„No tak, přines! Přines!“ pištěla Janča. Všechny ty radostné zvuky bez výsledného efektu, že by se podařilo Vencu namotivo vat, doléhaly až do kuchyně díky otevřeným francouzským dve‑ řím, mířícím do zahrady.
Martin mi podal sklenku s nápojem, který se stupňoval od čer vené přes oranžovou až po žlutou na samém vrchu. Dost působivé: Docela se mi sbíhaly sliny.
„Co je to?“ podivila jsem se.
„Povzbuzovač.“
„Ale já nemůžu pít alkohol, když tu mám děti. A navíc nazpá tek řídím.“
„Neboj, není v tom alkohol.“
„Tak to jo.“
„A co že jsi pořád tak…“ Znovu chtěl dodat nervózní.
„Nechtěl bys vyprat záclony?“ vypadlo ze mě, sotva jsem polkla první doušek povzbuzovače. Každá barva měla svou vlastní chuť, sladkost, kyselost a takhle nesmíchané to bylo naprosto... Wow!
Jednoduše super.
„Cože?“ podivil se. Podíval se před sebe. „Jaké záclony?“ Neměl žádné.
Znovu jsem polkla. Nebylo však co, až na mé sliny trapnosti. Pak jsem dodala: „Nebo něco uklidit?“
„Mám tu nepořádek?“
„Promiň. Jsem ve stresu. Tak třeba vykopat díru pro nějaký kabel, co já vím. Nebo něco rozbít?“
„Aha…,“ zasmál se. „Problémy ve vztahu, nebo s matkou? Mně to můžeš říct. Já to pochopím.“
„Oboje.“
„V ložnici mám boxovací pytel. Jestli chceš?“
Vykulila jsem oči: „Ale to je dobrý nápad! To jsem si ještě nezkusila. Jak to? Boxuješ…“ Dál jsem nepokračovala. Při pohledu na jeho postavu jsem usoudila, že profesionálního boxera, nebo aspoň toho, co si takhle přivydělává na tajnačku nelegálně, jsem si představovala jinak. Aspoň co se rukou a horní části těla týká.
„Jo, ze stejných důvodů, jako to doporučuju tobě. Abych vy‑ pustil páru. Neperu záclony, neuklízím, kromě teda v garáži… Ale co mě manželka opustila, asi třetí den jsem vytáhl z garáže vrtačku, přivrtal skobu a dojel si do sportovních potřeb pro pytel a rukavice.“
Oči mi zasvítily! To by se mi šiklo jako super terapie. Jednu chvíli si budu představovat, že pytel je Pavel, podruhé, že je…
„Kam jdete?“ zeptala se mě máma, sotva pro něco zaplula do obýváku.
„Do ložnice,“ řekl Martin, čímž to zabil.
„Ale to berete docela hopem, děti,“ zaculila se. „A můžeme teda do bazénu?“
„Jo, jen bych sundal plachtu.“
„To je v pohodě, to zvládneme. Nenechte se rušit,“ švitořila.
„Ale mami, my tam nejdeme to…“
„Jasně, v pořádku.“ A byla v čudu.
Martin už stál na chodbě. „Ta tvoje mamka je fakt střelená.“
„Ještěže jsem to po ní nepodědila,“ uklidňovala jsem se.
„To je dobře. To bych tě jinak do své ložnice nezval,“ zasmál se a já taky. Už to chtělo, protože brzy nato jsem měla na rukách rukavice a Martin mi ukazoval, jak se pohybovat, pružit, bušit, což jsem dodržovala prvních pár vteřin a pak jsem pytel jménem Pavel mlátila hlava nehlava. Dostal co proto. A kdybych měla ještě trochu sílu, dostal by ještě víc.
„Jaký to je?“ zeptal se mě Martin, protože moc dobře zazname nal, jak mi svítí oči.
„Boží! Měla bych si to domů taky pořídit. Jen nevím, kam bych to zavěsila. Nemám prostor.“
„Neřeš. Když bude potřeba, tak se stav.“
„Asi to využiju. Nebo to navrhnu v práci. Po některých pora‑ dách by měl plné využití nejen ode mě.“
Faktem je, že co se ze mě uvolnila pára, aniž bych musela obrátit naruby něčí domácnost, začalo se mi po Pavlovi stýskat. Odpustila jsem mu. Však taky schytal spoustu ran ze všech mož ných úhlů. Chudák.
Vyšli jsme pak na zahradu k bazénu. Martin přivezl na nízkém stolečku na kolečkách pro každého něco k pití a nějaké samožerky. Sedla jsem si do připraveného lehátka.
„To je moje, mami,“ upozornila mě Janča s tím, že jsem si měla přinést nějaké jiné.
„Vždyť jsi teď v bazénu. Můžu tu teď sedět, ne?“
„To můžeš,“ odsouhlasila.
„Mami, mami, pojď taky do vody,“ žadonil s úsměvem od ucha k uchu šťastný Vojta. „Je jako kafe!“ To měl určitě od mé mámy.
„Nemůžu, miláčku.“
„Proč nemůžeš?“
„Protože nemám s sebou plavky,“ dodala jsem.
„A proč nemáš plavky?“ divil se Vojta.
„Nevěděla jsem, že tu bude bazén.“
„Já jsem ti to ale říkal.“ Drzé, drzé, jsou prostě drzé. Asi mamku vystřelím na měsíc. Já chci zpátky své hodné děti!
Venca pobíhal kolem bazénku, drápky cinkaly o dlažbu. Pusu dokořán, mrskal ocasem, čišela z něho opravdová radost.