KNIHY&Info
24/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Já se vrátím Muž bez vlastností Revolver Revue 103 Chrám i tvrz (audio)
ČERNÝ KŮŇ Dům z papíru NĚKOLIK OTÁZEK PRO... J. B. Morrisona HORKÉ INFO Kafkova cena pro Magrise
Zrod kontrakultury THEODORE ROSZAK Americký sociolog Theodore Roszak přišel se svým slav ným dílem Zrod kontrakultury v roce 1969, kdy bylo téma jeho objevného textu ještě velice živé a jeho slavní i anonymní protagonisté v plné životní síle – o kvali tách jeho analýz svědčí nejen ohlas, který měly v době vydání, ale také to, že dodnes, ani po téměř padesáti le tech, nezastaraly. Tvrdívá se, a nikdo o tom nepochybu je, jaká že to byla pohoda, ta šedesátá léta. Tedy, zlatá šedesátá... Vše kvasilo, mladí lidé se hlásili o slovo, rebe lovali. Mladá kultura zpochybňovala vše „staré“, rock odhodil dětské šatečky a stával se sebevědomým a vy zrálým vyjádřením životních pocitů, filmem se prohna la nová vlna, stranou nezůstávala ani literatura. Zkrát ka, revoluce. Anebo, jak píše právě Theodore Roszak, „to, co se nám v mladé generaci rodí před očima, lze bez přehánění nazvat ‘kontrakulturou’. Což znamená: kultura tak radikálně odtržená od mainstreamových názorů naší společnosti, že jen stěží vypadá vůbec jako kultura a mnohem častěji na sebe bere znepokojivou podobu nájezdu barbarů.“ Celé naladění práce před znamenává podtitul Úvahy o technokratické společnos ti a mládeži v opozici. Roszak, jehož sympatie pocho pitelně ( je to ale tak samozřejmé? zvláště pak dnes?) patří rebelující „kontrakultuře“ nicméně vidí rizika, které v sobě spontánní a leckdy naivní revolta skrý vá, stačí připomenout módnost (a stádnost) hippies – a také třeba Franka Zappu, který si z toho již tehdy
utahoval. Technokracii rozhodně nestraní, není pro něj pouze „mocenská struktura, třímající obrovskou mate riální moc, je to výraz velkého kulturního imperativu, téměř učiněná mystika, kterou obyvatelstvo do hloubky schvaluje.“ Aby ne, když, podobně jako v řadě dystopic kých scénářů, je „povoleno právě tolik svobody, aby se nespokojenost zmírnila a integrovala – ale ne tolik, aby to ohrozilo kázeň nezbytnou pro stabilní fungování průmyslového řádu.“ A my si můžeme připomenout Williama Burroughse a jeho věty o fungování společ nosti. Většinové společnosti... Anebo, jak cituje Roszak, posedlého kapitána Achaba: „Všechny mé prostředky jsou ve shodě se zdravým rozumem, můj podnět a můj cíl jsou šílené.“ Po zajímavém a velice poučeném teo retickém uvedení se Roszak věnuje podrobněji čtyřem osobám, jež jsou podle jeho názoru pro kontrakulturu klíčové: básník Allen Ginsberg a buddhista Alan Watts, psycholog a guru halucinogenního prozření Timothy Leary, sociolog a myslitel Paul Goodman a filosofové Herbert Marcuse a Norman Brown, přičemž dlužno dodat, že ani před jedním z nich nepadá ve zbožném obdivu na kolena, naopak, vnímá je kriticky, hledá jejich slabá místa – tak například cítíme, že Learyho věrozvěstství mu není zrovna po chuti. A čtenář tak, byť se brání přijímat některé Roszakovy vývody, ne může než kapitulovat. I v tom je síla a význam Zrodu kontrakultury – totiž v tom, poukázat, nic nesmlčovat, nastavit zrcadlo. Kritické zrcadlo... Josef Rauvolf, překladatel a publicista