následoval doktora dovnitř. Lokaj ho už vedl nahoru, dokonce od něj ani nevzal zmáčený plášť. Díkybohu, že jeho služebnictvo má tolik rozumu. A lady Marguerite. Je tak pohotová a na jeho dětech jí opravdu záleží…
Proč se o ně ale starala ona? Kde je k čertu jejich chůva?
U dveří do dětských pokojů dohnal doktora. Pohledem vyhledal Netty. Lady Marguerite ji pořád chovala v náručí a už přestala naříkat. Jedním hnědým okem se dívala na ženu, která ji držela. Druhá část obličeje byla ošklivě oteklá. Marguerite se podívala na doktora. „Mám obavu, aby neměla otřes mozku,“ říkala. „Vypadla z postele a o něco se uhodila do hlavy. Než jsem se sem dostala, bylo jí zle a zvracela. Snažila jsem se ji udržet vzhůru.“
Doktor Walker vzal dítě z její náruče, položil ji na pohovku a začal ji prohlížet.
„Kde jsou Lizzie a Janey?“ chtěl vědět Jack.
„Požádala jsem paní Yorkovou, aby je vzala do kuchyně a dala jim teplé mléko a sušenky. Stará se o ně služebná.“ Lady Marguerite měla ve tváři zvláštní výraz.
„Pořád mně není jasné, jak jste se k tomu dostala,“ řekl Jack.
„Slyšela jsem dětský pláč. Moje ložnice má společnou stěnu s dětským pokojem.“
„Mockrát vám děkuji, že jste se šla podívat, co se děje.“ Kde je k čertu ta chůva?
„Mně neděkujte. Poděkujte své nejstarší dceři. Moc pomohla. Bez ní bych vůbec nevěděla, co se stalo.“
Jack přikývl. Nemohl odtrhnout oči od doktora, který právě poslouchal, jak Netty tluče srdce. Sevřel se mu žaludek. Téměř nemohl dýchat. Pane Bože, ať je v pořádku, přál si v duchu. O dalšího člena rodiny už by nemohl přijít.
„Běžte se převléknout z těch mokrých šatů, než z toho dostanete zimnici,“ vybídla ho lady Marguerite.
Zavrtěl hlavou. „Nejdřív musím vědět, že je Netty v pořádku.“
Lady Marguerite potřásla hlavou. „My dva si opravdu musíme promluvit.“
Jack nerad odtrhl oči od své dcery a podíval se na lady Marguerite. „O čem?“
„O chůvě a jejích metodách. Možná nastal čas, aby odešla na odpočinek.“
„Děvčata ji milují. Kdyby ji ztratila, zlomilo by jim to srdce –“ Už to jednou navrhoval, když objevil nějakou neplechu, kterou děvčata vyvedla. Tenkrát plakaly a žadonily, aby u nich zůstala. Co s nimi měl dělat?
Doktor vstal od své pacientky.
„Můžeme to odložit na zítra?“ zeptal se Jack. Srdce měl až v krku z obav, co mu lékař řekne. Ten se tvářil nesmírně vážně.
Lady Marguerite stiskla rty a krátce přikývla. „Hned ráno.“
Doktor zabodl pohled do Marguerite. „Někdo s ní musí celou noc zůstat. Nerad bych, aby ztratila vědomí, takže následujících čtyřiadvacet hodin ji budete muset pravidelně budit.“
Z chůviny ložnice vyšla paní Yorková. „Pořád tvrdě spí,“ řekla a bezmocně rozhodila rukama.
„Je nemocná?“ zeptal se Jack. Proto se neobjevila a nepomohla Netty?
Paní Yorková sebou škubla a uhnula pohledem. „Ano, není zdravá.“
„Podívám se na ni,“ nabídl doktor. „Jestli si to jeho lordstvo bude přát.“
„Ano, ano, jistě, prosím, podívejte se na ni. A co Netty? Bude v pořádku?“
„Pokud se budete řídit mými instrukcemi, bude v pořádku. Na oku nevidím žádné poranění. Chladivý obklad už pomohl a otok se začíná zmenšovat. Musíme ale dávat pozor na tu bouli na hlavě.“
Budou dávat pozor. Dohlédne na to.
Doktor zamířil do chůviny ložnice, paní Yorková následovala v těsném závěsu za ním. Za chvíli vyšel ven a vrtěl hlavou. „Překvapuje mě, že s tak pokroucenými klouby vůbec dokáže vykonávat svoje povinnosti.“
Jack se svezl do křesla. „Jak je to možné? Vždyť mně nic neřekla.“
„Schovává si ruce do rukavic,“ poznamenala lady Marguerite. „Miluje vaše děti. Myslím, že si nedokáže představit, že by je předala někomu jinému. Nepřekvapilo by mě, kdyby měla podobně postižené i jiné klouby.“ Výraz v obličeji jí zněžněl. „Jak jsme se domluvili, promluvíme si ráno. Mám před sebou ještě dlouhou noc, pokud mám udržet tu berušku vzhůru.“
Jak může mluvit tak klidně, když jeho dceři jde o život? Kromě toho, o své dítě se postará sám. Nikomu jinému tolik nedůvěřuje. Po dnešní zkušenosti už ne.