programů, ze kterých potom nabíral zaměstnance. Tohle se pro něj stalo pravidlem, o němž odmítal diskutovat, a oba bratři na něj, i když ne zrovna s nadšením, přistoupili.
„Už budu muset jít,“ zvedl se Law ze svého místa a zaklapl notebook. „Těšilo mě,“ pronesl směrem ke Cosimě a obrátil se k východu.
Remy mu nestál ani za pozdrav.
„Skočím za tebou později, brácho,“ zavolal za ním Remy a Law jen zvedl ruku na znamení, že slyší. Klidně mohl ještě vztyčit prostředníček, protože přesně tak jeho gesto vyznělo.
DEVÁTÁ KAPITOLA
Holčička stojící před ní jí vyrazila dech z plic. Krev z tváří. Srdce z hrudi.
„Ty musíš být Emily?“ vydechla a posbírala ze země štos formulářů, který jí vypadl z náručí, když málem vrazila do Remyho. „Těší mě, že tě poznávám.“
„Tohle nesmíte ve skladu nosit.“ Emily jí ukázala na ucho, ve kterém měla zastrčený špunt sluchátka.
„Emily,“ napomenul ji Remy. „Takhle se slečnou Lowellovou mluvit nemůžeš.“
„To je v pořádku,“ usmála se Cosima, i když měla pocit, že se jí každým okamžikem podlomí kolena. „Jen se snaží dodržovat předpisy, které tu máte.“
Mrkla na holčičku v naději, že ji svým úsměvem odzbrojí.
Emily se však dál tvářila přísně a neoblomně.
„Tak já už zase poběžím,“ snažila se Cosima vycouvat a dostat se od nich pryč dřív, než se jí do očí nahrnou slzy.
Již podruhé se jí zmocnil pocit, že právě vidí ducha. A v případě Emily Renaudové ho nejen viděla, ale i přímo cítila.
Vpotácela se do malé zasedací místnosti a bezvládně se opřela o zeď. Co mají všichni duchové společné? Přemítala. Ve filmu to vždy bylo nedokončené poslání.
Vzedmula se v ní vlna starých zasutých vzpomínek.
Připadala si, že stojí za kamerou a sleduje děj, který se před ní odvíjí.
Probouzející se úsvit. Pokoj v levném motelu. Na posteli se probouzí mladá žena. Burácení motocyklu venku za dveřmi. Přejde k oknu a vidí, jak se jezdec i jeho stroj ztrácejí v dáli.
Světlo neonové zářivky nad vchodem dopadá na její uslzenou tvář.
Střih.
Další scéna, o tři týdny později. Ta stejná mladá žena v růžovém stejnokroje servírky. Bledá, s kruhy pod očima. Nevolnost ji přepadne přesně v okamžiku, kdy nese tác se steaky ke stolu řidičů kamionů v rohu. Odhazuje tác a utíká na toalety, kde dáví tak dlouho, dokud nemá žaludek úplně prázdný. Poprosí kolegyni, aby vzala práci za ni a utíká k nejbližší drogérii. Když si bere v uličce se zbožím pro ženy těhotenský test, prodavačce u pokladny stačí jediný pohled, aby měla jasno.
Je v tom.
Střih.
Je těhotná.
Na pokoji v hotelu počítá, kolik peněz jí ještě zbývá. Ubývají strašně rychle. Už má za sebou maturitu na večerní škole a právě dostala dopis s přijetím na vysokou. V Los Angeles.
Starý mustang míří na západ.
Za Amarillem dostává křeče.
Ten hodný doktor jí pak potvrdí, co už věděla sama.
Potratila.
Silnici před sebou vidí závojem slz. Ze žádného testu to nikdy oficiálně nevyplnulo, ale ona měla jasno. Byla to holčička.
Kdyby tenkrát nepotratila, Emily by měla nevlastní sestřičku.
Kdyby před několika týdny nekontaktovala