člen personálu věděl, koho na oddělení coby doprovod rodících žen rozhodně nepouštět, už téměř zlidověla. Část porodníků ji nenávidí za to, že prosazuje právo ženy na volbu místa a způsobu porodu a respektování pocitů matek. Skoro nic z toho, co o ní tvrdí, přitom není pravda. Tak například to není žádná šarlatánka, která zavírá oči před nejmodernějšími poznatky medicíny. Pouze upozorňuje na to, že jedině spolu s uvědoměním si přírodní podstaty těhotenství a porodu mohou ženám opravdu prospět. Nepřemlouvá nikoho k domácímu porodu a nemyslí si, že je to ta nejlepší možnost pro všechny. A do třetice – rozhodně není militantní. Žádné „my“ versus „oni“ od ní neuslyšíte. Když mluví o tom, co je v českém porodnictví špatně, používá plurál – „my vnucujeme“, „my děláme zbytečné zákroky“ – i když sama je ta poslední, která by něco takového svým klientkám dělala.
NĚKOLIK OTÁZEK PRO...
...SARAH PERRY O vašem debutu Po mně potopa se psalo, že má kafkovskou atmosféru. Jak se cítíte ve městě, k němuž Franz Kafka tak neodmyslitelně patří? Kafku mám ráda, mé psaní však vyrůstá z něčeho trochu jiného. Narodila jsem se do prostředí náboženské sekty Strict Baptists. Hluboko pod kůži se mi tak dostal celý ten koncept dědičného hříchu. Teď už sice nechodím pravidelně do kostela, ale pocit, že je člověk nevyhnutelně zkažený, ve mně zůstal. Řekla bych, že jsem docela veselá osoba, ale zároveň mám myslím porozumění pro hrůzu ze života, protože cítím, že je někde autorita, která všechno řídí a nakonec přijde, aby nám sečetla naše hříchy. Mé ubohé postavy pak nemůžou uniknout drtivému pocitu, že je jejich problémy dozajista udolají. Jaké bylo dospívat v prostředí křesťanské sekty? Stejné jako bych dospívala v roce 1895. Nedívali jsme se na televizi, neznali jsme populární hudbu, nepřišli jsme do kontaktu skoro s ničím z toho, čemu se říká moderní literatura, musela jsem nosit sukně až ke kotníkům a mít dlouhé vlasy – mým čtyřem starším sestrám se to ani trochu nezamlouvalo, ale já moderním vymoženostem nedůvěřovala, velmi mě těšilo být obklopená knihami Thomase Hardyho či sester Brontëových, nic novějšího mě nezajímalo. Hrdina vaší prvotiny opustí Londýn po týdnech sucha a narazí na dům se záhadnými obyvateli, co ho začnou vtahovat do svých nepřehledných vztahů… Základními pocity té knihy jsou strach a hrůza. Přesto mi někdo řekl, že hledám v člověku dobro. Myslím, že měl pravdu. Představa dědičného hříchu nás totiž zároveň utvrzuje, že jsme jako lidé božími obrazy. Svět je opravdu zvláštní místo: drsné, surreálné, magické. O čem bude román, který právě píšete? A jaké místo v něm má Praha? Píšu svou verzi starobylého mýtu o „bludném“ židovi, v zásadě antisemitského příběhu, který vypráví o židovském ševci, jenž se posmíval Kristu nesoucímu kříž. Byl proklet a musí putovat světem, dokud se Kristus nevrátí. Ten mýtus si našel cestu do folklóru, do poezie. Já používám jeho protagonistu jako někoho, kdo žije věčně, a je tak svědkem všech možných lidských krutostí.
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
Můj román bude obsahovat fragmenty starých textů, v nichž se tato postava objevuje a které dává dohromady spisovatel žijící v Praze. Jinak se to ale bude odehrávat ve čtyřicátých letech 20. století. Trochu se ten rukopis bojím ukázat svému agentovi, protože je to hodně smutné, dovedu si představit jeho pochybnosti, jestli se to vůbec bude prodávat. Svůj cit pro vykreslení minulosti jste uplatnila i v Essexském hadovi, který se odehrává v 19. století. 19. století si představujeme skrze drožky, cylindry a dámy v róbách, jak je známe z krabic od čokolády. Snažila jsem se ho zobrazit jinak, se zřetelem k tomu, že například londýnské metro jezdí už od roku 1863, že v letech, o kterých má kniha vypráví, fungovaly zaměstnanecké odbory, rozvíjel se feminismus, prováděly se operace v celkové anestezii – byl to již opravdu moderní svět. A ani my sami jsme se od té doby příliš nezměnili. Ten román je hodně svázaný s krajinou východní Anglie. Ústí řeky Blackwater, kde se měl had objevit, má výraznou, poněkud přeludnou atmosféru. Nejsou tam klasicky krásné pláže, spíš oblázky, skály a bahno. A rostliny, které dokážou žít ve slané vodě. Kdysi se tato krajina táhla celé míle, žily tam ústřice a podivné ryby… Souvisí nějak charakter východoanglického pobřeží s tajemným stylem vašeho psaní? Ano, nudí mě přímočarost. U nás se krajina mění neustále, do bažin se vlije příliv, který pak zase ustoupí a nechá za sebou sůl a chaluhy. Po odlivu nikdy nezůstane nic tak jako předtím. Na pláži v hrabství Norfolk jednou silná mořská bouře spláchla horní vrstvy bláta a ve ztvrdlé spodní vrstvě se našly lidské otisky. Archeologové a historici tam naběhli, začali je zkoumat a zjistili, že patří mezi nejstarší na světě. A o dvacet čtyři hodin později se přihnala další bouře a všechno smazala. Takhle to u nás chodí. Rozhovor pro Salon Práva vedli Marek Toman a David Vaughan
SARAH PERRY (1979) Její prvotina After Me Comes the Flood (Po mně potopa, 2014) dosáhla v Británii velmi příznivého ohlasu. Druhá kniha The Essex Serpent (Essexský had) jí vyjde v červnu. A do toho Sarah Perry pracuje na knize třetí, jejíž děj se částečně odehrává v Praze.
&…&
&
Představení knihy Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945 proběhne v Brně v Domě Jiřího Grůši 13. června. Autor dětských knih, ilustrátor a novinář se touto publikací poprvé představuje veřejnosti jako svědek jedné z tváří nacistické poli tiky: vězeň pracovního tábora pro tzv. židovské míšence a ne židovské partnery ze smíšených manželství. Jeho žurnalistický talent zachytil detaily každodenního zápasu o lidskou důstojnost. Neokázalá statečnost tehdy zachraňovala životy blízkých.
&
25. června 1956 zemřel Eduard Štroch, český pedagog, archeolog a spisovatel. Jeho povídky a romány jsou nejčas těji zasazeny do doby kamenné a doby bronzové. Jeho nejznáměj ším dílem je kniha Lovci mamutů. Tím, jak mamutí dobu svými příběhy živě popsal, žije většina Čechů v zajetí jeho dobrodružné popularizace. Jasně, Mamutík a Kopčem, a nahnat mamuta do pas ti! A režisér Karel Janák točí film. Premiéra ohlášena na rok 2017.
1 ZPOVĚDI ŽEN
Bábovky Radka Třeštíková
2 MUŽ, KTERÝ PSAL DĚJINY
Faktor Churchill Boris Johnson
&
Od 14. do 17. července proběhne v Ostravě festival Colours of Ostrava. Kromě hudby, filmů a divadla jsou do programu zařazeny také besedy s extra zajímavými hosty. Namátkou: Bjorn Lomborg: Jsou řešitelné problémy lidstva?, Leonard Mlodinow: Jak naše podvědomí ovládá náš život?, Chris Hedges: Žijeme v době radikálního zla?, Timothy Snyder, Andrej Zubov: Historie – bitevní pole současnosti?
&
Stojí po čase za připomenutí, že Kosmas vozí do ČR ně které anglické tituly. Čím dál víc lidí totiž i u knih sahá po „originálním znění bez titulků“. Z nejčerstvější aktuální nabídky: Umberto Eco: Foucault’s Pendulum, Jeffery Deaver: Solitude Creek, David Ebershoff: The Danish Girl, Marilynne Robinson: Home, Stephen King: 11.22.63., JoJo Moyes: The Ship of Brides nebo (viz předcházející rozhovor) Sarah Perry: After Me Comes The Flood.
Horké info
3 TAK TO VIDÍ UNITÁŘSKÝ PASTOR
Poprask v sýrové uličce Robert Fulghum
Robert Fulghum je v ČR na víc jak měsíční návštěvě. Jeho obliba u místních čtenářů zapříčinila, že si Fulghum oblíbil ČR až tak, že jeho knihy už dnes někdy vyjdou dřív česky než anglicky. Tento americký spisovatel, unitářský pastor, filosof, učitel, zpěvák, malíř a tanečník tanga si popularitu získal především svými knížečkami s drobnými úvahami. Nejznámější z jeho knih je ta první: Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Tu napsal v roce 1988 a momentálně má tuto vizitku: 14 miliónů knih prodaných v 93 zemích. V současné době během roku střídavě žije se svojí manželkou na houseboatu na Lake Union v Seattlu, městečku Kolymbari na řeckém ostrově Kréta nebo na samotě v horách Moabu v Utahu, kde se věnuje psaní. Nebude daleko od pravdy, že čtvrtým jeho nejfrekventovaněji navštěvovaným místem bude Praha. Tentokrát sem přijel představit svoji novou knihu Poprask v sýrové uličce. Od 9. až do 25. června bude (s lehkými přestávkami) brázdit ČR se scénickým čtením své knihy Drž mě pevně, miluj mě zlehka, které připravilo Listování (víc na www. listovani.cz). 13. června se v Praze setká se čtenáři v Paláci knih Luxor, 14. června je nachystáno dokonce tajné pražské noční setkání od 22 hod. 16. června bude autogramiáda u Barviče a Novotného v Brně, 10. července se v Praze tanečník tanga zúčastní milongy a konečně 15. července vystoupí na Colours Of Ostrava.