KNIHY&Info
26/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Zloději zelených koní Nová cesta po malém ostrově Časy zo second-handu Drahý pane ČERNÝ KŮŇ Uspořádání světa NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Nelu Rywikovou HORKÉ INFO New McEwan & spol.
Josef Váchal HANA KLÍNKOVÁ
mládí, ze studií i vojančení na italské frontě i snímky z let pozdějších... Díky autorce se tak před námi otevírá Obsáhlá publikace Hany Klínkové Josef Váchal – Kniha daleko širší a především pestřejší obraz Josefa Váchala vzpomínek významně rozšiřuje obraz tohoto umělce, – například snímky z hostinců, kolorované kresby z ital přitom tak činí dosud nebývalým, a záslužným způso ské fronty, kresby jeho druhé životní partnerky Anny bem. Zdálo by se, že publikací o Josefu Váchalovi bylo Mackové či stránky z jeho deníku z roku 1905, rukopis již vydáno dostatek, vše že je již – v podstatě – zma né „vršovické“ noviny. Mnoho dokumentů se týká Vá pováno, zdokumentováno. Máme jeho deníky, máme chalových cest, byl totiž velkým turistou, k stáru také jeho paměti, přiblíženo samotným umělcem je jeho – což se málo ví – vášnivých cyklistou. „Často šlapu na nasazení do válečné vřavy, existují studie věnující se kole plných pět i šest hodin, cestou ve vsích pírka husí Váchalovým esoterickým bádáním, astrologii a po sbíraje, na zimu“ napsal v roce 1955, kdy mu bylo již dobně, studie o jeho písmech, přístupu ke knize jako jednasedmdesát. A to vše, jakoby toho nebylo málo, je artefaktu, nemluvě o textech pojednávajících o jeho doplňováno vhodně vybranými úryvky z Váchalových malbách a grafikách. Ovšem díky obdivuhodné práci deníků, dopisů či výroků jeho blízkých, které Josefa a píli Hany Klínkové, se nyní potvrzuje stará pravda: Váchala ještě více přibližují, a zcela jistě mění možná vždy lze přijít s něčím novým, neznámým. „Jisto je, jednostranně vnímanou představu podivína, s okousa že jedině ony hodiny, na které k stáru radostně a se nou čmoudící fajfkou v ústech – ne, Váchal zde vychází silným pohnutím ducha vzpomínáme, jsou ono štěstí, jako člověk mnoha zájmů a podob, zkrátka, jako které v přítomnosti nadarmo se hledá. Odstup doby člověk. Haně Klínkové se přitom podařil výkon hodný a ztráta partnerů, kteří naše štěstí – tenkráte – spolu celého akademického týmu, její kniha je čtenářsky veli s námi prožívali, zveličuje vše dnes už prošlé a zanik ce vstřícná, zároveň je však vybavena veškerými biblio lé,“ napsal v roce 1966 v dopise jednaosmdesátiletý grafickými náležitostmi, luxusem komentovaného Váchal, a právě k onomu vzpomínání nás Klínková zve. jmenného rejstříku, poslouží tedy i odborněji zaměře Na téměř čtyřech stech stranách velkého formátu se ným badatelům. A napsal-li osmnáctiletý Josef Váchal autorce podařilo – nechápu, jak! – shromáždit neuvě svému otci, že „chci být jednou Váchalem, ne zašlapa řitelné množství fotografických, ale i jiných dokumentů, ným řemeslníčkem, ničím,“ s nadhledem času můžeme ilustrujících nejen Váchalův život, ale všechny jeho s klidem prohlásit: ano, Josefu Váchalovi se jeho tehdy odbočky, jeho přátele, záliby... Vidíme tak fotografie možná smělé přání zcela, ba ještě víc, splnilo. jeho rodičů, dětské kresby, fotografie z dob učení, Josef Rauvolf, překladatel a publicista